Život Křiváka - Kapitola 22.

Můj pokus napsat příběh obyčejného mladého kluka. Snad to bude někoho bavit a třeba se i zasměje.

Ráno jsem Šárce vysvětlil, že se zavíralo pozdě a že dnes pojedu do Prouzova. Trochu jsem se obával, aby nechtěla jet se mnou, ale naštěstí nic takovýho neproběhlo. Dopoledne jsem sednul na vlak a chvilku po obědě už odemykal doma. Tušil jsem, že mamka bude ještě v práci a Žaneta ve škole, tak jsem po cestě z nádraží koupil kuřecí prsa, papriky a klobásy. Špízy jsem akorát dodělal, když se v zámku ozval klíč a v kuchyni se objevila ségra s mamkou. „No to se podívejme, kdo se tady objevil bez ohlášení“ spustila Žaneta. „Představ si, že bych byla za školou a měla tady nějakýho kluka, nebo mamka nějakýho chlapa?“ Bylo ale vidět, jak jsou rádi, že jsem se taky konečně ukázal doma. Ségru jsem neviděl pár měsíců a přišla mě víc dospělá. Za měsíc ji bude osmnáct a příští rok už maturantka. To to teda pěkně letí. Mamina vypadala pořád stejně. Domluvili jsme se, že sobotu strávíme celou spolu, zajdeme si na oběd, potom do bazénu a večer do kina. Nabouchal jsem do sebe špíz a v pět už jsem seděl u Spratka a čekal na Danyho a Chezu. Po dvaceti minutách už naše trojka seděla komplet a probíralo se, co se za těch pár měsíců událo. Nejdřív jsem musel vyprávět o Praze, holkách a rockových klubech. Taky jsem se dozvěděl, že Dany pořád střídá ženský a Cheza čeká s Bobinou mimčo. Než jsem se nadál, bylo po půlnoci a já razil domů. Ráno mě probudila Žaneta a překvapila chlebem obaleným ve vajíčku, pomazaným hořčicí a nazdobeným cibulkou. Na oběd mamina vybrala novou restauraci v Prouzově. Jmenovala se Zlatá Laguna a na Prouzov to byl dost nóbl podnik. Já si dal tatarák s topinkama, ségra kuřecí prsa plněný nivou a mamka svíčkovou. Samozřejmě, že se nejvíc probírala Praha a moje nové zážitky. O některejch jsem radši pomlčel. Žaneta je zamilovaná až po uši do nějakýho Milana a mamka má prý známost z práce, ale nechtěla o tom moc mluvit. Po jídle jsme zajeli do bazénu a po jednoznačným hlasování zamítli kino. Večer mamka udělala chlebíčky a obložený mísy, rozvalili jsme se u televize a ani si nepamatuju, kdy jsem usnul. V neděli ráno jsem zašel s Žanetou na kafe, pak poobědval játra na cibulce, rozloučil se a vyrazil do Prahy. Na hlaváku jsem vystupoval ve tři odpoledne a jelikož Šárka psala, že dorazí až večer, zašel jsem do Bontonlandu. Po hodině strávený mezi regály, jsem vybral cédéčko Edguy – Rocket Ride. Napadlo mě, že se zastavím v práci za Mirkou a když jsem vystoupil na Palmovce a šel kolem Medvěda, viděl jsem přes výlohu za barem Leonu. Času bylo dost, tak jsem vlez dovnitř a dal si kolu s rumem. Leona byla oblečená stejně jako minule, vysoký kozačky, v nich elasťáky a obrovský kozy upnutý v těsným tričku. Dozvěděl jsem se, že pochází z Lovosic a v Praze už je pět let. Chodila  tři roky s klukem a teď prej bydlí sama v pronajatý garsonce někde na Harfě. Její výstřednost mě přitahovala. Vypadala jak ženská ze střelnice od kolotočů, v uších velké kruhy, na prstech hromadu zlatých prstenů a o náramkách ani nemluvím. O pár cenťáku byla vyšší než já a její hustý černý vlasy a snědší pleť ji dodávaly exotickej nádech. Probrali jsem snad úplně všechno co se dalo a najednou bylo deset večer. Za Mirkou jsem ani nedorazil, ale vůbec mě to nevadilo, protože Leona byla fakt dost v pohodě. Když jsem ji kdysi viděl poprvý, tipoval jsem ji na klasickou hloupou rajdu za barem. Teď už vím, že je to jinak a opět se mě potvrdilo pravidlo, že nemám koukat na člověka podle toho jak vypadá. Z mých myšlenek mě vytrhla věta: „Nechceš počkat? Za chvilku to balím a domů se mě ještě nechce. Mužeme dát někde panáka.“ Aniž bych vůbec trochu přemejšlel, vylezlo ze mě: „Jo jasně, třeba u Hyeny.“ Doma s Šárkou to nějak vokecám a Laura tam snad v neděli před půlnocí nebude. To jsem se ale kurevsky přepočítal. Jen co jsme vylezli od Medvěda, Leona se do mě zavěsila a co čert nechtěl, najednou vidím, jak proti nám jde Mirka se Šárkou. Už bylo pozdě něco dělat. Vůbec mě nenapadlo, že Mirka Kacafírka zavírá v neděli stejně jako  Leona u Medvěda. Pustil jsem Leonu a holky pozdravil. Bylo vidět, jak je Šárka rozhozená. Jen kolem prošly a ani nebylo rozumět co zamumlala. „Asi jsem něco posrala, co?