Stařeček se rozhodl zemřít. Je mu 98 let a má jedno velké přání. SMRT. Už dlouho leží nepohyblivý v Domově důchodců. Na rozdíl od mnoha ostatních obyvatel tohoto smutného místa mu ještě hlava občas slouží a má jasno. Už ho to tady nebaví, nač čekat jen na to až bude ještě hůř ? Smrt na něho asi zapomněla a tak se jí vydal sám naproti. Přestal jíst.
Včera jsem si poslechl tento příběh a vybavují se mi i další případy starých lidí, kteří se rozhodli dobrovolně odejít.
Starý pár, oba přes osmdesát pět. Objednávají si pokoj v hotelu, kde se po krátce válce seznámili. Je to jejich poslení noc. Odcházejí společně, tak jak si to dlouho dopředu spolu naplánovali. Ráno je najdou ležet v posteli s igelitovými pytlíky na hlavě.
Další podobný pár po více než 60 společných letech odchází dobrovolně skokem z okna svého bytu, kde prožili dlouhý šťastný život. Stará paní, které stáří už podlomilo zdraví a nechce bezmocně čekat na dlouhé a bolestné umírání odchází dobrovolně. Manžel ji drží za ruku i ve chvíli smrti, co by tu dělal sám bez ní...
Do třetice příběh známého herce. Vlastimil Brodský si nedaloko své chalupy na svém oblíbeném místě bere dobrovolně život. Rána z pistole ukončí čekání a obavy. Nedlouho před tímto činem byl na návštěvě u svého dlouholetého přítele. Viděl jak se z inteligentního a veselého člověka stala nemyslící troska plná proleženin, která pouze přijíma a vyměšuje potravu. Na něco takového tady má čekat...?
Kolik takových přběhů je ? Jen některé stojí za mediální povšimnutí. Spojuje je jedno, nedůstojný a často i drastický odchod ze života. Staří a smrtelně nemocní lidé, kterým společnost nedala jinou důstojnou možnost na odchod nemají jinou šanci.
Samostatní vykonavatelé dobrovolné milosrdné smrti dostávájí nálepku sebevrahů. Pěkně hnusné slovo, které už samo o sobě říká, že se jedná o něco špatného. Jiné důstojné slovo pro lidi, kteří si pro sebe zvolili milosrdnou rychlou smrt ani český slovník nezná. Každý kdo pomáhá či asistuje při sebevraždě, která je na žádost a má ukončit cestu životem přestárlým a trpícím lidem je zločinec...
Jak to dopadlo se stařečkem z mého příběhu ? Smrt hladem mu čas nedopřál. Brzy ho postihla další mrtvička. Teď už je nemyslící troska bez možnosti rozhodovat sám o sobě, krmená uměle přímo do žaludku. Odpůrci eutanazie mohou jásat, život stařečka byl zachráněn. Život ??
Možnost důstojného odchodu na žádost - možnost volby eautanázie je v naší společnosti někde na okraji. Není předvolebním tématem politiků, kterým dáváme moc o možnosti milosrdné smrti na žádost rozhodovat. V některých zemích už jsou mnohem dál.
Eutanazie je povolena ve Švýcarsku, Lucembursku, Nizozemí a Belgii. Jinde je toto téma hodně diskutované. U nás se mlčí, statistika dlouhověkosti jde radostně nahoru, utrpení a bolest smrtelně nemocných nikoho nezajímá...
Nakonec si dovolím citát :
Vždyť dobrem není žít, nýbrž dobře žít. Proto mudrc žije jen tak dlouho, jak má, ne jak může. Vždycky uvažujme o jakosti života, ne o jeho délce. ( Seneca )
