Život Křiváka - Kapitola 15.

Můj pokus napsat příběh obyčejného mladého kluka. Snad to bude někoho bavit a třeba se i zasměje. 

V pondělí ráno jsem napsal Vendy. Měla volno a odpověděla, ať se zastavím, že má pro mě novinku. Ta novinka byla, že v sobotu pařila s Kamilou a mám se prej stavit u Kamči v herně. Mluvila se šéfem o volným místě v hospodě U Funebráka. Dali jsme si pizzu u Inzaghiho a zašli do Gotesu. Jakmile nás Kamila viděla, běžela hned do kanclu a vrátila se s týpkem, kterýmu bych se nechtěl dostat do pracek. Plešatá hlava, napnutý triko a obě ruce potetovaný. Kolem krku a na rukách samý zlato. „Dobrý den. Já jsem nějakej Pohl a Kamča mě povídala, že sháníte práci. Máte nějakou praxi?“ Vypadal jako drsňák a frajer, ale mluvil v pohodě a působil sympaticky.  „Dobrý den. Mám hotelovku a dělal jsem v Kalichu“ povídám opatrně. „A copak, že jste tam skončil?“ „No, měl jsem tam nějakej problém z provozákem.“ Musel na mě vidět, že jsem nervozní a nechci to před holkama řešit a tak řek: „Zajdem ke mně do kanclu. Kamčo dej nám tam dvě kafe. Dík.“ V kanclu na mě vybalil: „Tak copak to bylo za problém? Já Lukeše znám a je docela v pohodě.“ Musel jsem s pravdou ven. Vyprávěl jsem mu historku s Marií, a jak nás Lukeš načapal. Taky jsem ho poprosil, aby si to nechal pro sebe, že chodím s Vendulou. „Jo, tak to se nedivím. Lukeš má doma pěknou fůrii, která je na prachy a dá mu tak možná o vánocích. A jestli ho Maruška odmítla a vás pak nachytal, tak se projevila chlapská ješitnost.“ Docela mě překvapila jeho upřímnost. Asi jsem mu pad do oka, protože se zeptal, jestli můžu od příštího pondělí nastoupit. Tak jsme se dohodli na osmou hodinu ráno. Při odchodu ještě dodal: „A nemusíš mít obavy, že tě svede nějaká kolegyně. Budeš dělat sám, jen přes obědy tam mám učně z hotelovky a víkendy se nevaří“ ale bylo vidět, že si jen tak rejpnul ze srandy a průser s Maruškou nevykecá. Tak mám zase práci. Vendy měla radost a napsal jsem to i mamce, která byla na dovolený. Do neděle mám volno, Vendy taky a tak jsme se domluvili, že budeme vegetit u nás doma, když je mamka pryč. Žaneta bude mít radost a vymyslíme nějakej program, aby se nenudila. V úterý jsme vzali ségru na minigolf a středu jsme celou proflákali na koupálku. V šest jsem zašel za klukama ke Spratkovi a Vendy s Žanetou udělali nákup. Do devíti mám bejt doma, jinak mě to sežerou. Cheza s Danym už tam byli. Vypilo se pár piv a mluvil jsem hlavně já, protože kluky zajímalo, jakej byl Gigant Rock. Zážitek s Bárou a Nikolou jsem vynechal. Oba choděj s kámoškama Venduly a člověk nikdy neví. I když si nemyslím, že by mě zrovna Dany nebo Cheza zesral. Před devátou jsem byl doma. Holky hráli nějakou kravinu na počítači. V lednici jsem našel velkou mísu zeleninovýho salátu. Vychlazenej chutnal neskutečně. „Holky, ten se vám teda poved. Co ste tam všechno dali?“ nešetřil jsem chválou. „Dvě okurky salátovky, šest rajčat, dvě žlutý papriky, 30 deka šunky, 30 deka cihly, to všechno na kostičky a přidali jsme do toho velkej bílej jogurt, dvě lžíce hořčice, trochu majonézy a okořenili“ chlubila se ségra. Musím říct, že sem si pochutnal. Čtvrtek jsme si udělali filmovej a než sem se nadál, byla neděle večer a já si chystal věci do práce. V osm hodin ráno jsem stál před hospodou a po chvilce se objevil Pohl. „Ahoj. Koukám, že seš tady přesně. To je dobře, máme čas, abych ti to tady všechno ukázal.“ V kuchyni už se připravovali jídla a tak jsem byl hned seznámen s novými kolegy.  „Tohle je Honza, náš kuchař. Ale všichni mu tady říkaj „Vomáčka“. A tady máme naši Olinku. Je z Ukrajiny a dělá, co je zrovna potřeba“ vysvětlil Pohl. Poté jsem se dozvěděl, že na protisměnu chodí nějakej Mirek a to je, co se týče personálu všechno. Kuchyň funguje od deseti hodin, kdy se otvírá a vaří se do tří do odpoledne. Od tří do zavíračky je pouze strava studená, jako jsou utopenci, nakládanej hermoš, matesy a jiný dobroty k pivku. To samý v sobotu a v neděli. Vomáčka s Olinou jsou tady teda od pondělka do pátka do tří hodin. Pak mě Pohl vysvětlil, jak se dělaj inventury, ukázal sklep se sudama a šatnu. Do otvíračky zbejvalo pár minut a tak jsem začal koumat jídelák. Dvě polívky, dva druhy omáček, nějaký pečený maso, jako přílohy knedlíky, brambory a rýže, k tomu zelí nebo špenát. Pak taky ještě smažený jídla, jako řízky, květák a žampiony. Celkem slušnej výběr. Jsem zvědavej, kolik se od deseti do tří prodá obědů. A docela jsem čuměl! 120 hlavních jídel+ nějaký polívky. Docela slušnej začátek na první den. Ještěže mě pomáhal nějakej mlaďas z hotelovky. Alespoň mně to uteklo. Po třetí hodině se hospoda vyprázdnila a začala se plnit až kolem šestý. Zastavil se za mnou i můj novej kolega. Nějakej Mirek Adámek, asi o pět let starší. Chtěl se domluvit, jestli bysme přes léto nedělali každý celej týden a né stylem krátkej/dlouhej. Pohlovi je to prej jedno. Pro mě to je taky lepší, když je pak delší volno a tak jsem souhlasil. Navečer už bylo narváno a do toho dorazila kompletní sestava z dovolený. Nikoho jsem nečekal a udělali mně radost. Vendy to zpunktovala a všichni vydrželi do zavíračky, která se protáhla až do půlnoci. Další dny v nový práci utíkaly jak o závod a já poznával stálý hosty. Štamgasti tady nebyly špatný a z těch mladších jsem jich spoustu znal. Samozřejmě proběhlo i zápisný a než jsem se nadál, týden utek jak voda a mě čekala první inventura. V neděli večer přišel Pohl a pustili jsme se do toho. Vytáh jsem inventuru po Mirkovi, opsal na novou počáteční stavy, k tomu co jsem fasoval a začala se měřit kořalka. Pak jsme zvážili pivo, spočítali další zboží a vyjeli kasu za obědy. Za tejden jsem utržil skoro sto dvacet tisíc. To není vůbec špatný. Pohl to všechno kontroloval ještě jednou a já zatím počítal peníze. Každý ráno jsem mu dával zálohy na tržbu a tak to bylo spočítaný raz dva. Nástupku jsem dostal třináct tisíc, což není zase taková bomba, ale jestli budou takový kšefty pořád, tak to bude v pohodě. Za týden jsem měl bokem šestku a tak bych se moh dostat na pětadvacet měsíčně. Pohl byl spokojenej a dokonce nalil dvě skotský.  Utrousil, že snad už nebude za pár dnů hledat někoho novýho. Já měl z prvního týdne taky dobrej pocit. Vomáčka bez problémů, dokonce holdoval sázení, takže naše hovory, když ta vlna přes obědy opadla, byly nekonečný. Ze štamgastů taky sází spousta týpků a hlavně to jsou rockeři a tak od rána do večera hraje jen bigbít. Další tejden měla Vendy pracovní a tak jsem párkrát zašel s klukama ke Spratkovi. Občas jsem něco vsadil, ale žádná výhra neproběhla. Vendy říkala, že Hary už nesázel čtrnáct dní. Snad je jen na dovolený. Byla by škoda, kdyby začal sázet u konkurence, přece jen jeho tipy už párkrát pomohli. Začal podzim a mě klasickej stereotyp. Všechny dny podobný, občas nějaká kalba s klukama, nebo romantika s Vendy. Ségra začala druhák na zdrávce a zamilovala se do nějakýho týpka. Mamka