Místo důstojné smrti bychom se měli zaměřit na důstojný život. Dokud nebudeme s úctou pečovat a budeme to brát pouze jako nutnost, tak budeme muset diskutovat o důstojné smrti. Jsme to my, kteří považujeme starého a/anebo nemocného člověka za odepsaného, kteří mu bereme důstojnost. Ne stáří a nemoc.Místo rozebírání eutanazie je nutno diskutovat o paliativní péči ( v ČR téměř neexistující) a také o geriatrické péči (detto).

Souhlasím s Vámi vyjma poslední věty, paní Baloghová.

Paliativní péče je v současné době na vzestupu - jde o hospicovou službu, různé další agentury, které ošetřují těžce nemocné v domácím prostředí včetně aplikace léků i opiátů ve vážných stavech.

Samozřejmě nic není dokonalé, dostupnost těchto služeb není stoprocentní. I lékaři se konečně učí podávat paliativní péči /i když s jistým strachem z agresivních příbuzných, kteří třeba nechápou, že 90-letý člověk může na 4. cévní mozkovou příhodu zemřít/.

Pokud by vážně a nevyléčitelně nemocný projevil a podepsal přání, že chce odejít důstojným způsobem ze světa, mělo by se mu vyhovět. Moje matka v 87 trpěla v nemocnici, doktoři nedokázali pomoct, chtěla to zkrátit a nešlo to.

Šlápl jste do vosího hnízda. Souhlasím s Vámi.

Můj život je můj život a chci o něm rozhodovat sám,teda i o jeho průběhu i konci.

Pane Bárto, otvíráte opětovně diskutované téma. Už bylo mockrát probíráno a naštěstí se tato Pandořina skříňka u nás vždy zavře.

Důvodů je několik. Zcela pomíjím filosoficko-náboženskou otázku, že život je dar, který nemáme právo odmítat /pomíjím ji proto, že ne všichni občané naší republiky nejsou věřící a život považují za náhodu/.

Aby euthanasie fungovala správně, musí mít právní podklad. Opravdu si umíte představit, že oněch 200 "mudrců" v parlamentu umělo dát tomuto problému právní mantinel natolik pevný, že by se nemohlo stát, že někdo bude sprovozen ze světa pro dědictví či postavení? Kdo by rozhodl, že onen lidský život už není "provozuschopný"? Rodina? nějaký úředník? lékař?

V oněch zemích, které jmenujete, bylo retrospektivou nalezeno tolik nesrovnalostí, že jejich úplné zveřejnění by nejspíše otřáslo společenským systémem. 

Pokud byste měl zájem, zkuste můj článek na tomto blogu z loňského roku.

http://vodvarka.blog.idnes.cz/c/325727/Vzdy-pecovat-a-nikdy-nezabijet.html#t2 Pěkný den.

Oprava: "ne všichni občané naší republiky jsou věřící".

No a já znám zase dost případů právě opačných, kdy lidé v zoufalé situaci říkali, že nechtějí umřít a drželi se života zuby nehty. Jakmile se uzákoní eutanazie, začnou je zabíjet.

Moje sestra ležela po těžké mrtvici OSM let. Ze začátku mohla ještě trochu mluvit a jedinou větu, kterou dokázala vyslovit bylo." Proč nemohu umřít". Netušila, že  bude přežívat dalších více než sedm let beze slova.