Život Křiváka - Kapitola 6.

Můj pokus napsat příběh obyčejného mladého kluka. Snad to bude někoho bavit a třeba se i zasměje. 

Konečně pondělí. Ležím nataženej u Vendy a může bejt něco po devátý ráno. Vendula šla koupit něco ke snídani. Víkend v práci proběhl v pohodě. Kromě pátka, to žádnej frčák nebyl. Dnes chceme zajít ke Spratkovi. Včera se za mnou v práci stavil Dany s Chezou, tak se to domluvilo na šestou. Za Vendy maj dorazit nějaký dvě kámošky. „Tak jsem tady zlato! Nesu čerstvé koblihy. Dáš si čaj, nebo kafe?“ volá už ve dveřích Vendy. „Kafčo, tři cukry a mlíko.“ Po snídani ležíme v posteli a jen tak si povídáme. „Tak co puso, byly nějaký velký výhry v práci?“ „No představ si, že jeden z kluků, co k nám chodí, měl tiket za dvacku, asi dvanáct zápasů a trefil jich jedenáct. Jinak by bral 98 tisíc. Když jsem mu to v počítači vyhodnocovala, tak mě ho bylo líto. A to říkal, že ten jedinej zápas co neuhodl, měl remízu a gól na 1:0 padnul v 93. minutě z penalty.“ „Ty jo! Tak to je pech. Dneska, než vyrazíme ke Spratkovi, tak si taky něco vsadím. Jen tak za kilíčko, jo?“ „Hele a co je to vůbec za holky, co s náma jdou večer zapařit?“ „Jedna je Bobina, bydlí tady vedle ve vchodě. Je o rok starší a má malýho prcka. Je svobodná matka a dřív prodávala v sámošce na náměstí. Docela s ní je prča, akorát mě štve, že často hulí travku. A druhá kámoška je Kamila. Dřív se mnou dělala v sázkovce a teď maká v jedný herně na sídlišti. Ta je starší, bude jí tak sedmadvacet. Nedávno se rozešla s klukem, s kterým byla skoro pět let, a on ji furt někde podváděl. Pak jednu z těch milenek nabouchal a na Kamču se vybodnul. Od té doby Kamila nikoho nemá a jen paří a tvrdí, že chlapy jsou všichni stejný svině a že si bude už jen užívat. Takže jestli ji jeden z těch tvejch kámošů padne dneska do oka, tak bude mít co dělat, aby se jí zbavil. Ale je to kočka a je s ní taky parádní prdel.“ Tak to jsem zvědavej, co to bude za frajerky. Cheza s Danym už vyzvídali, co to s náma jde za buchty. Dany má každou chvilku jinou, ale nic vážnýho. Sám říká, že se nechce vázat a že ženský jsou pro něj jen řezivo. Cheza je na tom  úplně jinak. Nikdy jsem ho s žádnou babou neviděl a ani o nich nemluví. On se teda nesvěřuje s ničím, ale občas, když už má trošku vypito, tak mu něco ulítne. Jak pracuje na počítači, tak si občas nabrnkne nějakou osamělou duši, kterou pak vyrazí obšťastnit. Minimálně jednou za měsíc nám hlásí, že jede na pracovní víkend mimo město. S Danym nám je jasný, že si jede užít s nějakou paničkou, která bydlí co nejdál, aby se tady nic neprovalilo. Ale neřešíme to a rozumy z něj netaháme. Třeba nám to jednou bude všechno vyprávět. U Spratka je docela narváno. Sedím u velkýho stolu s Danym a Chezou a čekáme, až holky dorazí. Vendy jim šla naproti a každou chvilku by tady měli bejt. „To sem zvědavej na ty roštěnky, co dorazej a taky na tu tvou hvězdu“ konstatuje Dany. Ve dveřích se objevila Vendy a za ní Kamila s Bobinou. „Ty vole! To si děláš prdel Křiváku! To sou kočky a všechny tři. Kam na to chodíš?“ povídá Dany. „Čau holky“ povídám. „Tak tohle je Dany, tohle Cheza a já jsem Křivák.“ „Ahoj lásko“, povídá Vendy a dává mně pusu, takže kluci už vědí, kdo ke mně patří. „Já jsem Vendy a tohle jsou moje kámošky, tohle je Kamila a tohle Alča, ale všichni jí říkaj Bobina.“ Kamila vypadá luxusně, hubená, blonďatý vlasy do culíku a perfektně voháklá. Bobina je menší černovláska, vlasy má nakrátko a trošku prdelatá. Nejde si nevšimnout, jaký má veliký kozy. Koukám na kluky a vidím, že nejsem jedinej, kdo to zaregistroval. Dany nemůže spustit oči z Kamily a u Chezy mě připadá, že se mu zamlouvá Bobina. Tak uvidíme. S klukama jsme si objednali pivko a holky si dali litrovku bílého vína a nějaký sodovky. Už nevím, koho to byl nápad, ale začli se hrát šipky. Udělali se dvojice. Bobina s Chezou, já s Vendy a Dany s Kamilou. Která dvojice prohraje, platí kořalky pro všechny. Jako pití jsme určili bouchanou tequilu, takže to bude asi zajímavej večer. Po desátý hodině Bobina prohlásila, že už bude muset jít. Má hlídání jen do jedenácti a sousedka, co hlídá, by pak prudila. Cheza se galantně nabídl, že ji doprovodí a tak jsme tady zbyly jen ve čtyrech. Když jsem se podíval na Danyho s Kamilou, tak mě bylo jasný, že za chvilku už tady zbydem jen s Vendy. Netrvalo ani deset minut a Kamila hlásí: „Lidičky, ráno brzo vstávám, tak vyrazím k domovu. Dany, doprovodíš mě?“ Podíval jsem se na Danyho a nešlo přehlídnout záblesk v jeho očích. „Tak mazejte“ povídám. „ S placením si hlavu nelamte. Výhra se musí zapít pořádně, jinak už další nebude“ Vendy se ke mně naklonila: „Ty nějak lásko, rozhazuješ. Copak koupíš mě?“ „Vendulko, nekoupím ti nic, ale co bys řekla na to, jít k tobě domů, tam se hezky pomilovat, ráno vstát už v šest….“ „No nejseš blázen?“ skočila mě do řeči Vendy. „Počkej, nedopověděl jsem to. Vstát ráno v šest, sednout na rychlík do Prahy, pěkně si dáme v jídeláku snídani a v devět jsme tam. Má bejt hezky, tak si to všechno projdeme, dáme na Václaváku klobásku a já ti pak něco pěknýho koupím, jo?“ „Jé, ty jsi zlatej. To bude nádherný. Vždyť já jsem v Praze nebyla, ani nepamatuju“ a bylo na ní vidět, že jsem jí se svým nápadem udělal radost. „Tak už půjdeme, jo? Jestli nám to jede už před sedmou, tak to musím vstávat tak v pět, abych se dala do krásy. Přece ti tam nebudu dělat ostudu.“ „To víš, že jo. Ale mě nebuď dřív, než ve čtvrt na sedm.“ Zaplatil jsem útratu. Nebylo to tak hrozný, jak jsem čekal. Na to, že nás bylo šest, tak patnáct stovek, je docela pohoda.