Můžeme považovat Česko po pádu sametové revoluce vyléčeno od „virů“ komunismu. Nebo stále „antibiotika“ v podobě systémové změny nezabrala? Už je to pár měsíců, co jsem v U.S. a dennodenně jsem konfrontován s realitou, která bohužel ukazuje, že komunismus u nás je stále živou vzpomínkou. Vzpomínka je, mimo jiné, patrná v podobě ekonomické vyspělosti. Konfrontace mezi U.S. na ekonomické úrovni v žádném případě nepoukazuje na to, že by se Češi měli „poameričtit“. Stačí, když se pouze zamyslíme nad tím, proč jsou Američané (zatím stále ještě) o mnoho vyspělejší a bohatší než my?
Images, Google; FreakingNews
Jsem si vědom rizika, do něhož vstupuji, když píšu tyto řádky, ale touha po relativně svobodnější a efektivnější společnosti v tomto případě vítězí. Možná jsem neviděl vše, ale myslím, že jsem pochytil dost o tom, že v U.S. jsou soukromé vlastnictví, respekt a „svoboda“ a konečně „obchodní smýšlení založené na etickém přístupu protkány v rámci celé společnosti v mnohem větší míře než v zemích bývalého sovětského bloku, včetně Čech. Již chápu, proč musí člověk absolvovat strašně složitý byrokratický a kontrolní proces, než se dostane do U.S. Američané se kromě „terorismu“ stále bojí také komunismu a centrálního plánování – mimo měnu, ale o tom jindy (nicméně musím dodat, že Obamova administrativa se v této oblasti komunismu trochu přibližuje, ale řekl bych, že je v tomto snažení stále více „vpravo“ než některá naše „pravicová“ strana).
Dva příklady. Fotbal. Při utkání amerického fotbalu, na němž bylo přes 100.000 lidí, se jeden z hráčů zranil, celý stadion ztichl, většina lidí natáhla ruku se znakem týmu, z něhož hráč pocházel, a věřila, že hráč bude v pořádku. Když hráč vstal, všichni zatleskali a věnovali se dále zápolení. Dokážete si to představit u nás na Spartě? U nás bude část publika nadávat, že hráč simuluje a že je potřeba mu přidat, protože zdržuje hru. Uvědomují si lidé, že bez soupeře nebude fotbal a nebude zábava? Jakou ti lidé mají motivaci, něco ničit? Nechápu.
Spropitné. Američan si chce pobyt v restauraci vychutnat a je ochoten za kvalitní obsluhu zaplatit. Vždyť číšník ho obskakuje a poskytuje mu službu. Číšník obskakuje, protože je zaplacen a poskytuje kvalitní službu, protože je to v jeho zájmu – spropitné. Podstatné je to, co není vidět. Američané si oba zvýší svůj užitek, číšník si příště něco koupí v klientově firmě. Směnný proces je protkáván celou ekonomikou. Jak je to u nás? Raději nerozvádím.
A tak bychom mohli pokračovat. Samozřejmě, že to neplatí paušálně a předem se omlouvám, pokud by se text někoho dotýkal. Nicméně domnívám se, že v Čechách stále ještě existují vzpomínky na „starší dobu“, přičemž plno z nich je přímo neviditelných, jaksi přirozeně zakořeněných v naší společnosti. A je složité je odbourat. Ale já jsem velký optimista a věřím, že vyšší svoboda a vyšší individuální odpovědnost a také „směnné smýšlení“ z hlediska užitku pro člověka a následně pro společnost bude Čechy posouvat k tomu, že budou moci generovat větší bohatství a „blahobyt“. Jinak bych neriskoval a nepsal bych to.
Při hlubším zamyšlení platí, že úspěch druhého je také úspěchem mým a přínos pro společnost. Tato skutečnost je mezi většinou Američanů automaticky zakořeněna. Domnívám se, že jedním z nejsilnějších faktorů, který způsobuje toto smýšlení je, že komunismus v USA nikdy nebyl. Nicméně rizikem, které se v nekončící krizi zvýšilo je, že rostoucí stát a populistické vládní garnitury budou tyto americké pozitivní vlastnosti odbourávat; obávám se, že se tak děje. Ale to je na jinou diskusi.
Cílem příspěvku nebylo kritizovat, ale poukázat na úskalí spojená s filozoficko-politicko-ekonomickými aspekty, které generují relativní rozdíly mezi U.S. a Čechy. Ponechávám na každém, který pohled je lepší, je to jeho svobodné rozhodnutí.
