Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Žert M. Kundery, noví svazáci M. Ebena, a už 34 roků probíhající akademický remake Žertu

Karlovarské uvedení zrestaurovaného filmu dle Kunderova Žertu vedlo Marka Ebena k úvaze o ‘nových svazácích’. Asi si někdo pomyslel, že někde už dávno povstali. I sám dobře znám jeden takový remake Žertu v podání 'nových svazáků'.

Román Žert od Milana Kundery vyšel v řadě překladů - v tom počtu i v Japonštině:
https://www.amazon.co.jp/%E5%86%97%E8%AB%87-%E3%83%9F%E3%83%A9%E3%83%B3-%E3%82%AF%E3%83%B3%E3%83%87%E3%83%A9/dp/4622045532
a to i se zvláštní obálkou:

MilanKundera

která si sama zaslouží bližší výklad. Role, kterou u nás pro popis harmonického vztahu hrají dvě hrdličky, na Dalném východě připadá dvěma kachničkám. Přesněji jde o kachničky mandarinské, které jsou vzorem věrnosti a oddanosti. Sameček je krásně zbarven, samička nevýrazně. (Taky u nich může docházet k něčemu jako genderové transmutaci, ale to je jen odbočka pro specialisty.) Svého času jsem se v Jižní Koreji dostal do jednoho tamního skanzenu. A tam byl v typické venkovské místnosti umístěn pár keramických kachniček. Průvodkyně vyložila, že sloužil i jako decentní, nekonfrontační komunikační prostředek manželky s manželem. Pokud se na něj zlobila, tak byly kachničky u sebe ocásky. Pokud panovala manželská pohoda, byly u sebe zobáčky, jako i na řečené japonské obálce. Věc může ale souviset i s tím, že to byl Milan Kundera, který zdůrazňoval, že Žert je především milostný román, a ne portrét stalinismu - viz. třeba v C. C. Irvine: Teaching the Novel Across the Curriculum: A Handbook for Educators:

Je proto možné, že ta obálka pečlivě reflektuje autorovo vlastní zařazení románu (pokud tedy v jeho duchu, ironicky, nepřidává ještě jednu rovinu klamu).

Karlovarské uvedení zrestaurované filmové verze Kunderova Žertu vedlo Marka Ebena k úvaze, zda nevstanou ‘noví svazáci’, následovníci toho kariéristy Zemánka ze Žertu. Jistě jsem nebyl sám, kdo si pomyslel, že někde už povstali. A možná si někdo i pomyslel, zda třeba ironií osudu snad nějací 'noví svazáci' neodklánějí literární Nobelovu cenu pro Kunderu, nebo třeba pro Haruki Murakami-ho (nakonec je v živé paměti dění kolem odsunutí Nobelovy ceny za literaturu v r. 2018).

A mně to připomenulo, že jsem hrou náhody v osmdesátých letech zažil svého druhu remake Žertu, a hlavně pak jeho absurdní pokračování v divokých devadesátkách. A právě to pokračování má vztah i k našim dnešním akademickým poměrům. Prvně bych ale vzpomenul zcela nedávnou kauzu z jiného ústavu Akademie, popsanou později i v magazínu Reportér. Vědecká pracovnice narazila na zjevný podvod v práci vzniklé na daném pracovišti a snažila se o nápravu, jak ji ostatně ukládají pravidla vědecké etiky. Narazila, a byla z ústavu odejita. Whistleblowerka se obrátila na vedení Akademie o pomoc, leč to se jí vysmálo ve stylu: Nehrajte si na hrdinku - hrát si na Husa za všech okolností není rozumné. Ukázka, jak v naší akademické obci přežívá praxe dvojích standardů. A moje následující epizoda na malém prostoru ty poměry na vlajkové lodi naší vědy dál ilustruje. O těch se však veřejnost dozví jen vyjímečně - když tam selže PR mlhová clona:

https://reportermagazin.cz/a/pLZG6/nehrajte-si-na-hrdinkukralici-valka-mezi-vedci

