Jak jsem paní Sockové pomáhal (ne)hledat práci.

Néé! Už je tady zase! Proč zrovna opět já? To nemůže jít za někým jiným a někam jinam? Naše stálá zákaznice pro kterou používáme přezdívku paní Socková má opět velký problém a potřebuje pomoc. Jdou po ní. Chtějí jí dát práci.

Dobře. Tak zase já. Hlavně to vyřídit rychle. Delší přítomnost paní Sockové na mém pracovišti zrovna nevytváří dobré image pro firmu.

Opravdu nechápu jak to dělám. Jsem pro podobné dobročinné akce přímo magnet, který neomylně přitáhne všechny různé dobrovolné výběrčí peněz na vše možné. Už jsem si toho všiml. Spoustu lidí nechávají projít, ale jakmile jdu kolem já hned je každý s kasičkou  u mě. To mají ti lidé v sobě nějaký radar, že poznají koho nechat projít a kdo je jasná tutovka pro cinknutí mince do pokladničky?

Před pár dny to byl úplný extrém. Náměstí plné lidí a ta paní musí i spolu se svou prosbou usednout na lavičku zrovna ke mě. Ukazuje na své dvě těžké kabele. Je dobrovolnice a roznáší po chudých a potřebných jídlo zdarma. Nabrala si toho moc a nezvládá to. Je úplně zoufalá. Prý jestli nemám čas...

ANO. Bingo! Tak to je výherní trefa. Nebo šla paní na jisto? Opravdu mám do další aktivity hodinu čas a tak spolu se sociálně citlivou paní roznáším po Olomouci chudým jídlo.

Jsem člověk, který nedokáže říci NE? To bych neřekl. Přitahuji k sobě i kde jakého žebráka. Ti ovšem mé NE uslyší a odcházejí bez koruny. I ta mladá holka co mě oslavila "mladý pane". Ta musela být tedy pořádně sjetá...

ANO. Bingo trefuje i paní Socková. Ta už jde skutečně na jistotu. Zase jsem ten kdo ji má zachránit před hrozným nebezpečím, které má jméno práce. Tímto musím odbourat i mýtus, že všichni lidé žijící ze sociálních dávek jsou v balíku. Paní Socková nemá vlastní telefon a je třeba najít někoho kdo jí pomůže obvolat všechna čísla možných zaměstnavatelů z papíru který opět dostala na pracáku. Musí vykázat aktivitu při hledání práce a doložit, že práce pro ni opravdu nikde není.

Tak začínáme. Už vím co bude. Vytáčím první číslo a předávám hovor. Obranná taktika paní Sockové je tvrdá a nekompromisní. Ihned po představení zasype svého potencionálního zaměstnavatele  několika důvody proč s ní nemůže obsadit nabízené volné pracovní místo.

Tohle většinou rychle zabere a paní Socková si spokojeně zaškrtne na svém papíře další neobsazené místo. Tady ji také nechtějí. Ovšem najdou se i tací zaměstnavatelé kteří to nechtějí hned tak vzdát. Lidí je málo a ti, kteří jsou ochotní pracovat na plný úvazek za 17 hrubého existují snad jen v bujných a nereálných představách některých zaměstnavatelů.

Ti za tyto své představy bojují a nehodlají se hned tak vzdát. Paní Socková se tedy musí víc snažit a přidat další argumenty. Dobojováno. Nakonec vždy zvítězí. Rozhodla zkušenost a neochota pracovat. Tu mladou naivní pipinu na druhém konci signálu si při posledním rozhovoru s přehledem namazala na chleba.

Všechny nabídky jsou obvolány.  Aktivita při hledání práce ukončena. Smůla. Práce pro paní Sockovou není a její další existence na sociálních dávkách je zajištěna. Zase jí dají na chvilku pokoj. Vítězně a spokojeně odchází.

Ufff. Tak už je pryč a já jsem opět trochu na rozpacích. To je tedy pomoc. Podílím se na vysávání státního rozpočtu a k tomu ještě ne zadarmo. I přes mé protesty mi paní Socková přinese za pomoc při nehledání práce balíček kávy nebo čokoládu. Zakoupenou ze sociálních dávek.

Paní Socková sice není moc chytrá, ale zase není úplně blbá. Tuhle rovnici vyřešila snadno. Proč by měla za pár šupů někde pracovat, když jen o něco menší částku dostane bez práce na dávkách a další sociální pomoci.

Někde bude asi chyba....