Bude se platit více za reprodukovanou hudbu?

„Tak už nám do kroku v ulicích tak často hrát nebudou, paní Mullerová, připravte mi mou empétrojku,“ řekl by dnes jistě Švejk své bytné, když by se chystal na Bělehrad… A měl by zřejmě pravdu.

Ochranný svaz autorský (OSA) totiž chystá na příští rok zvednout poplatky za užití chráněných děl prostřednictvím reprodukčních zařízení až o 50%. To vyvolalo značnou nevoli ze strany obcí, měst a dalších provozovatelů služeb v pohostinství. Právě obce totiž využívají hudbu pravidelně při svých akcích, slavnostech, reprodukovaná hudba zní ve školách, v místním rozhlase, v domovech seniorů a takový cenový skok bude znamenat značný nárůst nákladů s dopadem především na malé obce, což přináší i riziko omezení místního kulturního života.

Nárůst monopolní OSA zdůvodňuje nikoliv inflací, ale výší poplatků v některých zemích Evropské unie.

Proto také podalo Sdružení místních samospráv stížnost k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a na Ministerstvo kultury. Proto také se minulý týden uskutečnila demonstrace před sídlem OSA.

Nárůst o 50 procent by měl podle OSA platit pouze pro velká města nad 80.000 obyvatel, u obce do 1000 obyvatel se sazba za rádio má zvýšit z 148,80 korun na 195,30 korun. OSA, která zastupuje 8819 domácích nositelů práv a statisíce nositelů autorských práv z celého světa, si loni přišla na 915 milionů Kč, 501 milionů korun svaz v roce 2015 rozdělil mezi české autory a nakladatele.

Považuji taktéž skokové navýšení poplatků za nejen neodůvodněné, ale i za nesmyslné a nebezpečné. Navíc vnímám, že se jedná jen o špičku ledovce, který zasahuje do mnohem širší oblasti autorských práv.

Kritizované jsou třeba nesmyslné autorské poplatky, které byly původně stanoveny vyhláškou č. 488/2006, poplatky za každou kopii i vlastního díla, za každé paměťové médium, prázdné cédéčko nebo flashku, které v podstatě znamenají presumpci viny. Vzhledem ke snížení cen paměťových médií došlo sice po několika letech i ke snížení poplatků, ale princip zůstal zachován.

Nyní se OSA snaží protlačit poplatky za volnou paměť v mobilních telefonech, tedy paušál za každý prodaný chytrý mobilní telefon. Jak je vidět, bez poplatků nebude ani přehrávání skladby starší 70 let, na kterou se již nevztahuje autorská ochrana, protože někde bude muset být zkrátka stejně uložena…

Není tedy divu, že se formují alternativy, které preferují volnější šíření autorských děl. V roce 2004  vznikl třeba Svaz nezávislých autorů,  který funguje jako sebeobrana nezávislých umělců před útoky  kolektivních správců autorských práv a poskytuje členům podporu i seznamy autorů, za které se nemusí platit. Světlo spatřily volné programy, které se mohou šířit zdarma, s různou možností vlastních úprav či rozšiřování (open source) nebo pouze s podmínkou nezasahování do zdrojového kódu. Umělci sami nabízejí část svých děl na internetu zdarma nebo za symbolickou cenu, rodí se další iniciativy, které se do zákonných rámců vtěsnávají jen tak tak.

V době, kdy rozvoj vědy a techniky umožňuje během sekundy sdílet a kopírovat data po celé Zemi, kdy vše je takřka on-line, kdy miliony mladých lidí denně vědomě či nevědomě porušují autorská práva, ne s cílem na tom vydělat, ale užít si, dosáhnout na oblíbenou hudbu, film, hru, program, se stále více ukazuje, že současné právní normy jsou v této oblasti jakýmsi dinosaurem, přežitkem, který do 21. století již prostě nepatří. A nejen přežitkem, ale i brzdou rozvoje jednotlivce i celé společnosti.

Jistě lze chápat obavu umělců či autorů, že nemohou tvořit, pracovat zadarmo. Nelze však chápat obrovské zisky společností, které se právě na základě autorského práva i vlastnictví patentů obohacují, a to i v rozporu s potřebou společnosti. U finanční nedostupnosti hudebního cd pro chudého občana Třetího světa to může být ještě úsměvné, u finanční nedostupnosti vzdělávacích počítačových programů však již méně a u patentů na léky či léčebné postupy to může znamenat (a ve skutečnosti znamená) i statisíce lidských obětí.

Pravidla stanovená kapitalismem 20. století jsou zkrátka vlivem současného rozvoje společnosti skutečně napnutá střetem s realitou, bobtnají, praskají. Právě v oblasti rozvoje informační společnosti je to vidět na každém kroku. Potřebují změnu. Změnu směrem k větší otevřenosti, výměně informací, zdrojů, ke sdílení.  Změnu od omezeného stylu „něco za něco" k volnému přístupu k obrovské databázi, ve prospěch jedince i lidstva.