Básen na rozloučení

něco z mé minulosti....ale což, retro prý frčí .-) ..takže tahle je pro tebe kuchařinko ...zde na netu bude viset dlouho ....a náhoda je pitomec a třeba jí tu najdeš ...a vzpomeneš si ..

opět odjíždím po cestě známé
tebe nechávám daleko za sebou
to čas odjezdu od ženy krásné
já smuten že nechal jí samotnou

však nebude to trvat mnoho dní
než zase budu držet hebké ručky
kdy spatřím obě oči nádherný
to zažijem legraci i něžné hrátky

takhle já začal minulou básničku
jak předposledně od tebe odjížděl
ted vše je jinak po tomto víkendu
poté co předčasně dveře uzavřel

to se jen někdy na světě stane
když oba čekají od druhého moc
přitom stačily by krůčky malé
a vědět kdy potřeba je říci dost

dnes vše jenom černé mi připadá
už netěším se na další víkend
jak z dálky samota na mě mává
to pomalinku rozplynul se sen

o tom jak společně ruku v ruce
proplouváme tímhle životem
jak jako jedno bijí naše srdce
my dva spjati jsme osudem

dnes, ani na prosbu nezavoláš
marně čekám na displeji tvé číslo
Netuším jak žiješ, jak se máš?
a přitom stačilo by tak málo

Měj se tedy krásně kuchařinko
vzpomen si někdy v hezkém
já chtěl ti jen navždy říkat lásko
loučíc se tímhle písmenkem