Pondělí 14. 6. dokázalo dobro rozsudků Nejvyššího správního soudu

Kdopak si dnes vzpomene, že ministr zdravotnictví Petr Arenberger plánoval až 14. 6. 2021 otevřít hospody. Ty otevřel jeho nástupce Adam Vojtěch 31. 5. 2021 pod tlakem Nejvyššího správního soudu.

Nejvyšší správní soud rozhodoval podle práva i rozumu

Soud rušil jedno protizákonné opatření Ministerstva zdravotnictví za druhým. Zvěstovatelé covidové apokalypsy strašili důsledky soudního rozhodnutí. Uběhly již týdny a apokalypsa se nedostavila. Stejně jako tolikrát v minulosti. I přes otevřené hospody, bazény a večerky počet nových případu radikálně klesá, včetně hospitalizací v nemocnicích. Rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou v souladu s právem i se zdravým rozumem. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu odpovídá více zdravotnické situaci než rozhodování Ministerstva zdravotnictví.

Nejvyšší správní soud zajistil občanům jejich právo zajít si do restaurace a podnikatelům jejich právo podnikat. Státu pak ušetřil obrovské peníze. Pokud by byly restaurace a jiné provozy zavřeny ještě další týdny, vznikly by zbytečné miliardové škody. Nejvyšší správní soud Ministerstvo zdravotnictví vyškolil v právu a celkovém přístupu k řešení epidemie.

Ústup covidu je důsledkem rostoucí promořenosti i očkování. Tyto faktory se doplňují. Imunita z prodělané nemoci není horší než imunita z očkování, proto je nedůvodná preference imunity z očkování Ministerstvem zdravotnictví.

Lidskoprávní žvanění a skutečný boj za práva člověka

Zahanbeno však není Ministerstvo zdravotnictví samo, ale i Ústavní soud. Ten ve srovnání s Nejvyšším správním soudem prokázal neschopnost poskytnout účinnou ochranu právům lidí v reálném čase při jejich porušování v masovém měřítku.

Prezident Václav Klaus má pravdu, když hovoří o ideologii lidských práv. Covidové období ukázalo, že řada právníků, kteří měli dříve plná ústa lidských práv, poslušně přijala masové zásahy státu do práv lidí. Pochopil jsem, jak společnost tak rychle po únoru 1948 přijala totalitu jako fakt. Za práva člověka je nutné bojovat v době, kdy jsou ohrožena. Ne o lidských právech žvanit, když o nic nejde.

Profesor Jan Kysela z pražské právnické fakulty, který se podílel na činnosti skupiny MeSES spojované s ovlivňováním představitelů státu při tvorbě paušálních zákazů a omezení lidí se s určitou kritikou vyjádřil k rozsudkům Nejvyššího správního soudu. Má pravdu v tom, že justice měla zasáhnout již na jaře 2020, ale tehdy tak neučinil Ústavní soud. Ovšem jinak jsem si při četbě jeho slov vzpomněl na Jaroslava Krejčího. To byl druhý předseda československého Ústavního soudu, který v době demokratické první Československé republiky podporoval posílení Ústavního soudu při ochraně lidských práv. Ovšem, když přišla německá okupace, stal se protektorátním premiérem a na lidská práva zapomněl. Není rozhodující, jak mluví soudci a jiní právníci, když je pěkné počasí, ale je rozhodující, jak jednají, když na práva člověka prší.

Privatizace veřejné moci

Rozhodování o covidových zákazech odhalilo i vliv nevolených, nedemokratických a zákulisních skupin na rozhodování veřejné moci. Je to pokus o přenesení moci ze státních orgánů do soukromých skupinek tzv. odborníků, kteří přitom nemusí respektovat pravidla např. oznamování střetu zájmů, podávání přehledů o svých dalších činnostech a majetku, což jinak volení politici i významní úředníci musí. Tím se může zastřít vliv různých zájmů, protože řada rozhodnutí vydávaná na radu tzv. odborníků má obrovské důsledky pro posílení odbytu určitých výrobků (testy, roušky, respirátory). A obrovské peníze pro někoho mohou být zdrojem nekalého vlivu.