jezdí skoro každej víkend za bejvalou spolužačkou u který byla na dovolený. Myslím si, že tam má nějakýho chlapa, protože je v pohodě a dost často smskuje. Táta se od Gigant Rocku neozval. Asi je pořád někde venku. Jsem zvědavej, jak to má s Renatou. S Vomáčkou dáváme každej víkend několik tiketů. Teď se k nám připojil i Mirek, ale zatím z toho moc nekape. V práci je to fakt dost v pohodě a jsem rád, že mě nakonec z Kalichu vyhodily. Nedávno psala Maruška. Už zjistila, že dělám U Funebráka a prej se zastaví. Tak asi už tuším, jak to dopadne. Dost často si na ni vzpomenu, protože máme štamgastku, která je ji dost podobná. Věkově jsou na tom tak stejně, ale tahle má snad ještě větší šmrnc. Chlapy říkali, že je to učitelka na dívčí škole a má za manžela nějakýho zbohatlíka. Do hospody chodí tak třikrát týdně. Většinou se otevřou dveře něco po osmé a dovnitř vejde učitelka v kostýmku šitým na zakázku, na vodítku dlouhosrstýho jezevčíka Ferdu a objedná si dvojku bílýho. Zůstane stát u výčepu, pozoruje šrumec a do dvaceti minut je pryč. Říká se, že prej docela chlastá a aby to nevypadalo, tak chodí po Prouzově, střídá podniky a v každým si dá jen jednu dvojku. Za tu dobu, co jsem u Funebráka, se jen pozdravíme a od štamgastů vím, že se jmenuje Lenka Slezáková. Vypadá dokonale a hlavně to o sobě moc dobře ví. Vždycky když odejde, máme s chlapama o čem mluvit a řešej se klasický hlášky, kdo a jak by ji zrychtoval. Někdy v říjnu, když byla hospoda narvaná k prasknutí, se objevila. Nalil jsem jí dvojku a mazal zpátky na plac. Nestíhal jsem ani hovno, a když jsem roztáčel hromadu piv, tak se z druhý strany pultu ozvalo: „Dneska tady máte nějak narváno. Co? Aspoň vám to uteče. To ani nestíháte pouštět ty hezký písničky, jako když jsem tu byla minule.“ Docela mě překvapilo, že sama začala, ale nebyl čas a tak jsem jen ze zdvořilosti něco zahlásil a věnoval se hostům. Za dva dny přišla zase a byla výřečnější. Asi měla dojem, že jsme minule pokecali. Mluvila o tom, jakou poslouchá hudbu, a myslím si, že byla malinko nacucaná. Já ji stejně vnímal napůl ucha, protože knajpa zase hučela. Stála na rohu pultu, kolem kterýho jsem chodil za výčep. Nevím, jestli se mně to nezdálo, ale jsem přesvědčenej, že když jsem se vracel kolem ní z placu, přejela mě kolenem zezadu přes stehno. Bylo to takový chvilkový, ale dost mě to rozhodilo. Podíval jsem se na ní a v jejich očích byla vidět vyzývavost a chtíč. Než jsem stačil něco říct, dopila víno a zmizela. Někdy koncem října se ale stalo něco, co jsem absolutně nečekal. Byl čtvrtek, něco po desátý večer a v hospodě ani noha. Měl už jsem zamknuto a ještě sepisoval, co budu potřebovat druhej den nafasovat. Najednou slyším ťukání na dveře. Odemknu a tam stojí učitelka se psem. „Dobrý večer. Už máte asi zavřeno, co? Já jen, že bych dala jednu rychlou dvojku, jestli by to teda nevadilo.“ „Už mám, ale sepisuju fasování, tak já vám ji naleju. Mám to ještě na dvacet minut.“ Nalil jsem čtvrťáka vína, dones ji to ke stolu a dál se věnoval sepisování. Najednou slyším: „Docela už jste tady dlouho, co? To bychom si mohli začít tykat, nemyslíte?“ Nevěřil jsem vlastním uším, ale zareagoval jsem rychle. „Tak to si ale musíme dát na to tykání panáka. Co pijete?“ Vybrala ferneta, tak jsem nalil dva velký a dones je ke stolu. „Ahoj, já jsem Lenka.“ „Ahoj, já Arnošt.