Mám neodbytný pocit, že volbu presidenta ČR je třeba okamžitě zrušit. Beztak se z ní stává jen pokleslá fraška.
„Tento způsob volby zdá se mi býti poněkud nešťastným“, řekl by asi Vladislav Vančura.
Vcelku je asi lhostejné, jestli kandidaturu získá jen osm nominantů, či celá jedenáctka, či jiný počet. Otřesena je zatím pozice T. Okamury, V. Dlouhého a J. Bobošíkové. Do 13. 12. má vydat rozhodnutí o připuštění nominantů Nejvyšší správní soud. Poněkud nepochopitelně až 22. 12. má rozhodnutí NSS zveřejnit Ministerstvo vnitra. Nač těch devět dnů prolongace? Správní soud nějak rozhodne a ministerstvo by nemělo tento výrok jakkoliv dezinterpretovat či zdržovat. Nominanti se pak ještě mohou odvolat k Ústavnímu soudu. Jeho předseda Dr. Rychetský už avizoval, že nebude možné projednat tato odvolání včas a zřejmě může dojít k odložení termínu voleb.
Když si prohlédneme celou plejádu těch, kteří se o tento úřad ucházejí, s lítostí musím konstatovat, že nemám koho zvolit. K přímé volbě jsem byl poněkud skeptický už od počátku. Pokud se zvýší mandát presidenta přímou volbou, měly by logicky posílit jeho pravomoci. V současné pozici presidentu zbývají pouhé apelativní výroky na mravní postoje politiků. Nic více. To je opravdu málo.
Koho mám volit?
Z kandidátů, které nominovaly politické strany, si prostě vybírat nechci. Padá tím pro mne Jiří Dienstbier (ČSSD), K. Schwarzenberg (TOP09) i Přemysl Sobotka (ODS). Právě pro tu závislost na politické straně. Jakékoliv.
Vlastně pro mne padá i Zuzana Roithová (KDU-ČSL) a Miloš Zeman (SPOZ), ačkoliv poctivě sesbírali 50 000 podpisů a neuchýlili se pod zkratku 10 senátorů či 20 poslanců. Paní doktorka se vždy vynoří jen když je na obzoru nějaká funkce a ing. Zeman – nezlobte se na mne – je prostě příliš „zemitý“.
Tomio Okamura se deklasoval svým postojem ke komunismu a Jana Bobošíková (ačkoliv se dnes ostře vyhraňuje proti EU i komunistům) se u minulé volby nechala komunisty beze slova odporu přímo navrhnout. Takže ani zde nemohu vybírat.
Kariérního komunistu Jana Fischera (a těžko mu mohu také odpustit za jeho vedení vlády přijatý projekt podpory solární energie, který nás v důsledku bude stát až 1,5 bilionu korun) volit nemohu. Ani Vladimíra Dlouhého, který své členství v KSČ dnes bere jako mladickou nerozvážnost a sype si hlavu popelem. Komunistu nechci.
Kdo mi tam zbyl? Táňa Fischerová? Ne. Její srdce bije tak strašně nalevo ode mne, že je mi nepředstavitelně vzdáleno. Nelze mi.
Zůstal mi nakonec prof. JUDr. Vladimír Franz. Vlastně už jsem si dlouho říkal, že presidentem by měl být nějaký vážený univerzitní profesor. Ve svém věku už ale nejsem schopen akceptovat jeho vizáž. Vím, že je povrchní soudit lidi podle vzhledu. Jeho volba by byla znakem naší obrovské tolerance! Dokonce si myslím, že by nám získal i značnou popularitu ve světě: „Česká republika, Česká republika – jó, není to ta, co má toho krásně barevného presidenta?“ Ale Česká pošta se zlobí, že pokud bude na známkách, nepůjde rozeznat, jestli je známka orazítkována. Ale teď už vážně: asi jej také volit nebudu – nejde mi to, ač si jej jinak dosti vážím.
Ostatně – nevybral bych si ani z těch, kteří dostatek podpisů vůbec nesehnali. Samkovou, Vandase ani Švejnara nebrat.
Propadám se do zoufalství. V nouzi nejvyšší jsem použil volební kalkulačku. Asi padesát otázek jak si představuji řešení nejrůznějších otázek. Vylezlo mi z ní, že mým názorům nejlépe odpovídá už zavržený Přemysl Sobotka. Ale shodujeme se jen ve 22 % odpovědí. Po čertech málo. Takže zase nic.
Pomóc! Nemám koho volit! Ad turpia nemo obligatur! Pro mne by snad bylo nejlepší tu volbu úplně zrušit. V čem to je? Mám snad nějaký menšinový názor? Jsem vadný? Je chyba jen ve mně a kandidáti jsou v pořádku? Tak, teď jsem na to kápl. Já jsem OK! Tam, tam je chyba:
Nikdo z kandidátů totiž není Václav!!! :-)