Červen 1988 byl nadprůměrně horký, mohly za to sluneční erupce vymršťující do prostoru vysoce energetické částice a záření. Ústav se v té době sestěhovával do jedné nové budovy, kolem čehož bylo dost chaosu jako kolem každého stěhování. To vše mohlo i ovlivňovat psyché a jednání některých jedinců, a to mně i přineslo mého Osobního UDavače neboli OUDa. Na jeho bedra v tom hektickém stěhovacím období dopadla ještě jedna další nepříjemnost. Dozvědel se, že Zahraniční odbor Presidia akademie mu nebude moci sám schválit cestu přes Atlantik. Šlo totiž o druh stipendia, pro které Ministerstvo školství a Presidium akademie uzavřely koaliční smlouvu, že jej budou nadále využívat jen kmenoví zaměstnanci vysokých škol (zatímco akademický štaf bude využívat jiné kanály včetně vlastní čistě akademické výměnné dohody). Věc nebyla na úrovni Presida akademie řešitelná. Byla ale zprůchodnitelná - jako nakonec vždycky každá výjimka - protekcí z nejvyšších míst, a o její získání tak začalo jít.

Mít tehdy OUDa byl malér, zvlášť když OUD byl osobně motivovaný. Ten můj byl, a hned dvakrát. Jednak mu šlo o tu už zmíněnou cestu přes Atlantik, ale taky o to, aby rázně zamet s kritikou své jedné zcela chybné vědecké koncepce (tedy, on sám nikdy nestih vytvořit nechybnou hodnotnou věc, ale to je jen odbočka pro specialisty). Tato druhá linie příběhu začíná v osmdesátých letech, kdy se v Praze zrodila jistá výzkumná koncepce, která byla autory rozvíjena v řadě prací, začaly na ně navazovat práce jiných autorů, chystaly se velké sumarizující články, proslovovaly 'objevné' přednášky. Leč celé to byl jen nesmysl založený na učebnicových neznalostech. Věc jsem korektně opravil a opublikoval v cizině. Pro zajímavost cituji názory recenzentů těch mých opravných prací, ale na adresu autorů té mnou opravované pavědy: "The authors show a lack of fundamental understanding necessary for an adequate response. The Journal should be particularly cautious about manuscripts from the authors. The under discussion is crude and simplistic. (Autoři vykazují nedostatek základního pochopení nezbytného pro řádnou odpověď. Tento časopis by se měl mít velmi napozoru u rukopisů od těchto autorů. Ten, co je diskutován, je hrubý a příliš zjednodušený.)"

Nakonec jsem chtěl ještě připravit čtivější článek pro americký časopis Journal of Chemical Education (Časopis chemického vzdělávání), a sice k výročí narození jednoho ze zakladatelů oboru - J. W. Gibbse. Článek však již nemohl být odeslán. V červnu 1988 vůdčí postava té chybné koncepce, tedy můj OUD, psychicky neunesla jak tu opovážlivost, že si někdo dovoluje opravovat jeho chybnou koncepci, tak to (zatím) neschválení své cesty přes Atlantik, a rozhodl se konat ve prospěch mého vypuzení z ústavu a současně i řečené potřebné protekce. Zahájil to udáním mé protistátní (v dobových termínech, samozřejmě) osobní korespondence s emigrantem. Věc pro jistotu udal porůznu opakovaně, a specielně se o ní vydal koncem léta 1988 referovat též jednomu činovníkovi, co působil i jako vedoucí odboru na Odd. školství a vědy ÚV KSČ. Zabil tak jednou ranou hned dvě mouchy.

