Byl jsem včera na koncertě ruské klavíristky Olgy Kern ve Smetanově síni. Hrála Variace na Paganiniho téma a moll Sergeje Rachmaninova a hrála fantasticky.
Ona žije v New Yorku, kde ruský emigrant Rachmaninov strávil hodně času z druhé poloviny svého života a kongeniální souznění bylo znát. Skoro bych řekl, že to mělo politický rozměr – možná se odněkud dívali i Gershwin s Čajkovským a Roosevelt se Stalinem (ten asi z pekla). Obama a Putin mají jiné starosti, což je škoda.
Výkon charismatické blondýny (i orchestru FOK s Petrem Altrichterem) byl velmi přesvědčivý, věřím, že by fascinoval i lidi, kteří hudbu neposlouchají a uměním se zabývají zcela okrajově a po svém. Jenže ti tam nebyli, ani o tom nevěděli, a nejspíš by ani nevěřili, že by je to mohlo zajímat.
Tato zpráva je poněkud nezajímavá, okrajová, řekl bych i nuzná v souvislosti s dramatickými událostmi v Sýrii nebo s rozpoložením horníků z dolu Paskov, nesporně.
Jenže – vy jste tam nebyli.
Má to souvislost s větou z velmi zdařilého interview avatarského prezidentského kandidáta Vladimíra Franze ve včerejším Magazínu MF dnes, budu parafrázovat. Když napíšu symfonii – říká - je problém, aby se o tom vůbec někdo dozvěděl, když se vysmrkám jako politik nebo se opije Yveta Bartošová, vědí to všichni hned.
Toto není stížnost na média, to je realita našeho světa a každý tančíme tak rychle, jak dokážem. Já jen podávám raport o včerejším zázraku, dnes víc nedokážu.
Z.M.