“ Měla na sobě nějakej kostýmek, docela krátkej a na nohách punčocháče. Takový ty děrovaný, jak se jim říkaj bordelky. Sed jsem si vedle ní. Sukni měla vyhrnutou pomalu až po pás a bylo jasný, že zkouší, co ve mně je. Na jednom stehně měla na punčochách docela velký voko. Dodal jsem si odvahu a povídám: „Lenko, máš tady docela velkou díru“ a než se nadála, chytnul jsem ji za punčochy a začal je trhat. Čekala na to, ale já rozhodně nečekal její reakci. „Dělej, servi je ze mě ty hovado“ začala řvát. To nemusela říkat dvakrát. Během chvilky byla bez punčoch a už mě táhla do kuchyně. Tam si vylezla na stůl, na kterej kuchař vydává jídlo a to, co se dělo potom, vidím ještě dnes před očima. Ležela na stole na zádech, sukni si vykasala až pod prsa a sundala kalhotky. Pod nima měla vložku, už docela jetou. Ta letěla na zem. Byla v takový extázi, že ji bylo všechno jedno. Roztáhla nohy, začala si hladit kundu a šíleně řvala. „Dělej, stoupni si nade mě a vyhoň si ho!“ rozkázala. Byl jsem tak rozrajcovanej, že bych udělal cokoliv. Stál jsem nad Lenkou, honil si ho a ona řvala: „Dělej, dělej, postříkej mě!“ Trvalo to jen chvilku a už to ze mě lítalo. Pocákal jsem ji celej ksicht a skoro ve stejnej okamžik se udělala i ona. Začala sebou cukat a byla v takovým transu, že si nevšimla friťáku za její hlavou. Když dozněl její orgasmus, měla vlasy celý od oleje. Čekal jsem nějaký nadávky, ale učitelka v klidu slezla ze stolu, oblíkla kalhotky, upravila kostým a se slovy „Ferdo jdeme“ odkráčela z hospody jak dáma. Bylo mě jasný, že v posteli to bude ďábel a po dnešním dobrodružství jsem čekal, jak se to dál vyvrbí. Moje čekání netrvalo ani tak dlouho. Asi po měsíci, kdy už venku chumelilo, začalo období, kdy kšefty nebyly nijak zvlášť dobrý. Byla sobota večer, něco kolem devátý a já měl v hospodě jen šest hostů. Zrovna jsem přemejšlel, jestli mám po zavíračce zajít někam na panáka, nebo za Vendy, když v tom se otevřely dveře a vešla učitelka s Ferdou. „Tak koukám, že máš dneska docela mrtvo“ pronesla a probodávala mě těma mrdavejma očima. „Jo, stojí to za prd. Za chvilku to zabalím. Stejně už nikdo nepřijde“ a čekal jsem, jak bude rozhovor pokračovat. „A co budeš dělat? Asi vyrazíš někam za holkama, co? Já jen, že jsem sama doma a tak by ses mohl stavit. Víš, kde bydlím, ne?“ Řekla to spíš jako příkaz a dopředu věděla, co ji na to odpovím. „Jo, to by šlo. Tak až zavřu, zazvoním dole na zvonek.“ Dopila víno, u dveří se ještě otočila a se slovy: „Nezapomeň si vzít gumy!“ zmizela ven. Okamžitě jsem zkasíroval těch pár hostů a za půl hodiny jsem u vietnamce ve večerce kupoval balíček prezervativů. Lenka bydlela ve starým třípatrovým domě. Zazvonil jsem a na ulici přistáli klíče od vchodu. Ve druhým patře na mě čekala ve dveřích a zavedla mě do bytu. Zůstal jsem stát jak opařenej. Všude bylo znát, že manžel je asi dost za vodou. Nábytek z první republiky, dráhý suvenýry ze zahraničí a nejmodernější elektronika. Než jsem se stačil rozkoukat, posadila mě do křesla a nalila šampaňský. Nebyla to žádná Bohemka, ale kvalitní značka. Na etiketě stálo: „Dom Pérignon“. Pamatuju si, že když jsem dělal v Kalichu, tak flaška týhle značky stála tři tisíce. Napil jsem se, ale stejně mě to přišlo hnusný, jako každej šampus. Na bublinky jsem nikdy nebyl. Lenka pustila tlumeně hudbu a někam zmizela. Poznal jsem zpěvačku Sade. Mamka ji občas poslouchala při vaření. Najednou se objevila Lenka, stoupla si před křeslo a začala tančit. Na sobě měla tygrovaný plavky a obrovskej klobouk. V klidu vystřihla provaz a mě stálo