Tím mne vkopl do dobově obludného vyšetřování té mé protistátní činnosti, kdy výslech střídal výslech. Holt byla taková doba - byl jsem obviňován z vyzrazení utajovaných skutečností do ciziny, úmyslu emigrovat, dokonce z ohrožení obranyschopnosti. To byla malá násobilka té doby, a samozřejmě OUD perfektně věděl, do čeho mne vkopává - a právě proto to i dělal. Takových lidí moc nebylo - možná na hladině jednoho procenta. Prvně ale ještě nastala v tom r. 1988 prodleva kvůli prázdninám, kdy náčelníku ZOZÚ (Závodní odd. zvláštních úkolů) bylo uloženo získat ještě další kompro, ale neuspěl, neb OUD jen megalomansky řečnil a sliboval, leč v ruce už víc neměl. Ta prázdninová prodleva mi zdánlivě pomohla - uteklo tak víc jak jeden rok od nejmladšího dopisu udaného OUDem, ergo podle Zákoníku práce by postih už neměl být možný. Ve chvíli, kdy už byl ten rok jistý, jsem na to ústavní náčelníky upozornil. Následovala exploze hněvu a ujištění, že mě z práce stejně vyhodí. Samozřejmě čekali, že OUD něco mladšího dodá, když tak blafoval o stovkách dopisů. Ten by sice rád dodal, ale nic mladšího neměl - protože nic mladšího neexistovalo. Ergo nastalo hledání nějakých vyšších míst, která by mne rázně zlikvidovala sama, čímž by padla ta drobnost se Zákoníkem práce. A tak věc pro mne dál směřovala k okamžitému vyhazovu z práce a trestnímu stíhání. The worst-case scenario mohlo být tak 10 let ve III. nápravně-výchovné skupině ve Valdicích. Těch deset let dostala jistá občanka za větu v dopise manželovi v emigraci, totiž, že manželky sovětských důstojníků vykoupily v Mimoni maso. Pohotově byl vydán trestní výměr, kterým též došlo k zablokování mých kontaktů do zahraničí, a tím třeba i publikování v cizině. Ježto jsem publikovat v cizině nesměl, hotové věci jsem zatím jen ukládal do tlusté složky doma ve sklepě. Leč motivací z hlediska mého OUDa nebyla tou dobou až tak má osoba, ta byla už druhotná. Primárně šlo právě o tu protekci pro získání výjimky z oné koaliční smlouvy mezi Ministerstvem školství a Presidiem akademie stran těch stipendií. A tu výjimku dostal - přece se projevil jako řádný vlastenec internacionalista. Jak jásali někteří hodnostáři: 'Kolik nám ještě přiveze korespondence s emigranty a pomůže odhalit další, kteří by také chtěli emigrovat'. Před létem 1989 pak skutečně vyjel. Jestli něco přivez nevím, já ho od té doby osobně neviděl, a stejně to pak už neměl komu odevzdat. 

Po mnoha peripetiích se věc ale začala obracet k lepšímu, když nakonec tehdejší předseda ČSAV akademik Josef Říman odmítl podpořit můj vyhazov, čímž jsem se dostal z nejhorší fáze. Akademik Říman byl z generace, která na vlastní oči viděla, co může s celým vědním oborem napáchat jeden jediný Lysenko. Proto nebyl ochoten v Akademii tolerovat likvidace oprávněných vědeckých kritiků nevybíravými lysenkovskými praktikami. A tak jsem z práce nakonec vyhozen nebyl. Leč ústavní vedení to nevzdávalo - bylo mne rozhodnuto z práce stejně vyhodit. Jen co můj OUD dodá další a hlavně razantnější kompro, o kterém tak široce bájil, a které oni dychtivě očekávali - nejpozději po té cestě přes Atlantik. Do té doby ale museli neochotně respektovat, že předseda ČSAV odmítnul podpořit tu neo-lysenkovskou štvanici. Kdyby nebylo toho zásahu akademika Římana, asi by se můj osud vyvíjel jinak. 

