Ztratil německý kancléř Scholz veškerou soudnost?

V Evropě zuří válka. Čína se podle různých zdrojů připravuje na svou vlastní. EU by měla pracovat na nezávislosti na autoritářských režimech. A německý kancléř Scholz jel do Pekingu. Navzdory všem radám.

Rozhodně nebudu přehánět, když zde napíšu, že dosavadní německý přístup k Ruska a Číně přidělává vrásky celé Evropě. Stačí si vzpomenout třeba na plynovod Nord Stream, na který dlouho tolik tlačil německý průmysl. Představa byla taková, že do Německa i velké části Evropy bude proudit levný ruský plyn. Německo plánovalo, že postupně zavře jaderné a uhelné elektrárny a bude produkovat elektřinu převážně z obnovitelných zdrojů, přičemž výpadky měl vykrývat právě levný plyn dodávaný z Ruska. Všichni víme, jak to nakonec skončilo. Ruské napadení Ukrajiny pohřbilo tyto velkolepé německé plány a také ukázalo v plné nahotě zranitelnost Evropy kvůli závislosti mnoha dalších zemí včetně Česka na ruské ropě a plynu.

Lekce pro Německo i všechny země EU byla jasná: Rusko nemůže být pro svobodné a demokratické země v Evropě spolehlivým partnerem a dodavatelem strategických surovin. A z toho také vyplývalo, že existuje pouze jediné řešení: vymanit se co nejrychleji ze závislosti na Rusku, a napravit tak chybná rozhodnutí z předchozích let.

Lidé jsou nepoučitelní

Nic ale příliš nenasvědčuje tomu, že by si Evropa v čele s Německem byla schopná vzít si ze zmíněné předchozí skutečnosti ponaučení a dělala vše proto, aby se nestala vydíratelnou. Spíše naopak. Právě přístup současného německého kancléře Olafa Scholze je bohužel ukázkou toho, jak dokážou být někteří lidé nepoučitelní. Sotva se Evropa stačila vymanit ze závislosti na Rusku, má nakročeno k dalšímu podobnému problému a může se stát více vydíratelnou pro změnu ze strany pevninské Číny.

Svědčí o tom aktuální rozhodnutí německé vlády prodat 24,9% podíl strategicky důležitého přístavu v Hamburku Čínské lidové republice, konkrétně čínské společnosti Cosco. Původně se mělo jednat dokonce o 35% podíl. Nakonec byl podíl kompromisně snížený na méně než 25 %. Stalo se tak navzdory mnoha varováním a mínění obou koaličních partnerů, několika ministerstev, vlastních tajných služeb, Evropské komise i francouzského prezidenta. Varování bohužel nepomohla. Scholz dával jasně najevo, že žádný problém nevidí.

Narušení evropské jednoty

Tím německé sbližování s Čínou rozhodně neskončilo. Německý kancléř se stal prvním západním lídrem, který po potvrzení čínského prezidenta Si Ťin-pchinga ve funkci navštívil počátkem listopadu Peking. Scholz s sebou vzal i podnikatelskou delegaci. Už samotný záměr zcela pochopitelně vyvolal na mnoha místech ostrou kritiku.

Především proto, že svoji cestu uskutečnil bez dalších vedoucích představitelů EU a navzdory údajné nabídce Emmanuela Macrona na společnou cestu, jak uvádí francouzský deník Le Monde. Z toho pramenila i kritika ze strany ostatních vedoucích představitelů EU, kteří už před cestou německému kancléři vytýkali, že aby Čína začala brát Evropu jako celek vážně, měla by EU vystupovat navenek jednotně.

Např. estonská premiérka Kaja Kallasová prohlásila, že „vzhledem k tomu, co se děje v Číně... Je v jejich zájmu nás rozdělit. V našem zájmu by mělo být zůstat jednotní“ s tím, že „je také důležité, abychom s Čínou neměli samostatné dohody, protože by to znamenalo, že jsme jako Unie slabí.“ Evropa by alespoň v těch klíčových věcech měla vystupovat navenek jednotně. Vinou německého kancléře se tak ale bohužel neděje, a to je veliký problém.

Právě pobaltské státy jako Estonsko, které už mají dlouhodobou zkušenost s ruskou hrozbou, zmiňovaly v této souvislosti neschopnost EU mluvit s Čínou jedním hlasem. Negativní reakce však vyvolala návštěva kancléře Scholze v ČLR i v samotném Německu nejen ze strany médií, ale také u některých členů jeho „semaforové“ koaliční vlády.

Jak si také všímá např. komentář v německé rozhlasové stanici Deutschlandfunk, čínský prezident Si Ťin-pching si vytvořil vlastní verzi teorie Německem dlouhodobě uplatňované politiky „změny prostřednictvím obchodu (Wandel durch Handel)“. Němečtí ekonomičtí představitelé se mají nechat zlákat přísliby čínského trhu a stát se zastánci politiky appeasementu vůči Číně. Jedná se o tzv. „uchvácení elity“. Peking zde k posílení svého vlivu využívá i své národní diaspory či např. vzdělávací instituce. V komentáři je mezi dosavadními úspěchy této čínské politiky konkrétně zmiňované např. mlčení německých automobilových šéfů o podmanění ujgurské menšiny, nebo také podpora účasti kontroverzní čínské společnosti Huawei na německé mobilní síti páté generace u Deutsche Telekom.

Olaf Scholz se bohužel chová, jako by úplně ztratil veškerou soudnost. Separátní návštěva německého kancléře v Pekingu hraje do karet Číně, protože Si Ťin-pching dobře ví, že pokud si chce získat Evropu, musí cílit právě na nejvlivnější Německo. Největší země EU se nedokázala poučit z tragického pochybení, jehož důsledkem se stala současná energetická krize. V době, kdy Evropa by měla usilovat o co nejmenší vydíratelnost, je německý přístup bohužel opačný. K veliké radosti Pekingu, který nyní  dává zcela nepokrytě najevo, že se připravuje na válku, podkopává německý kancléř evropskou jednotu a vydává Evropu napospas Číně.

Přál bych Němcům, aby svého kancléře dokázali rychle usměrnit! 

A vám přeji hezký den a veselou mysl!