Na včerejší tiskové konferenci TOP09 představila svůj volební program. Je přímo nacpaný nepopulárními opatřeními. Snižování platů ve státní sféře, krácení dávek, zvyšování spoluúčasti pacientů, placení školného. Ještě žádná jiná strana v historii ČR nepředložila takhle „nepopulární“ program. Žádné podbízení se typu 13tý důchod, rušení poplatků, levných banánů. Jen čistý pragmatický řez bez zbytečných příkras. Při předpokládaném růstu ekonomiky 3% ročně nám slibují v roce 2012 vyrovnaný rozpočet a následné snižování dluhu.
Dluh, to je ta věc, která by nás měla pálit ze všeho nejvíce. Každou chvíli někde slyším, že náš dluh ve srovnání s ostatními členskými státy EU není ještě tak hrozivý a že tedy není potřeba panikařit. Znamená to tedy, že když ostatní už letí z okna, já si můžu stoupnout na parapet? Moje maminka mi vždy říkala, když jsem přišel domů se špatnou známkou a tvrdil, že Pepík dostal ještě horší, že Pepík jí nezajímá. Dnes teprve doceňuji pravdivost jejích slov. Mě opravdu nezajímá, že zadluženost Německa, Itálie či Francie je mnohem větší, mě zajímá ta naše a to břemeno, které musíme nést a předávat ho našim dětem.
Jakmile se někdo vzepře nápadu zvyšovat daně, rušit příplatky, zvyšovat dávky, je okamžitě označen za nesolidárního. Solidarita je zaklínadlo, kterým někteří ospravedlňují své předvolební telecí nápady. Ti, co platí daně, musí být přeci solidární s těmi, co je neplatí nebo platit nemohou. Solidárnost s důchodci, solidárnost s nezaměstnanými.... Jen tak na okraj, víte, že dnes si průměrný důchodce za svůj důchod pořídí asi tak 2x více, než si mohl pořídit učitel na základní škole v dobách komunismu? Ano, důchodce si možná nemůže pořídit plazmovou televizi, ale to tehdy také nemohl, protože žádná nebyla, může si ale koupit nějakou normální, nebo LCD s menší uhlopříčkou. A po nás se chce, abychom mu přispívali na tu plazmovku? Mluvím o průměrném důchodci.
TOP09 se svým programem snaží o mnohem větší solidárnost, než kterákoliv jiná politická strana. Snaží se být solidární s těmi, co přijdou po nás. Za cenu zachování nebo drobného snížení současné životní úrovně (která je dnes velmi vysoká) se snaží vykoupit ty danajské dary z minulosti, kdy se nešetřilo, ač se šetřit mohlo a mělo. Člověk je tvor společenský, nicméně to neznamená, že by neměl být samostatný a dospělý. Dospělí lidé se mají umět postarat sami o sebe a nespoléhat se na to, že to za ně někdo vyřeší a žít na dluh budoucí. Zvedneme daně, aby bylo na 13tý důchod? Ok, ale pak přece po mně nikdo nemůže chtít, abych si šetřil na ten svůj. Zrušíme poplatky u lékaře? Ok, ale pak po mně nikdo nemůže chtít, abych se staral o své zdraví, když k doktorovi můžu zajít kdy se mi zachce. Necháme bezplatné školství? Ok, aspoň se je pár let navíc kde flákat, místo toho, aby si člověk skutečně mohl cenit svého vzdělání na kvalitní škole. Chceme-li být solidární, musíme si uvědomit, co to ta solidarita je. Není to rozhazování peněz, které vydělali jiní. Solidarita je umět myslet na ty, co přijdou po nás, aby se nemuseli oni prát s našimi hříchy, tak jako se my musíme prát s hříchy z let minulých. Pro takovou solidaritu jsem i já ochoten platit vyšší daně.