péro, že bych si s ním moh podpírat bradu. Pak mě začala oblejzat jak had. Chvilku jsem měl její nohu za krkem, pak zas hlavu mezi nohama, a když jsem se ji snažil někam sáhnout, hned mě chytla za ruku. Než jsem se vzpamatoval, byla pryč. Za chvilku se připloužila znova. Na sobě norkovej kožich, kolem krku boa a na nohách kozačky. Postupně se svlíkala, přibližovala ke mně, a když viděla, jak jsem z toho rosekanej, tak se zase oblíkala. Potřetí přišla v černým korzetu, podvazkama a na nohách měla lodičky s vysokým podpatkem. Nikdy jsem nezažil exhibicionistku a ani už nechci. Je to neskutečně dlouhá doba, kdy se jen předvádí, nenechá na sebe šáhnout a ještě ji to dělá dobře. Když odešla počtvrtý, tak jsem si pomyslel, že to snad nikdy neskončí. Moje myšlenky přerušilo volání z koupelny: „Tak kde seš? Kdo mě jako bude mejt záda?“ Na nic jsem nečekal a za deset vteřin jsem byl už ve vaně. Teda ve vaně se říct ani nedá. Tak obrovskou koupelnu jsem ještě neviděl a do vany by se vešel celej tým šestkovýho volejbalu. Začal jsem ji mejt záda, pak jsem přešel na prsa, a když jsem se dostal mezi nohy, začli se dít věci. Lenka vyskočila z vany, chytla mě za ruku a se slovy „dělej, pojď“, mě táhla do nějakýho pokoje. Tam si lehla na vysokou chlupatou kožešinu, roztáhla nohy a zařvala: „Dělej ty sráči! Vomrdej mě!“ To ani říkat nemusela. Já byl tak vyřízenej z toho jejího představení, že mě stál už půl hodiny. Začal jsem ji šukat na misionáře. Lenka mě tahala za vlasy, škrábala po zádech a hlavně řvala a rozkazovala prasárny. Ten její řev musel bejt slyšet po celým baráku. Asi si už sousedi zvykli. Byla tak vyřízená, že se chovala jako blázen z ústavu. Regulerně nevěděla o sobě. To mě tak rozrajcovalo, že sem se začal chovat taky jak zvíře. Nevím, jak by to všechno dopadlo, ale bohužel se něco stalo. Lenka ve svý extázi nemohla ani nic slyšet, ale já zaslech, jak někde někdo brečí. Když to začalo bejt pravidelný, přestal jsem přirážet. Reakce Lenky byla: „Dělej! Mrdej ty sráči!“ Řek jsem ji, že slyším, jak někdo brečí. V tu chvíli mě ze sebe shodila a řekla vyděšeně: „Ty vole, malá se vzbudila. Schovej se v kuchyni!“ a zmizela v nějakým pokoji. Ani jsem nevěděl, že má dceru, natož, že je ještě někdo v bytě. To její řvaní by vzbudilo i medvěda při zimním spánku. Našel jsem kuchyň a sed si na lavici. Uběhlo už asi dvacet minut a já tam pořád seděl po tmě, nahatej a z vocasu mě vysela šprcka. Všude bylo ticho a tak jsem to po dalších deseti minutách vzdal. Přece nebudu za blbce, abych čekal další půlhodinu. Nasraně jsem hodil šprcku pod stůl, oblík v koupelně hadry a zmizel domů. V neděli se otvíralo ve dvě a tak jsem dorazil do hospody něco po jedný, že trochu poklidím. O půl druhý už někdo bouchal na dveře. Šel jsem otevřít a čekal někoho ze žíznivejch štamgastů. Za dveřma stála učitelka a bez pozdravu spustila: „Ty debile, ty kreténe, ty seš normální idiot!“ Takhle mě ještě nikdo nikdy neseřval. Nic jsem nechápal a tak jsem se zeptal: „Co blbneš?“ Dál mě ani nenechala domluvit. „Ty seš fakt takovej sráč! Ráno se vrátil starej, já vařila oběd, a když jsem mu dávala na stůl polívku, koukla jsem dolů pod stůl, tam ležel Ferda a v klidu si žvejkal šprcku, cos tam zahodil. Já myslela, že tě zabiju. Máš jediný štěstí, že si toho starej nevšim. Nalej mi rychlou dvojku.“ Víno do sebe kopla na ex a bez pozdravu a bez zaplacení si to odkráčela pryč. Tak jsem zvědavej, jestli ještě k něčemu dojde.