Jsem opět ten prvňák, který se z první lavice dívá na obraz svého prezidenta - jsem na něho hrdý. Vypadá trochu jako můj dědeček a má na sobě uniformu armádního generála. Je to voják - hrdina! Jsem na něho právem hrdý, co víc si šestiletý kluk může od svého prezidenta přát.
Prezident - hrdina na obraze moc dlouho nevydržel, byl už moc starý a nemocný. Za pár let ho nahradil brejlatý dědek, který už není voják a nevypadá jako hrdina. I já jsem jiný, starší a už více posluchám, co se kolem říká, i když mnoho věcí nechápu.
Nechápu, proč se můj dědeček nevyjadřuje o panu prezidentovi a nějakých komunistech moc hezky. Nechápu, proč moje prababička, ke které jezdíme z dědečkem na návštěvu, bydlí v malé komůrce na velkém statku, který patří jezeďákům. Škoda, že si tam nemůžeme moc hrát, vše je hrozně zničené a poškozené. Ti jezeďáci nejsou asi moc pořádní a pracovití lidé. Musí být asi moc hodní, když nechají prababičku na svém statku bydlet...
Roky jdou dál, brýlatý stárnoucí dědek dál visí v naší třídě. Už nemá žádnou úctu, jeho obraz už slouží jenom jako terč a musí si od nás vyslechnout spoustu nadávek. To, co říká doma můj dědeček má pro mě mnohem větší váhu, než nabiflované učivo při hodinách občanské nauky. Už dávno vím, že mezi tím, co se říká doma a ve škole, je velká rozdíl.
Také již vím, že dědečkově rodině ukradli komunisté statek. Célá rodina bylau označena za kulaky a musela odejít ze svého majetku i rodné vesnice.Lid rozhodl. Po divokých padesátých letach bylo dovoleno prababičce na rodném statku dožít. Musela sledovat už jen další ničení a devastaci statku, který její rodina po generacích budovala.Pokud by někdo tvrdil, že komunisté byli dobří hospodáři je lhář.
Obraz brejlatého komunistického dědka mě sledoval i na střední škole. Jeho konce jsem se ve školních lavicích už nedočkal. Obrazy komunistických prezidentů už vystřídaly jiné. Co si tak o svých prezidentech myslí dnešní děti, jistě doma slyší spoustu názorů. Dnes už se o nich nemusí mluvit jenom v soukromí domova, ale všude...
Obrazy nově zvoleného prezidenta se asi již do mnoha tříd věšet nebudou. Mám pocit, že je to tak dobře, nač dělat v hlavách prvňáků zmatek. Odpovědi na jejich otázky by zřejmě způsobilly ještě větší zmatek mezi učiteli nebo rodiči. Názory na nového prezidenta jsou jistě různé, pro někoho je to opět hrdina, pro jiného ubohý lhář. Co člověk, to názor...můžete si vybrat, názorů je samozřejmě víc, použil jsem jen ty černo - bílé.
Dát místo obrazu prezidenta do tříd státní znak je dobrý nápad. To je symbol, který nás spojuje. Politika a jeden z politiků na obraze, o kterém nemají mnozí lidé vysoké mínění jenom rozděluje. Je spousta myšlenek, které dokáží lidi spojit, obraz prezidenta, ten skutečný nebo mediální k tomo opravdu potřeba není.
