Trochu silná káva

Pohoda nedělního odpoledne. Přesně tak to začínalo, tedy standardní scénář kratochvíle při kávě. Jen zavoní mletá káva, už se na sebe všichni usmívají. 

„A ty chceš do kterého šálku?“ Ta bezstarostnost s malichernou otázkou má naznačit, že velké problémy jsou pro tu chvíli zapomenuty a na tu chvíli jsme se stali velkými dětmi. Na zdobeném tácku – na tom nedělním – se objevily sušenky a čas podávání kávy se přiblížil.

Vlastně ně. To bychom přeskočili důležitá okénka filmového děje. Právě ta okénka, která nikdy nebudou zaznamenána.

„Připravím to, jen si sedni.“ Hlasy jsou mírné, totiž nedělní-odpolední.

Nemyslím, že jsem porušil pravidla. Vždyť kávovar sám už důvěrně znal mé dotyky na příslušná tlačítka. Tehdy jsem trpělivě stál u přístroje a vyčkával. Ještě chvíli.

Jenomže ta chvíle se z nějakého nesrozumitelného důvodu protáhla a stále trvala. Taková modifikace automatického procesu si žádá bližší obhlédnutí přístroje. Zamyšlené vizuální ohledání jsem provedl a neshledal nic, co by mi dalo na srozuměnou, že odpolední program se mění. Živočišná intuice mne vzdálila od přístroje právě včas. Bez varování se ozvalo ohlušující třesknutí a kuchyň na tisícinu sekundy zahalila tma. Jen ozvěna výbuchu ulehla, nastal čas mlčení. Hleděl jsem do roztrženého kávovaru, který se v kusech rozptýlil po kuchyňské lince a po podlaze. Efekt by ale nebyl úplný, kdyby celý strop, stěny a nábytek nepokrýval kropenatý vzorek kávové sedliny. Ještě chvíli posměšně odcházela pára z trosek přístroje, chuť na dobrou kávu se však vytratila právě s onou parou.  Vlastně je to cesta od pasivního posedávání v křesílku a mluvení o ničem k velice činorodé aktivitě. V takové chvíli je nutno odstranit rozbité součásti kávovaru, poutírat kávovou sedlinu z  neobvyklých lokalit a především naplánovat vymalování. Ucpaná tryska je úspěšný, ale málo oblíbený  čaroděj.

Výrobce zaslal spolu s vysvětlením a omluvou přístroj nový. Dnes už je kuchyň vybílená, zohýbané součásti kávovaru jsou dávno recyklovány a podle ujištění jednoho z vrcholných reprezentantů firmy, možnost efektní exploze už byla eliminována. Přesto mám za to, že je na místě podělit se o zkušenost z nečekaného ozvláštnění nedělního odpoledne a současně si dovolím připojit návrh. Milá čtenářko a vážený čtenáři. Pozvání na kávu rád přijmu a těším se na aroma stoupající ze šálku. Její přípravu budu však sledovat – pokud se to nepříčí společenským zásadám -  zpoza rohu s plexi-štítem a v ochranném tlustém overalu. Přilbu si později docela jistě sejmu, protože si uvědomuji, že není součástí  společenského úboru.