Jak dokážou Romové znechutit pěkný den.

O problémech s menšinou už tady toho bylo napsáno dost. A tak se musím také podělit a svůj včerejší zážitek.

O tomto víkendu jsem měl možnost navštívit se svou dcerou koupaliště v jednom okresním městě. V pátek na zcela zaplněném koupališti vládla pohoda, stánky s pitím a jídlem nestíhali, teplota vody perfektní, čistota to samé a vidět svou osmiletou dceru, jak si to užívá je krásný pocit. A tak jsem se rozhodl navštívit koupaliště i v sobotu. Počasí stejné jako v pátek, všude pohoda a dětský hlahol a já spokojeně s hlavou až po krk ve vodě sledoval dceru, jak postupně střídá klouzačku, bublinky a jiné vodní radovánky. Všechno se změnilo kolem šestnácté hodiny. Do areálu koupaliště během necelé půlhodiny přišlo přibližně 80 občanů romské národnosti a pohoda během chvilky zmizela. Jejich chování se nedá vůbec srovnat s chováním obyčejných lidí. Hlasitá komunikace, podobná hulákání na fotbale bylo to první. Po nahrnutí do bazénu bylo zajímavé vidět, jak lidé s dětmi bazén opouští. Na dětské klouzačce v tu ránu přestalo fungovat pravidlo fronty. Romské děti jsou asi od mala vedeni k tomu, že kam přijdou, tam maj přednost. Dceru přestalo klouzání bavit a její prosbu o hranolky jsem rád uvítal, abych nemusel koukat, jak spoustu znechucených lidí opouští koupaliště. Nálada mě opustila hned u stánku, kde přede mnou stáli dvě Romky ve věku okolo třiceti a smrad z jejich těla by nepřebil žádný deodorant. Po občerstvení jsem s dcerou zašel do jiného bazénu asi s metrovou hloubkou. Malá nasadila brýle na potápění a že prý bude hledat pod vodou penízky. Její výdrž obdivuji a i když bylo jasný, že nenajde nic, stále ji to bavilo. Tak jsem zaběhl na deku a z peněženky vzal padesátikorunu. Nenápadně jsem minci položil na dno bazénu ke svým nohám a po chvilce se vynořila šťastná tvář. "Tatínku já vylovila padesátku, podívej!" Minci si schovala ke mně a pokračovala ve své zábavě. Já v klidu pozoroval dění kolem a občas koukl na malou co dělá. Asi dvě minuty po jejím slavném úlovku ji obestoupili čtyři cikáni ve věku tak dvanáct let (tedy asi o čtyři roky starší než dcera) a nevěřil jsem vlastním uším. Ten největší z nich povídá: "Hele, já jsem tady ztratil padesátikorunu. Ta byla moje, tak ji koukej navalit zpátky!" To už na mě bylo moc. Lehce jsem mladším "spoluobčanům" vynadal a s dcerou znechuceně odešel z bazénu a poté i z koupaliště. Cítil jsem se úplně stejně jako před rokem, kdy jsem se v Belgii, kam jezdím pracovně, rozhodl jednu neděli navštívit přírodní koupaliště kousek od Mechelenu a nestačil jsem se divit, jak muslimská komunita předvádí něco podobného. Tam už mě nikdo nedostane ani zadarmo!