Život Křiváka - Kapitola 9.

Můj pokus napsat příběh obyčejného mladého kluka. Snad to bude někoho bavit a třeba se i zasměje. 

Konečně tři dny volno. Ležíme s Vendy v posteli a povídáme si. Když jsem v noci přišel z práce, čekala na mě s pozdní večeří. Udělala obloženou mísu a česnekové bagetky. Pak jsme se krásně pomilovali a na usnutí si pustili koncert The Killers. Ty ona miluje a mně jejich hudba nijak nevadí. „Představ si Arny, že včera před zavíračkou přišel zase ten Hary, víš, jak jsem ti o něm minule říkala, že sází za hodně a dost často mu to vychází. Vsadil třicet tisíc na dva zápasy, který se hrajou v sobotu. Nějaká třetí norská fotbalová liga. Když mu to vyjde, tak vyhraje 120 tisíc. Já jsem si to dala za tři stovky, dvanáct kil by bodlo. Mám ten tiket v pěněžence“ a už pro něj běžela.

Na tiketě stálo: VIDAR-VINDBJART  2 - kurz 2,12:1

                            SKEDSMO- SENJA    2 - kurz 2:1

                            Vsazeno: 300 Kč

                            Celkový kurz : 4,24:1

                            Celková výhra : 1 272 Kč

Koukám na tiket a ani jeden z týmů, mě nic neříká. Občas si na norskou vsadím, ale na mančafty, jako jsou Rosenborg nebo Valerenga. „Víš co Vendy? Stavíme se dnes u tebe v práci a já to vsadím za dvojku. Když to dopadne, poberu osm a půl litru. Když ne, tak se svět nezboří. Teda jestli máš v úmyslu dnes vůbec vycházet. Nechceš snad promilovat celej pátek, když na to máme ještě celou sobotu a neděli. Navrhuju zajít na pizzu a pak do sázkovky.“ „A já navrhuju, že zůstaneme v posteli, budeme se pořád dokola milovat a na pizzu zajdeme, až nebudeme moct šukat. Co ty na to?“ a už mě tahala pod peřinu. „Taky dobrej nápad“ povídám, „ale nesmíme zapomenout vsadit ten tiket.“ „Zlato neboj, za chvilinku zavolám do práce, Jarča nám ho podá a my se tam pak stavíme s prachama, jo?“ Další dvě hodinky jsem na sázky a metal neměl ani pomyšlení. To co se dělo, mě rosekalo ještě víc, než ta první noc u Vendy. S touhle holkou, se hned tak nerozejdu. Sedíme v pizzerii u Inzaghiho. Nevím, kdo ten název vymyslel, ale určitě je podle italskýho fotbalisty, co hrál za Juventus a A.C. Milán. Já ho nikdy nemusel. Když jsem byl malej a koukal s tátou na Ligu mistrů, tak jsem ho vídal často. Pamatuju si, jak se mě taťka snažil vysvětlit, co je to ofsajd a tenhle Inzaghi, v něm stál skoro celej zápas. Aspoň jsem to díky němu pochopil. Pizzu tady mají nejlepší z celýho města. Já jsem spíš na maso, ale jednou za čas si ji rád dám. Objednal jsem si pizzu Calabria, protože mám rád, když jsou tam žampiony a hlavně tuňák a Vendy si dala svoji oblíbenou Quattro formaggi. Stejně každej od toho druhýho ochutnáme. Jako kuchař vím, že vyrobní cena pizzy není až tak nákladná, záleží, kolik tam toho kuchař dá. Ale víc než 150 korun by neměla stát. Vendula ji měla poctivou. Hromadu mozzarelly, nivy, uzenýho sýru a camembertu, zdobila zapečená smetana. Ta moje taky neměla chybu. „Tak co podnikneme dnes večer?“ vyzvídá Vendy. „Lásko, nechám to na tobě. Něco vymysli a já se přizpůsobím.“ „Tak můžeme zajít do Koráče, určitě tam bude Kamča a možná i Dany“ uchichtla se. Taky už věděla, že od pondělí Dany u Kamily chrápe každej den. „Anebo budeme doma, koupíme si dobrý pití a promilujem celou noc. Co ty na to?“ To znělo lákavě. Do Koráče se mě zrovna moc nechtělo, i když jsem věděl, že se tomu stejně nevyhnu. „Bé je správně“ povídám. „To jsem si mohla myslet! Pán si zvyknul na každodenní sexuální příděl a teď abych ho musela za kulturou dokopat“ čertí se Vendy naoko, ale je na ní vidět, že proti mé volbě nemá žádný výhrady. Nakonec to byl moc příjemnej večer. Pustili jsme si pár dílů Jmenuji se Earl. Oba žerem postavu Randyho. To je fakt slušnej retard. Škoda, že už nenatočili pátou sérii. Asi dvě hodinky jsme hráli autobus. Docela jsem koukal, jak mě Vendy v kartách rozdrtila. Skoukli jsme koncert Metalliky z Mexika, kterej sem včera vypálil a musím říct, že to docela Vendulu