Trikolóra opět soudu navrhla zrušit opatření Ministerstva zdravotnictví

Advokát Zdeněk Koudelka (Trikolóra) v pátek 23. 4. 2021 Nejvyššímu správnímu soudu podal návrh na zrušení některých částí opatření Ministerstva zdravotnictví z 23. 4. 2021. Jde o další návrh, když soud již předchozí opatření zruši

Ministr zdravotnictví Petr Arenberger pohrdá občany, které protiprávně zatěžuje zákazy, Parlamentem, jenž omezil zákony ministerskou moc, i soudem, protože přehlíží jeho výtky. Byť nemáme nouzový stav, ministr zachovává zákazy z nouzového stavu, což je nepřípustné. Arenberger zneužívá moc.

Zákaz maloobchodního prodeje a provoz lanovek

Soud ve svém předchozím rozsudku upozornil ministra, že pandemický zákon rozlišuje pojmy „zákaz“, „omezení“ a „stanovení podmínek“. Ve vztahu k obchodní činnosti umožňuje jen její omezení a stanovení podmínek. Ovšem zákaz přítomnosti zákazníků v provozovnách obchodu a služeb je faktickým zákazem maloobchodu. Ministr zákaz prezentuje jen jako omezení. Ale zákaz je zákaz.

Obdobně to platí i u lanovek, jejichž provoz byl zakázán v zimním období z důvodu toho, že Německo tlačilo na jejich zákaz u nás, když platil v Německu. Německá vláda chtěla znemožnit, aby němečtí lyžaří jezdili do Čech, na Moravu a Slezska lyžovat. Vláda se tehdy zachovala jako vláda protektorátu a německému tlaku ustoupila. Ovšem po zrušení nouzového stavu veřejnou dopravu může ministr jen omezit, nikoliv zakázat. Navíc se změnou ročního období je zcela jiná materiální situace, již nejde o masovou lyžařskou turistiku.

Omezení shromáždění, poutí, svateb a pohřbů

Zákon umožňuje vládě zakázat či omezit akce. Soud již zdůraznil, že se to netýká setkávání v rodinách či jakéhokoliv jiného náhodného setkání lidí. Ministr však kromě akcí zakazuje i jiná shromáždění, která blíže nedefinuje. Ovšem pandemický zákon zná jen pojem akce. Rovněž je nepřípustný zákaz poutí, který zasahuje do náboženské svobody, včetně práva společně s jinými víru vyznávat. Pouť je tradiční projev víry v největší církvi na Moravě, Slezsku, ba i v Čechách – církvi katolické.

Zákaz svateb a pohřbů nad 15 lidí je zásahem do náboženské svobody, jde-li o obřady církevní. I v případě necírkevních je tvrdým zásahem do práva na rodinný život. Nesmyslnost zákazu vyplyne s neomezeným maximálním počtem účastníků shromáždění podle práva shromažďovacího. Ministerstvo mohlo stanovit podmínky např. povinnost mít roušku, dodržovat rozestupy apod., ale nikoliv svatby a pohřby nad 15 lidí zakázat. Jednotná hranice je nesmyslná s ohledem na velikost různých staveb, kde se sňatky a pohřby mohou konat – je rozdíl mezi malým vesnickým kostelíkem či obřadní síní a katedrálou v Brně či Olomouci. Též je nedůvodné stanovit hranici jednotně pro vnitřní i venkovní prostory.

Rozlišení imunity z očkování a imunity z prodělané nemoci

Ministerstvo pro účast na určitých akcích stanovilo mimo jiné podmínku prodělání nemoci, kdy však imunitu omezuje jen na 90 dní, nebo očkování, kdy imunita není omezena. Nezdůvodňuje, proč jinak posuzuje imunitu z očkování a z prodělané nemoci. Očkování je zvýhodněno tím, že se k němu přistupuje, jako kdyby imunita nebyla časově omezena, zatímco u prodělané nemoci je omezena na pouhých 90 dnů. Přitom sami výrobci vakcín udávají, že účinnost je omezená, není 100% a po určité době může dojít k nakažení opět. Očkování nebrání jakémukoliv opětnému nakažení, ale těžkému průběhu nemoci, což však brání i imunita získaná onemocněním. Ministr vytváří tlak na občany, aby se formálně nepovinné očkování stalo ve skutečnosti povinným.

Pro tento postup není žádný odborný podklad v odůvodnění a je čistě spekulativní. Důsledkem je, že ministerstvo vyvolává napadeným opatřením tlak na absolvování očkování v době, kdy dvě očkovací vakcíny (Astra Zaneca, Johnson and Johnson) jsou v některých státech podezřelé z následného úmrtí. Pokud chce stát nařídit povinné očkování, musí to udělat právním předpisem a nést odpovědnost za následky očkování. Pokud ministerstvo preferuje imunitu z očkování, aniž chce nést následky tím, že by ho nařídilo jako povinné, a přitom dochází k úmrtím, jde o postup protiprávní a hrubě nemorální.

Způsobené škody ať zaplatí ministr

Ministr Arenberger zneužil moc. Právo může dohnat k odpovědnosti škůdce i po delší době. Někteří zločinci jsou souzeni až po desetiletích, ale nakonec spravedlnosti neuniknou. Poškození mají právo na náhradu škody. Lidé mohou škodu žádat po státu. Ovšem stát může chtít náhradu škody po tom, kdo ji způsobil.

Ministři nejsou v pracovním poměru. Jejich odpovědnost za škodu tedy není omezena jen do výše čtyř a půl násobku měsíčního platu, jak stanoví zákoník práce pro zaměstnance. Ministr odpovídá za škodu plně, i sta miliony. Lze žádat náhradu škody a její zaplacení pak stát má vymáhat po Petru Arenbergerovi. Škodu lze uplatnit i po změně ministra a vlády.

Pandemický zákon je špatný

Pandemický zákon je špatný v tom, že nebrání zneužití moci ministrem zdravotnictví. Poslanecká sněmovna si neupravila možnost zrušit jednotlivá špatná opatření Ministerstva zdravotnictví. To by byla účinná a rychlá kontrola. Ministr zneužívá toho, že soudní kontrola je až následná. Po zrušení svých opatření soudem, vydá téměř shodná a očekává, že soudu bude nějaký čas jejich zrušení trvat.

To, že v Parlamentu nehlasovaly pro účinnou kontrolu ministra vládní strany, je pochopitelné. Že však tento zákon podpořily i některé s vládou kolaborující opoziční strany jako piráti, ODS, STAN, lidovci, TOP dokazuje, že slovně vládu či ministra kritizují, ale jinak je v omezování lidí a ožebračování podnikatelů podporují.

Nápravou může být rychlá novela pandemického zákona, která dá Poslanecké sněmovně právo rušit opatření ministra, přitom toto právo zachová i Nejvyššímu správnímu soudu, anebo zrušení stavu pandemické pohotovosti, jak navrhuje Trikolóra. Konečnou nápravu mohou přinést volby. Lidé si buď zvolí strany, které navrhují ministry porušující ústavu, nebo zvolí strany, které protiústavní postup odmítají a hlasovaly proti pandemickému zákonu jako Trikolóra.