Ledva vypuk samet, vyrazil jsem hned na Humboldtovo stipendium, o které jsem usiloval deset let, leč v důsledku OUDova denuncianství stejně nemoh využít. Samozřejmě jsem si s sebou ze sklepa vzal tu tlustou složku s mými Libri prohibiti. Hned z Německa jsem je začal posílat do redakcí, a tak se stalo, že jsem Humboldtistou s patrně největším publikačním výstupem během stáže. A taky pak v roce 1991 posléze vyšel v tom (jak se dnes rádo u nás říká prestižním) americkém časopise i ten OUDem zabrzděný článek. Je to pochopitelně čistě odborný text; z širšího hlediska je zajímavá poznámka pod čarou na prvé straně: 'Původně byl článek zamýšlen pro věnování 150. výročí narození Josiah Willarda Gibbse (1839-1903). Ačkoliv byl článek v r. 1988 hotov, nemohl už být zavčas odeslán, neb autorovy mezinárodní kontakty byly na dva roky obstaveny tehdejší místní úřední mocí.'

Celou záležitost jsem jinak pustil z hlavy, neb se nad ní zavřela voda. Tedy z mého pohledu ano. Zato můj OUD byl svým vlastním selháním notně vyděšen a začal v tichosti budovat vylhávací kampaň. Sehnal dva spojence - aparátčíky, jednak vedoucího Odd. studující mládeže na ÚV ČSM v 50. letech, který byl pak převeden jako kádrová posila na Presidium ČSAV, a stal se tam tehdy nejvlivnějším úředníkem. S příchodem sametu se pak zase na toho nejvlivnějšího nevoleného úředníka vypracoval. Už z padesátých let - tehdy pod legendárním akademikem Nejedlým – si osvojil jednoduchou metodu, jak věci v Akademii manipulovat. Stačilo zavolat kterémukoliv vědeckému pracovníku a říci něco ve stylu magické floskule: Soudruh předseda by vám byl velmi zavázán, kdybyste ..... Po tom ‘kdybyste’ mohlo následovat cokoliv, neb kdo by se odvážil odmítnout. S příchodem sametu stačilo pak jen změnit začátek floskule na Pan. A jinak se jelo dál údolím temným podél skal, přičemž jakýmsi akademickým Dalíkem - mužem na speciální, ne vždy čisté operace - byl fakticky po dvacet let ten tuhý totalitní aparátník. No, a ten druhý aparátčík zase býval i vedoucím odboru na Odd. školství a vědy ÚV KSČ. Tuhle trojici spojoval společný motivační zájem prosperovat i za sametu, byť pravda na různých úrovních. Nejhůř na tom ale byl ten třetí, co působil na ÚV KSČ - byl nejzranitelnější. Chtěl v rámci ČSAV vydržet do penze, a tak neměl na vybranou a musel se bohužel podepsat i pod čistou lež. Té penze pak opravdu šťastně dosáhl - jinak taky moh s výší penze dopadnout jako třeba mdm. Žilková-Stropnická:

https://zeny.iprima.cz/jaky-duchod-berou-ceske-herecky-a-zpevacky-veronika-zilkova-se-z-nej-rozbrecela-112438

Fakticky za jeden podpis pod čirou, leč velmi účelovou smyšlenkou, co tomu kariérnímu udavači opravdu vytrhla trn z paty. No, neberte to - za jeden podpis pod jednu lež výpalné v hodnotě suma sumárum (zkusmo odhaduji) 1+MKč. Tedy, ono to bylo dvoj-výpalné - jednak za ten podpis pod lež, a taky za mlčení o té návštěvě OUDa na konci léta 1988, kdy mu OUD referoval o té mé protistátní korespondenci. Ale buďme spravedliví - UDOvi ten aparátníkův podpis pod lež hodil 'na nadhodnotě' rozhodně ještě mnohem víc. Vlastně to pro oba byl životní kšeft. Nejprve ale bylo ruče zameteno vše o tom udání pod koberec, a nadto se naopak vyfabrikovala ta čirá lež, že naopak já jsem jako udal svého OUDa, a bylo vymalováno. Jenže o této jejich bájivé lhavosti jsem roky neměl tušení, ač na jejím základě byl zlikvidován můj pracovní poměr. Vedení Akademie prostě jen hrálo, a dodnes hraje divadlo, že ‘jako’ nechápe, o co jde v té trapnosti, příznačně už nazývané ASANACE-2. A tak se tam už čtvrté desetiletí bezzásadově leč vytrvale znemožňuje, aby se pravda o té kauze ASANACE-2 dostala na veřejnost. V tom pomáhají i někteří akademičtí vykukové, co u ničeho nebyli, o věci nic nevědí, zato ale dobře vědí, že když prsknou nějaký nesmysl vycucaný z prstu, tak obdrží kladné body. Nebo i nějaké lukrativnější ocenění - a to jsou všechno ti akademičti 'povstavší noví svazáci’ dle Marka Ebena. Ale ta trojka zasloužilých totalitních vysloužilců tak nějak měla dění v Akademii pod palcem po řadu roků, nakonec o OUDovi (přezdívaném "muž s dopisy pro každou příležitost") to platilo až do jeho odchodu na pravdu Boží:

https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=760004 

Leč tato přes tři desetiletí trvající vylhávací maškaráda produkovaná z kapitánského můstku vlajkové lodi naší vědy zdánlivě před pěti lety utrpěla zásah pod čarou ponoru. To když vyšly paměti předsedy (v letech 1985-89) bývalé ČSAV Josefa Římana, vydané společně s popularizátorem vědy Františkem Houdkem v nakladatelství Galén pod názvem: Od pluhu do senátu a zpátky. V té knize je na dvou stranách popsána i ta epizoda s mým OUDem:

Ten kariérní denuciant samozřejmě po sametu naopak vystupoval jako rozhořčený odpůrce takových nepravostí (co ale i sám páchal). Toto pokrytecké jednání je v knize výstižně popsáno latinským citátem: (clausula) Rebus sic stantibus. Tedy, že v tom roce 1988 nadšeně denuncioval, vycházeje z předpokladu, že to bude oceňováno i v budoucnu, tedy denuncioval "za předpokladu, že věci zůstanou, jak jsou", jak zní výklad té floskule. Později ovšem můj OUD naopak hlásal, že vždy věděl, že se dožije změny. Holt akorát netušil, že nastane už za cca 18 měsíců od toho jeho monumentálního denunciačního aktu z června 1988. Ale já jsem zase netušil, že to pak bude trvat ještě tři desetiletí, než pravda o něm vyjde v Římanových pamětech najevo jako olej na vodu.

Holt byla v Akademii taková doba - doba post-pravdivá, kdy na Pravdě prostě nesešlo. Řadě akademiků totiž šlo jen o tři jiná Pé: peníze, posty, pocty - a ausgerechnet ti Akademii způsobili ten dnešní propad. Ano, o pravdu vedení Akademie tehdy vůbec nešlo. Jakmile by se totiž ukázalo, že vysokým hodnostářem je prachobyčejný karierní denunciant, a k tomu odborný neumětel, tak by končil. A tak se jelo dal údolím temným podél skal, mlžilo se, zametalo, pomlouvalo. A tak se udržovala a dodnes udržuje atmosféra strachu - aby každému chuť na říkání nehodící se pravdy zavčas zašla. A čas od času se to připomene odejitím nějakého nepohodlného kritika - aby si zase někdo nechtěl hrát na Husa. Sice už Masaryk říkal, že demokracie je diskuze, a nakonec věda je diskuzí už od dob Antiky. Leč v naší Akademii existují tabu, o kterých diskutovat prostě nelze. Holt v Akademii o vědu jde někdy až na druhém místě:

LN150222

Aby - no přece aby byl klid na práci, opravuji, KLID NA PODVODY, a ježto ten klid na podvody ti whistlebloweři přece narušují, tak je třeba se  s nimi rázně vypořádat, aby už nikoho nikdy nenapadlo hrát si na hrdinku:

https://reportermagazin.cz/a/pLZG6/nehrajte-si-na-hrdinkukralici-valka-mezi-vedci

https://reportermagazin.cz/a/iytw6/tajemstvi-jiriho-drahose-patenty-vyplacene-dotace-a-sporne-vysledky

https://ceskapozice.lidovky.cz/tema/kauza-profesora-bezousky-po-19-letech-prisel-vymaz-clanku-z-nature.A130709_222106_pozice_134178