chytlo. A samozřejmě jsme to dělali pořád dokola. Ta holka mě snad nikdy neomrzí. Už jsem souložil ve vaně, na křesle, na kuchyňský lince, ale balkón, byl moje premiéra. Musel jsem jí zacpávat pusu, aby to nebylo slyšet až k nádraží. Sobotní ráno začalo taky zajímavě. Otevřu oči a pod peřinou cejtím Vendy, jak si pohrává s tím, co bylo ještě před chvilkou docela malý. To snad není možný! Já mám holku, která to má ráda hned po ránu a takových moc není. Teda aspoň zatím, sem takovou žádnou neměl. Vendy asi ví, že my chlapy máme po ránu testosteron pěkně zvýšenej a já proti tomu přece nebudu nic namítat. „Arny, co kdybys mi něco dobrýho uvařil k obědu, když ses vyučil kuchařem“ říká hladově Vendy po prošukaným dopoledni. „A na co máš chuť? Co třeba zapečený vepřový kotlety, se smetanou a sýrem?“ „Tak to si nechám líbit“ mlsně se olízne a začíná se oblíkat do krámu. „Mám jít s tebou, zlato?“ „Nemusíš, jen si to tady zatím hezky připrav, já jsem hned tady. Koupím kilo kotlet, dvě smetany, nastrouhanou cihlu a trochu nivy. Olej a koření tady mám.“ Oběd se mně poved. Vendy k tomu udělala okurkovej salát a teď ležíme přežraný a nic se nám nechce. Slíbil jsem, že večer zajdem do Koráče. Naštěstí tam bude i Dany s Kamilou, tak se tam aspoň nebudu nudit. Po čtvrtý hodině se Vendy začala motat kolem zrcadla, takže mě bylo jasný, že vyrazíme tak v sedm. Kolem osmé už bylo v Koráči narváno a holky řádili na parketě. Ještě že jsou rozumný a nechtěli, abychom šli s nimi. Dany se rozpovídal o Kamile a po chvilce jsem zjistil, že je na tom podobně, jako já. Parádní sex a zatím žádný vysírání, žárlení a jiný ženský neduhy. Vedle baru byla malá místnost s ruletou a bednama, tak jsme zkusili štěstí. Naštěstí mě tenhle druh hazardu nikdy moc nebral, a když jsem prohrál třeba jen dvě stovky, hned jsem si vyčítal, že jsem je měl radši vsadit. Zastávám názor, že sázení se dá vykoumat znalostma a sledováním statistik, i když jsou v něm taky podvody, ale automaty a elektronická ruleta, to je regulerní zlodějina. Dany je jinej kabrňák! Když ho to chytne, tak je schopnej zahučet i desítku za večer. Ono ho to nějak nebolí, protože vydělává dost velký prachy, ale už jsem ho viděl párkrát rozmrzelýho. Naštěstí se nikdy nedostal do stádia, aby se někde zadlužil, a pinkne si jednou za čas. Dnes nechal pětibábu v kuličce, dvojku v bedně a jeho chtíč byl ukojen. „Tak dneska to bylo docela rychlý, poď, dáme radši panáka“ prones nasraně, ale za pět minut už byl úplně v pohodě. „Hele, Křiváku? Jedete s Chezou za 14 dní na to Slovensko? Já, že bych jel asi taky.“ „Cože?“ vyrazil mě dech. „Ty, že pojedeš na Stratovarius? Vždyť pro tebe je to měkota, né?“ rejpu do něj. „Zase tak hrozný to není a hlavně už jsem dlouho nikde nebyl. Co kdybychom jeli už v pátek dopoledne, večer zakalíme, přespíme v hotelu, druhej den na koncert a v neděli domů. Hlavně neříkej, že kvůli Vendule na tři dny nejedeš! Cheza určitě tři dny schválí.“ „Vendy je v pohodě, ta vofuky dělat nebude. Možná jí bude líto, že pojedu bez ní, protože jsem jí slíbil, že na nějakej koncert zajdem. Tak jo, ještě to domluvíme s Chezou, zjistím v práci, jestli budu mít volno a vyrazíme.“ Holky se přišli schladit a prej, že bysme mohli zajít na kebab. To se teď taky docela rozmohlo. Dřív v Prouzově v noci fungovala na jídlo jedna benzinka a teď tady máme hned tři kebabárny. V pátek a v sobotu jedou nonstop a maj docela narváno. Po jídle jsme zašli ještě do jednoho baru na drink a domluvili se, že zejtra po obědě zajdeme na bowling. Už jsem nebyl ani nepamatuju a tak jsem byl rád, že to někdo navrhnul. Dlouho se mně nestalo, abych v sobotu před půlnocí nebyl v hospodě, ale s Vendy to je jiný. Vlastně jsem rád, že už jsme u ní doma. Nemám ani moc velkou vopici a čeká mě jedna z dalších vášnivých nocí. Vendula se šla koupat a já si vzpomněl na můj tiket za dvojku. Hned jsem začal ladit teletext. Po chvilce naskočila stránka z třetí norskou ligou. Nevěřím svým očím.