“pronesla Leona. „To neřeš“ a znovu ji objal. Aby to nebylo málo, před vchodem do Hyeny stála Laura s nějakou kámoškou. Objednal jsem rumíka a Leoně víno a než jsem ho stačil vypít, pípla mě sms. Čekal jsem ji od Šárky, ale byla od Laury. MYSLELA JSEM ZE MEZI NAMI NECO BUDE,ZE JSI METALAK TELEM I DUSI,ALE TUHLE KOLOTOCANDU NEZKOUSNU.KNIZKU VRAT BRACHOVI,AZ SE VRATI.LAURA. To je pech, ještě jsem si s ní ani nic nezačal a už je po všem a to mě ještě čeká peklo u Šárky. Objednal jsem si decáka rumu a ani jsem to nemíchal s kolou. Pak jsem začal Leoně vyprávět o Šárce a ona o tom svým bejvalým. Bylo jasný, že to nemůže dopadnout jinak, než, že skončím dnes u ní doma. To se taky stalo, ale moc si toho nepamatuju, protože jsem přišel pěkně namletej ani nevím, kolik bylo hodin. Ráno jsem neměl ani kocovinu, takže jsem si moh prohlídnout Leonu pěkně nahatou a že bylo na co koukat. Když jsem viděl to tělo, začínal jsem se těšit, co s ním ještě budu provádět. Z myšlenek mě vytrhnul budík na mým mobilu. Je čas mazat do práce. Leona ještě spala, tak jsem ji nechal na stole vzkaz se svým číslem na mobil. Po cestě do práce jsem přemejšlel, jak to bude dál se Šárkou. Bylo jasný, že je konec a Mirka s Vlastou mě taky asi moc nepochválej. Vůbec jsem si nedokázal představit, jak tam teď budu s holkama bydlet. V poledne se stavila Mirka na oběd a hned spustila, že jsem debil a že je Šárka z toho v prdeli. Snažil jsem se ji dovolat, ale nebrala to. Přišla jen zpráva: NECHCI UZ TE NIKDY VIDET! Blížila se zavíračka a já se připravoval na to, že budu muset se Šárkou a s holkama promluvit a vůbec jsem se na to netěšil. A pak se stala taková náhoda. Otevřely se dveře a v nich stál Miloš Vodvárka. Můj bejvalej spolužák a debil, s kterým jsem se vůbec nemusel. „Nazdar Arnošte. Mám tady nějaký kšefty a v Prouzově se říká, že pingluješ v Praze, tak jsem se přeptal kde a jsem tady. Nalej nám vizoura.“ Nikdy by mě nenapadlo, že budu pít kořalku s takovým vocasem, ale domů se mě nechtělo. Přežil jsem ty jeho namachrovaný kecy a pak se zeptal: „Ty vole Miloši, nevíš o nějakým bydlení v Praze?“ Nečekal jsem odpověď, která by pro mě něco znamenala, ale najednou Miloš povídá: „Můj brácha tady má tři byty, které pronajímá a jeden je volnej. Je to garsonka v Letňanech v paneláku. Dneska tam budu přespávat, tak můžem zajít někde tam na panáka a mrkneš se.“ Nevěřil jsem vlastním uším. Vodvárka byl hajzl, nikdy mě nemusel a já ani jeho a teď mě nabízí pomoc? Byl jsem ale v takové situaci, že jsem souhlasil. Zavřel jsem hospodu, napsal Mirce, že nebudu spát doma, že se moc omlouvám a že se ráno stavím před prací a všechno vysvětlím. Ani neodepsala. Po půlnoci a po třech rumech v nedalekém baru jsem s Milošem vstoupil do malého bytu, kterej byl hezky zařízenej. Miloš poznal, že se mě líbí a navrhnul, že bráchovi ráno zavolá a jestli bude souhlasit, tak se za mnou staví v práci s klíčema a podmínkama o pronájmu. Semlelo se to tak rychle, že jsem ani neměl čas o všem přemejšlet a vytuhnul během minuty. Brzo ráno jsem vstal a odjel do Holešovic. Věděl jsem, že Šárka s Vlastou už budou v práci a doma bude jen Mirka. Ta ještě spala a tak jsem ji udělal kafe a snídani. Na nějaký probírání nebyl čas, musel jsem do práce. Mirka jen pronesla, jak ji to je líto, že jsem pohodář a že má ráda i Šárku a že ji mrzí, jak to dopadlo. O Leoně ani slovo. Naskládal jsem si věci do tašky, nechal klíče na stole a rozloučil se. V tramvaji byl čas přemejšlet a první co mě napadlo bylo, kde asi budu dneska spát. Co když se na mě Vodvárka vybodne, nebo si to jeho brácha rozmyslí? Náhradní řešení byla Leona, tu bych snad ukecal, ale ani to jistý nebylo. Nechal jsem to osudu. Před dvanáctou se otevřely dveře od hospody a vešel Miloš s nějakým týpkem, kterej vypadal jak motorkář. Představil se jako Ondra, dal si gulášovku s pěti rohlíkama, pak mě předal klíče od bytu a se slovy: „Každýho desátýho se tady stavím pro šest tisíc a chovej se tam, jako kdyby to byl tvůj bejvák“ zmizel. Miloš ještě chvilku poseděl, dal si oběd a pak bez zaplacení odešel. Byl jsem jeho dlužníkem a tak jsem to ani nějak neřešil. Spíš jsem řešil, jak vše urovnat se Šárkou. Bylo jasný, že je po vztahu. To mě ani tak nevadilo, ale nechtěl jsem se rozejít ve zlém. Napsal jsem ji, že mě to mrzí, že jsem se zachoval jak hajzl, což byla i pravda a že bych chtěl zůstat dál jejím kámošem. Neodpověděla a ani se ji nedivím. Večer jsem dělal zrcadlo a čekaly mě dva dny volna. Dva dny v novém bytě. Měl jsem chuť napsat Leoně, ale nakonec jsem se rozhod, že se na to vybodnu, pořádně se vyspím a ráno se uvidí.