Rok 1978. Skutečně by šestiletý Tomio spáchal sebevraždu?

Uvědomuje si vůbec Okamura, že od jeho pobytu v dětském domově už uplynulo přes 40 let? Mnohé se změnilo a k lepšímu. Dnes by už nespal na jednom pokoji s 15 i mnohem staršími kluky. Dnešní dětské domovy jsou už jiné než dřív.

Nikde se mi nepodařilo najít jak dlouho v "děcáku" malý Tomio byl. Malý Tomio ovšem nebyl klasické "děcákové" dítě. Měl stále kolem svoje lidi, kteří o něj projevovali zájem. Nebyl nikdy skutečně sám a v zoufalé situaci kdy musí prožít fakt, že jeho vlastní příbuzní na něho kašlou a nejeví o něho žádný zájem.

Nikdy nemusel zažít tu hroznou situaci, že je úplně sám, nikdo se o něho nezajímá a každému je úplně jedno co z něho bude. Přesně to zažívá spousta dětí z "děcáku". Neustále měl podporu své rodiny kam se nakonec mohl vrátit. To je opravdu veliký rozdíl.

Ta role, kdy se snaží mluvit za všechny dnešní děti z děcáku je dost trapná a zcela časově a prožitkově mimo. Společnost se nejen v kvalitě a výchově dětí v dětských domovech dost proměnila. Jaké děti jsou dnes v Dětských domovech? Jsou to především skupiny sourozenců a starší děti. Tedy ty, které jsou nejméně vhodné do pěstounské péče a není o ně zájem. Pěstounů, kteří si jsou ochotni vzít skupinu tří či čtyř sourozenců, mladší zdravotně postižené nebo dost problémové dítě či puboše moc není. Jsou to spíš výjimky. Tyto děti, která tak nějak zbydou končí v DD. A pochopitelně také ty, jejichž problém je přechodný a po jeho vyřešení se mohou za skutečné podpory rodiny vrátit domů.

 O adopci nemůže být ani řeč, skoro všechny děti v DD nejsou právně volné. Okamura má však pravdu v tom, že děti v domovech do pěstounské či (adopce není možná) péče už ani nechtějí i kdyby už o ně zájem byl. Ve starším věku si už uvědomují, že už to prostě nepůjde a nedopadlo by to dobře. A vůbec nejde o to kdo by si je chtěl vzít.

Je to pár let, kdy jsme se s manželkou snažili nabídnout dětem v okolních DD hostitelskou péči. Ta spočívá v tom, že si určité dítě vezmete na víkend či na týden na prázdniny. Kolik jsme našli vhodných dětí? Ani jedno. Většinou to selhalo na tom, že dítě ze sourozenecké skupiny nebylo vhodné u ostatních nebyl souhlas rodičů. Nakonec jsme se rozhodli jít jinou cestou.

Nevím kde se ve veřejnosti vzala představa, že se po umožnění adopce homosexuálové vrhnou do dětských domovů a budou adoptovat děti. Jak už jsem psal, děti vhodné k adopci tam ani nejsou. To je nesmysl. 

V první řadě jde o to, aby si partner mohl adoptovat biologické dítě druhého partnera, které s nimi už stejně v domácnosti žije. To opravdu není důvod k hysterii. Jde především o zajištění dítěte a jeho práv.

Nic víc. Nic méně. Kdo vůbec dnes může adoptovat dítě? Představa, že to mohou být pouze manželé je opravdu mylná. I bez manželství se dá adoptovat dítě. Mohou ho adoptovat i partneři, kteří nejsou manželé a i samostatně žijící osoba. Nikoliv ovšem homosexuál. Tedy teoreticky. Musel by svou sexuální orientaci zapřít. Homosexuální pár nemá šanci.

Má ji však u pěstounské péče, což je pochopitelně dost zcela jiného a ne každého zájemce o adopci to může uspokojit. Často je to dost složité v situaci, kdy se do výchovy dítěte montuje i biologická rodina. Ta se sice o dítě není schopná postarat a svým jednáním často ničí život dítěte i když spokojeně žije u pěstounů. Prý je to v zájmu dítěte....ne každý na to má nervy a někdy to nekončí dobře. Čest výjimkám, kdy se biorodina o své dítě vůbec nezajímá. To je ve skutečnosti nejlepší co pro něho mohou udělat.

V Česku moc vhodných dětí k adopci není. Každý chce pochopitelně malé dítě, nejraději zdravého novorozence. Češi sice údajně nejsou rasisté,ale....dítě jiné barvy pleti skoro nikdo nechce. Ještě hůř jsou na tom postižené děti, ty mají šanci ještě menší. Dost českých dětí (ne) vhodných k adopci tak končí v cizině, kde se na barvu pleti moc nehledí.

Prostor pro adopci "cizích dětí" stejnopohlavními páry tady pořád je. Nebo si snad Tomio Okamura a další myslí, že bude pro dítě lepší, když ho jeho "tradiční rodina" umlátí za nezájmu okolí k smrti než kdyby žil u stejnopohlavního páru v prostředí plném podpory, porozumění a lásky?