Crrrrr...! Mikulášice je tady ! ( Norsko... ? )

Ten  den  jsem  byl  dost  nervózní. Úřednící  pry  zase  vymysleli  něco  nového. Zvonek  prudce  zazvonil  a já  šel  spolu  se  svou  ženou  a  naším  malým  prckem  vstříc  těm  novotám. Ve  dveřích  stála  podivná  trojice.

V  popředí  stála  starší  prsatá  dáma  už  v  letech,  s  rozevlátými  šedivými  vlasy  na  kterých  měla  naraženou  mikulášskou  mitru. Byla  hodně  nesympatická  a  přísně  si  nás  prohlížela. V informačním  letáku, který  mi  hned  vrazila  do  ruky, jsem  se  dozvěděl, že  v  rámci  antidiskriminační  kampaně  byl  zrušen  Mikuláš  a  nahradila  ho  Mikulášice. I  zbytku  jejího  týmu  se  dotkly  výrazné  změny.

Nechci  jen  kritizovat. Čertice  se  opravdu  povedla, ve  vypasovaném  černém  trikotu, který  neměl  snahu ani  trochu  skrývat, že  jde  o  mladou  dívku, všechny  její  tvary  velmi  dobře  vynikly. Růžky  byly  jen  decentní  a  ocásek  jen  takový  legrační. Kdepak  má  pytel  na  zlobivé  děti  a  řetězy, pomyslel  jsem  si, takové  usmívající  se  krasotinky  se  přece  nebude  nikdo  bát.

Má  obava  byla  zbytečná. Prohlídce  čertice  jsem  věnoval  dost  pozornosti  a  tak  jsem  si  nevšiml, že  náš  prcek  se  už  klepe  strachy  a  vytřeštěně  kouká  na  anděla. Z  nevlídně se  tvářícího  skoro  dvoumetrového  snědého   plešouna, s  několikadenním  strništěm  a  pivním  cejchem  šel  opravdu  strach. Bílá  krajkovaná  košilka  na  jeho  svalnatých  potetovaných  ramenou  a  končící  nad  jeho  chlupatými  lýtky  mu  také  moc  nepřidala. Proboha, co  je  to  za  úchyla? Znovu  jsem  se  podíval  do  informačního  letáku - anděl  musí  být  muž, nejlépe  z  diskriminované  menšiny...

Náš  vyděšený  prcek  si  přebral  od  vlídné  a  hodné  čertice  několik  dárků  a  skoro  jsme  si  oddechli, že  toho  "nového  Mikuláše"  máme  všichni  za  sebou. Bohužel  to  nebyla  pravda. Zamračený  anděl  odněkud  vytáhl  bilý  pytel  a  začal  našeho  vřískajícího  prcka  nahánět  po  bytě. Vykřiky  řvoucího  anděla  nevěstily  nic  dobrého. Výhrůžka, že  všechny  hodné  děti  odnáší  do  ráje, který  pro  ně  vytvořili  sociální  inženýři  byla  dost  brutální  a  zněla  vážně.

Nemohu  se  ani  trochu  moc  divit, že  si  náš  prcek  strachy  pustil  do  kalhot.To  už  je  trochu  moc, musím  něco  dělat !Chtěl  jsem  zasáhnout, ale  proti  svalnatému  andělovi  jsem  neměl  žádnou  šanci. Honička  byla  u  konce. Synek  už  hystericky  plakal  z  andělova  pytle.

Teď  zasáhla  zatím  pasívní  Mikulášice. Ve  prospěch  našeho  dítěte. Představila  se  jako  úřednice  obávané  sociální  služby  a  spolu  se  ženou  jsme  si  vyslechly  obvinění. Z  našeno  dítěte  prý  vychováváme  vyděšeného  a  vystresovaného  člověka. K  tomu  ještě  to  nebohé  dítě  necháme  pobíhat  po  bytě  pomočené  a  je  u  nás  příliš  hlučno. 

Trojice  "nadpřirozených"  bytostí  opustila  spolu  s  (dříve)  naším  synkem  byt. Anděl  ho  rovnou  v  pytli  odnese  k  proškoleným  pěstounům, kteří  jsou  ve  výchově  dětí  vzdělaní  a  jistě  to  zvládnou  lépe  než  my. Rodičovská  láska  k  výchově  dětí  už  není  potřeba , je  to  zbytečnost  a  přežitek  minulosti.

Crrrrr......! Zvoní  budík  a  já  se  pomalu  probírám  ze  špatného  snu, nebo  to  nebyl  sen...?

I  z  blahobytu  a  bohatství  se  dá  zblbnout. A  ještě  se  tomu  říká  pokrok....

Crrrrr.....! Budíček ! Norové  proberte  se  z  toho  šílenství!