Pravda, i u nás už platí Evropská směrnice o ochraně whistleblowerů (a zákazu odvetných opatření - hezky česky MSTY - proti nim):

https://www.epravo.cz/top/clanky/whistleblowing-implementace-smernice-evropskeho-parlamentu-a-rady-eu-20191937-ze-dne-23-rijna-2019-o-ochrane-osob-ktere-oznamuji-poruseni-prava-unie-114324.html

ale to je pro akademické vedení asi tak důležité jako etika vědecké práce platná v civilizaci. Teda, abych byl spravedlivý - teď jakoby snad možná bliklo světlo na konci toho 34 roků dlouhého tunelu plného těch akademických lží:

zazi100722

Neb hádám, že předsedkyně nebude chtít sama sebe zařadit mezi ty ‘nové svazáky’ Marka Ebena, a rozšířit tak sérii záporáků začínajících na Z, kteří v zájmu svých kariér inscenují absurdní Žerty: Zemánek, Zahradník, ... . 

Foto u perexu: Ukázka obálky japonského překladu Žertu:

https://www.amazon.co.jp/%E5%86%97%E8%AB%87-%E3%83%9F%E3%83%A9%E3%83%B3-%E3%82%AF%E3%83%B3%E3%83%87%E3%83%A9/dp/4622045532

[hniloba@AVCR  neboli  Akademická špína v krystalicky čisté formě:  Část XLI.]
XL. díl seriálu: http://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=788603
XLII. díl seriálu: http://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=791016

This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0

webNKP

 

 

 

 

Autor: Zdenek Slanina | čtvrtek 14.7.2022 6:33 | karma článku: 49,14 | přečteno: 10513x
  • Další články autora

Zdenek Slanina

Mendelova univerzita není výjimka - spíš obraz českých akademických poměrů napříč a podél

Jak řečeno v minulém díle, perzifláž je z frančtiny - taškařice, fraška, zesměšnění, ... . A historie se opakuje (jak známo jako fraška) - po 20 letech opět zaslouženě vzaly za své jedny nepodložené akademické prezidentská ambice.

16.1.2023 v 5:22 | Karma: 48,74 | Přečteno: 2776x | Věda

Zdenek Slanina

Učená perzifláž z boje o Hrad 2003: Autosestřel vlastní supervýbušinou ~~ přímo do čítanek

Perzifláž je z frančtiny, něco jako taškařice zesměšňující pomocí parodie, ale trefné české slovo neznám. Je to jak s Kunderovou Ptákovinou - překládá se jako Farce, ale není to ono. Perzifláž je někde mezi fraškou, ptákovinou ...

19.12.2022 v 5:22 | Karma: 48,96 | Přečteno: 3478x | Věda

Zdenek Slanina

Kdo letos nejvíc prospěl české vědě? CSČR/PČR - vyhmátnutím výzkumného hoštaplera S.C.,PhD

Výzkumný hoštapler Dr.S.C.,PhD odklonil 130+ MKč. Odhalili celníci a policisté. Bez nich by dál získával miliony - bez jediného výzkumného výsledku. Výsměch poctivcům, a též důsledek vytrvalé perzekuce akademických whistleblowerů.

29.11.2022 v 5:22 | Karma: 49,17 | Přečteno: 14918x | Věda

Zdenek Slanina

I benzin může být obnovitelný zdroj energie - vyráběný z CO2 (třeba ukládaného do podzemí)

Před WWI německé výboje limitovala závislost na chilském ledku. Tento problém byl vyřešen Haber-Boschovou katalytickou syntézou čpavku v plynné fázi. Na podobném řešení se dnes pracuje pro syntézu paliv na bázi atmosférického CO2.