VIDAR – VINDBJART  0 : 4

SKEDSMO – SENJA    0 : 5

Ty vole! Další výhra. Běžím za Vendy do koupelny.

„Lásko, to není možný! Ten frajer tomu asi fakt bude rozumět. Oba ty fotbaly vyšli a já vyhrál osm a půl litru a ty dvanáct kil!“ „Supéééér“ huláká Vendy a cáká po mě vodu z vany.„Tak se slíkáme pane a pojďte ke mně. Očekávám poděkování, za kvalitně dohozený tip.“ Nemusela mě říkat dvakrát. Děkoval jsem asi do dvou do rána a než jsem usnul, tak jsem si ještě jednou vzpomněl na vítěznej tiket. Hrát za třicet tisíc dvě výhry hostů, je docela risk. Ale 0:5 a 0:4 mluví za vše. Tak doufám, že ten Hary neztratí přehled, nebo nepřejde ke konkurenci. K obědu jsme dojedli kotlety na smetaně. Bowling byl zamluvenej na druhou. Nafasovali jsme boty a mohlo se začít. Jeden čas jsem chodil hrát často a rekord mám 168 bodů. Když budu mít průměr 120, tak budu spokojenej. Holkám to moc nešlo, zato Danymu to tam lítalo o stošest. Hrál tou nejtěžší koulí. Když jsem ji zkusil já, tak to byla slušná tragédie. Ale co, je to jen hra. Když jsme skončili, oznámil jsem Vendy, že za 14 dní pojedu s klukama na víkend do Žiliny. Vzala to v pohodě. Za to Kamila se podívala na Danyho a spustila: „To si jako v pátek odjedeš a vrátíš se až v neděli? Tak chlapečku, to si nezvykej. Zvykla jsem si, že tě mám v pelíšku každou noc. Co si tam teď bez tebe počnu?“ Dany se nejdřív zarazil, ale na Kamile bylo hned poznat, že to myslí ze srandy a je jí buřt, že Dany někam pojede. Dál se to už neřešilo, když jsme totiž řekli, že s náma jede ještě Cheza, holky měli o téma postaráno. Muselo se probrat, jak na tom jsou s Bobinou a jestli by se k ní hodil a podobný voloviny. Po šestý jsme to zabalili a já vyrazil domů. Mamku se ségrou jsem neviděl ani nepamatuju a taková ČT1 v neděli od dvaceti hodin, není zas tak marná.