Jelikož se již pár let zabývám domácím násilím, nemohu si nevšimnout stejných a podobných znaků mezi systémem agresorů domácího násilí a agresivních uprchlíků. Jedná se více méně o podobný systém.
Zde je pár základních podobností:
Znak č. 1 Na začátku často přicházejí se silným příběhem z minulosti, že museli trpět a tím vyvolají se svou obětí silné citové pouto. Opak bývá pravdou, ne oni museli trpět, ale ve skutečnosti trpěla jejich minulá oběť. Jejich výpověď zní hodně věrohodně, právě proto, že mluví skoro pravdu, jen s "drobnou záměnou". Oběti nebyli oni, oni byli tyrany, ve skutečnosti popisují to, co prožívala jejich oběť. Přesně něco podobného lze očekávat u uprchlíků. Už se objevila svědectví, že vlastně ti lidé jsou bývalí bojovníci z islamského státu, co tyranizovali druhé. Uprchlíci z velkou pravděpodobností budou z nemalé části právě ne oběti války, ale pachateli válečných zločinů. Pokud u vás vyvolá nějaký srdceryvný příběh pocity, že jim musíte za každou cenu pomáhat, vězte, že právě vyvolání těch pocitů jsou schopni nejlépe dosáhnout právě ti nejhorší pachatelé zla, přesně jak to dokáží pachatelé domácího násilí když přecházejí k nové oběti. Buďme na pozoru a nebuďme naivní. Vždy přemýšlejme jestli naše vnitřní vyvoláné ušlechtilé city nejsou ve skutečnosti jen skrytým cílem agresorů. Četl jsem třeba příběh jednoho Čecha, jak se snažil pomáhat nějaké Čečenské rodině ( muž si ho získal srdceryvným příběhem) a pak po letech se z něj vyklubal zločinec, vyděrač a zloděj.
Znak č. 2 Mají dvojí tvář, to co mluví se neschoduje s tím, co dělají. U pachatelů domácího násilí je typické, že mají dvojí tvář, říjají, jak svou obět milují a na druhý den jsou schopni ji brutálně zmlátit. Podobně u uprchlíku slyšíme: "My chceme jen v míru u vás žít" a v zápětí je vidíme, jak neskutečně agresivní jsou u hranic, jak v obrovském nevídaném počtu se mlátí v ubytovnách atd. To co dělají, je v přesném protikladu s tím, co mluví, přesně jako u pachatelů domácího násilí.
Znak č. 3 Nerespektují pravidla a práva druhých, citově vydírají, aby jim bylo vyhověno. U pachatelů domácího násilí je typické, že nerespektují třeba právo ženy je poslat pryč a neustále se různými buď násilnými nebo citovým vydíráním dožadují toho, aby jim bylo vyhověno a dostali se k ni.. Podobně uprchlíci nerespektují právo státu nepustit je dál přes hranice, používají násilí nebo citové vydírání třeba použitím vlastních dětí, vyhrožují sebevraždou. Vydíraní sebevraždou dělají tako pachatelé domácího násilí.
Znak č. 4 Obět má tendeci jim neustále dělat ústupky a věřit jim, že jsou vlastně v jádru hodní. Oni se ale nikdy nezmění, naopak jejich zlo se ještě víc a víc stupňuje. U obětí domácího násilí je typické, že oběti mají tendeci omlouvat jednání svého tyrana a pořád v něm chtějí vidět to dobré, ale tím jen pomáhají tomu, že pachatelé jsou ještě víc zlí. Je mnoho svědectví, že právě islamští přistěhovalci v Evropě místo toho, aby se postupně přizpůsobovali, tak naopak se ještě víc a víc radikalizují, jsou postupně ještě více fanatičtější vyznavači islámu. Právě mnoho bojovníků v Islámském státe jsou paradoxně z Evropy. Místo toho, aby politici prohlédli, co jsou to zač, jak se mlátí v ubytovnách a na hranicích a okamžitě je poslali zpět, tak ještě říkají: "Musíme je víc začlenit mezi sebe" a nechápou, že tím se jejich uzda ke zlu a drzost ještě zvýší. Chovají se přesně naivně jako oběti domácího násilí.
Znak č. 5 Pachatelé domácího násilí jsou vlastně vetřelci a jediným řešením je poslat je pryč a nekomunikovat s nimi. Čím dříve oběť domácího násilí pochopí, že se agresor nikdy nezmění a pošle ho pryč a izoluje se od něho, tím je větší šance, že se zachrání, jinak ji to postupně zničí. Podobně, čím dřív Evropa pochopí, že islamští přistěhovalci se nikdy nezmění, naopak jejich radikalismus se bude jen zvětšovat, nepošlou je všechny pryč a neizolují se od nich hlídanými hranice, tím je větší šance, že se zachrání, jinak bude Evropská kultura postupně zničena touto agresivní invazivní islamskou kulturou.
