Rusticitas chronica contagiosa

Na Pražském Hradě zavlála vedle státní vlajky České republiky také vlajka Evropské Unie.  Zaznamenal jsem různá vidění této skutečnosti, extrémní na obou stranách. Sám mám za to, že Česká republika územně, kulturním dědictvím i lidovými tradicemi do Evropy skutečně patří. Názory mohou být různé a jsou-li rozumné a podložené, pak ať mají právo na slyšení z obou stran. Taková by měla být demokracie a svobodná diskuse, směřující k nejlepšímu možnému rozhodnutí. Pak už je na ostatních, aby skutečnost prostě slušně přijali. Zachytil jsem však děsivý názor, srovnávající vlající symbol Evropské Unie s protektorátním urážejícím pověšením vlajky s hákovým křížem. Tady už jde o konkrétní případ propuknutí určité choroby ve své akutní podobě. O této nemoci se ví poměrně málo, protože pro tiskovou vadu byla celá stránka s popisem choroby z učebnic patologické fyziologie vyňata. Žel, před vazbou knihy se na původní místo nová, už opravená strana zpět nevrátila. Podařilo se mi chybějící odborný text dohledat a zde jej předkládám.

Rusticitas chronica contagiosa je plíživé onemocnění, které se nemanifestuje v dětském věku. K plnému rozvoji klinických příznaků u postižených osob dochází zpravidla v dospělosti a vrcholí v časném kalendářním stařeckém věku. Mentální stařecký věk se všemi důsledky a souvislostmi přichází v případě napadení chorobou zpravidla předčasně. Postižený si nebývá vědom závažnosti procesu a především nakažlivosti, vedoucí k epidemii.

Příčiny. Vyvolávajícím podnětem může být dlouhodobá expozice v rodinném prostředí, které mohlo být zamořeno během dětství oběti. Latentní fáze dětského věku pak přerůstá do typického obrazu v dospělosti. Přenáší se z jedince na jedince zejména ve skupinách a na pracovištích, ale také v dopravních prostředcích, kde při vzájemném kontaktu postižených osob může vytvářet výbušnou atmosféru. Pro epidemiologii onemocnění je typické i šíření prostřednictvím nepřímé komunikace písemné, ale také telefonem nebo po internetu.

Diagnosa. Choroba se neprojevuje teplotami, vyrážkou, zažívacími ani dechovými potížemi. Oslabena však může být schopnost reprodukční pohotovosti, dochází k selhávání uvedených fyziologických funkcí. Otázkou pro další výzkum zůstává, zda ochablá potence a celková absence libida jsou důsledkem a nebo příčinou rusticitas. Příznaky jsou navzdory tomu nezaměnitelné.  Pacient trpí černobílým viděním. Je si vědom svého nedostatku a z prosté závisti ve vztahu ke zdravým jedincům sahá snadno k slovní invektivě, posuzuje své okolí výlučně podle svých černobílých kritérií a je tak veden k soběstřednosti, zatrpklosti a uzavřené smyčce hořké nesnášenlivosti. Je obvyklé, že na místě zubu moudrosti vyrůstá klasický jedový zub.

Výskyt. Promořenost je, zejména v některých endemických oblastech, poměrně vysoká. Výskytovost nových případů závisí zdánlivě na vnějších okolnostech. Vlastní kořeny onemocnění však nepřicházejí zvenčí, nýbrž parazitují uvnitř organismu, pravděpodobně ve žluči.

Komplikace. Mezi charakteristické změny patří svráštění a zežloutnutí pleti, vyprahnutí výše zmíněných funkcí, pokles tolerančního prahu k názorové různosti téměř k nule a jistá míra závislosti na trvalé pichlavosti, shazování a urážkách.

Léčba. Podobně jako se rusticitas šíří, je možno ji i léčit. Kontakt s jednoznačně imunní, zdravou osobou může ovlivnit metabolismus postiženého a postupně uzdravit i celé skupiny, propojené například pouze sítí internetu nebo různých diskusních prostředí.

Prognóza chronické rusticitas, čili  brblavosti, zášti, netolerantnosti, neomalenosti, zapšklosti, chmurné rezolutnosti, černobílé nesnášenlivosti, sebeprosazování a arogantní namyšlenosti závisí především v existenci či neexistenci zrcadla v blízkosti pacienta.