Entropa je moje domovina

Další článek o Černého plastice je tady. A pár jich jistě ještě přibyde. Dílo, které můžete buď milovat, či jej nenávidět. Já Entropu miluji!

Co naplat, žijeme v Entropě. Kdo někdy byl v Bulharsku, tak ví, že tureckých záchodů tam mají snad ještě víc než na Ukrajině (u téhle země je mi obzvlášť líto, že do EU nepatří, její karikatura mohla být velmi výživná). Slovensko jako uherák sedne takříkajíc jako zadek na hrnec, přesně to vystihuje  mindráky slovenských národovců z jejich jižního souseda. Německo a dálnice? Bez komentáře. A pokud v tom někdo vidí hákový kříž? Proč ne, Němci se se svojí historií budou vyrovnávat minimálně další generaci, tak proč to neukázat. Co dál? Británie, co chybí, Švédsko v krabici od Ikey, stávkující Francie...

Někomu to přijde nechutné, jiný se zasměje. Nicméně pravdou je, že Černý se snažil ukázat, že každá země EU má svá specifika. své předsudky, své mindráky. Reklama na krásné italské pláže, slovenské Tatry, francouzské zámky, to je klišé. Entropa to bere z té druhé strany a ukazuje nám ty rozdíly, za které se někdy stydíme, nebo které jsou občas pro smích okolnímu světu. A nejvíc teď křičí právě ty nakopnuté husy, kde jsou rozdíly natolik do očí bijící, že nejdou zamaskovat. Místo, aby se dokázali někteří jedinci pobavit nad svou nedokonalostí či nad svým vlastním pokrytectvím, to si radši budou stěžovat u vyšších míst.

Černému se zcela bezpečně povedla jedna věc: po spoustě různých soch či děl, které doposavad zdobili nádvoří Evropského parlamentu tam konečně visí něco, co si budou lidé pamatovat ještě za pár let. Kdo z vás si teď vzpomene, co tam viselo za předsednictví Francie či Slovinska? Vondrovi muselo být od začátku jasné, že bude poprask, zvlášť, když autorem byl Černý. Je mi moc líto, že se teď neumí postavit čelem a všude kolem se omlouvá jak školáček, co rozbil paní učitelce hrneček na kafe. Pointa o neexistujících umělcích celému tomuto dílu jen dodává na originalitě. Jen si představte tvář nějakého bigotního polského katolíka, když si ve vyhledávači našel jméno a pak i stránky fiktivního umělce - fotografa gaye, co má údajně na starosti plastiku Polska. Dokonalý příběh, nemyslíte? Já se tomu smál hodně dlouho.

Entropa je místo, kde si lidé umí udělat legraci sami ze sebe a jsou schopni si přiznat svou nedokonalost. A to je přesně to místo, kde já chci žít. A považme, šlápnout na kuří oko takovému ňoumovi, jakým je třeba Slota, to musí být slast, zvlášť po tom, když se tak krásně vzteká. A těm Bulharům už taky někdo musel říct, že turek je sice fajn, ale není nad pořádnej hajzl.