Mrtvý chlapeček. Kdo za to může? OSPOD?

Smutný příběh z Mostu. Jen jeden z příběhů dětí žijících v morální a materiální bídě. Jejich smutný svět pro ně vytvářejí jejich rodiče. Alkoholici a fetky. Jeden z těchto příběhů skončil nejhůře jak mohl. Viníka mnozí hned našli.

OSPOD. Orgán sociálně - právní ochrany dětí. Podle názvu by měl chránit děti. Chránit jejich zájem. A tady nastává problém. Ve výkladu co to znamená "chránit zájem dítěte". V našem prostředí se z mého pohledu vykládá tato formulace špatně. Proti zájmům dítěte a ve snaze ho ponechat v problematické biologické rodině často za každou cenu. Prý je to pro něho tak nejlepší a v jeho zájmu.

Vše je podřízeno především zájmům rodičům. Co může ve skutečnosti OSPOD? Nic moc. Rodičům stačí projevit o dítě alespon minimální zájem a pokud se dobře připraví na předem ohlášenou kontrolu OSPODu není co řešit. Stačí jednou trochu uklidit, na chvilku zůstat bez alkoholu a fetu. Pokud dítě na první pohled nevypadá hladové či fyzicky týrané je vše v pořádku. OSPOD toho moc nezmůže. Děti se odebírají z takových rodin jen v extrémních případech.

U nás se přece "nekradou" děti jako v tom "fašistickém" Norsku. Zůstávají u svých maminek až do poslední chvíle a na zdejší modlu - biologickou matku se OSPOD bojí skoro sáhnout. I v případě, že jde o fetku či alkoholičku střídající stejně pochybné partnery je pořád často víc než muž - otec. Dál a dál dostává nové šance a příležitosti. Dál a dál stahuje spolu s sebou své dítě dolů až do doby kdy už nemá nikdo šanci cokoliv změnit.

I v případech kdy dítě z problémové rodiny skončí zachráněno u pěstounů nemá vyhráno. Biologičtí rodiče sice zanedbali své povinnosti, ale přesto mají pořád na dítě nárok. Nárok na to dál ničit svou přítomnosti v životě dítěte jeho život.

Pěstoun má přímo povinnost budovat a udržovat kontakty dítěte s jeho biologickou rodinou, která se o něho nedovedla a nechtěla postarat. A to bez ohledu na to, že to má na dítě negativní a často devastující vliv. Mnozí pěstouni by mohli vyprávět smutné příběhy. O vystresovaných dětech, které sami o kontakt ze svou biologickou rodinou ani nestojí. O jednom dni, který zničí jejich dlouhodobou snahu o změnu k lepšímu. Tak v Česku vypadá "zájem dítěte". 

S takovou to "filosofií" pak pracuje OSPOD a i soudy. Biorodina a konkrétně matka přece "musí" být pro dítě vždy to nejlepší. Víc než méně problematický otec či bezproblémová pěstounská rodina. Svět je často úplně jiný než jakým sa na něho dívají OSPOD a s ním i soud.

Dávat vinu "netečným a líným babám z OSPODU" je dost mimo. To je příliš snadný terč. Tento úřad pracuje podle určitých pravidel a koncepce. Pokud si v Česku nepřipustíme, že biologická matka nemusí být pro dítě vždy ta správná volba a nejlepší zájem dítěte je včasné odebrání z problematické biologické rodiny a přerušení či výrazného omezení kontaktu s těmi, kteří mu ničili život budou tyto smutné dětské příběhy pokračovat. Tento nebude poslední.

Je to jen vrcholek ledovce...