8.11.2022 v 5:22 | Karma: 49,18 | Přečteno: 7045x | Věda

Zdenek Slanina

Den spuštění Internetu: 1. či 29.10.69 -- Aneb: Jak jsem neřešil nehlučné ponorkové šrouby

Pro spuštění Internetu se uvádějí dvě říjnová data: 1. či 29.10.69. K Internetu jsem se sám dostal v r. 1985 - poté, co jsem podepsal místopřísežné prohlášení, že počítače nebudu používat pro řešení nehlučných ponorkových šroubů.

11.10.2022 v 5:22 | Karma: 48,42 | Přečteno: 5667x | Věda
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí

26. dubna 2024  12:04

Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...

Dvacet let dotací z EU. Přinesly zločiny, ale i vlaky, techniku a splavné řeky

2. května 2024

Premium Lázně, které nevznikly a je z nich night club nebo zdvihací most, který se nikdy nezdvihl. Česko...

Rus má imperialistické myšlenky. Ukrajinou nekončí, říká velitel v Donbasu

2. května 2024

Premium Doněcká oblast (od zpravodajů iDNES.cz) Vymlácená okna, ale i celé domy srovnané se zemí. Tak vypadá Doněck a celý průmyslový Donbas....

Zelenskyj odvolal šéfa kybernetické špionáže kvůli skandálu s bytem manželky

1. května 2024  22:26

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal šéfa kybernetického oddělení tajné služby SBU...

V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel

1. května 2024

V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...

  • Počet článků 121
  • Celková karma 32,35
  • Průměrná čtenost 8230x
Z meho (nestandardniho) CV: Jiz vice jak 2, a 2, a 2x2x2, a dvacetdva roku prazdnin na PacificRim, zejmena v NW segmentu. Na takovou expedici snu vas muze vyslat treba i nase akademie ved, ta dokonce nekdy velmi rada a agilne. To kdyz kupr. bona fide opravite chyby v pracech nektereho jejiho 'cestneho' predsedy, jeho hyperinflatovane ego to psychicky neunese, a ten ethicky gigant v mladicke ci jake nerozvaznosti ....... Zbytek ale az, m.j., obcas v blogu. A varovani pro ctenare z akademy: Uz jen cetba meho subverzniho blogu muze vest ke ztrate nejen iluzi, ale i zamestnani tamtez (taky se sleduje email, jestli nekdo nepise - horribile dictu - ze ten 'cestny' predseda je obycejny prolhany totalitni karierni .....). Ze neverite - tak pojdte a poslyste. Ale budou zde i pozitivni temata, pravda jen ze svetove vedy.

Rikat pravdu o tom tristnim ceskem akademickem etickem propadu neni nejakou mou prioritou, temata ze svetove vedy jsou zajiste zajimavejsi. U tech ceskych akademickych vaudevillu jde spis jen o otravnou povinnost. A o to, aby se podle potreby neprepisovala akademicka historie. Neb proti tomu zatim neco delat muze jen malokdo. A akademicke vedeni bude zcela jiste jen dal ucelove mlzit, zuby nehty branit pravde, lhat az se budou hory jeste vice zelenat (coz se bude moct vykazovat i jako prispevek redukci globalniho oteplovani - voila, hned 2 dalsi akademicke Potemkinovy vesnice jednou ranou). Maj totiz HRUZU odklonit se od posvatneho prikazu meho OUDa [Osobniho UDavace (kr.jm.Gardener)]: Rückkehr unerwünscht! Nedavno jim to perpetualni bezostysne lhani (po 3 desetiletich) ale zkomplikovaly pameti expredsedy CSAV ak. J. Římana. V nich je to lidske selhani toho meho OUDa literarne vytribenou formou popsano i s takrikajic OUDovou navstivenkou. Holt - i akademicka ryba muze nekdy hnit od hlavy, coz zde dalo vzniknout prilezitostne reality show: hniloba@AVCR.

Seznam rubrik