Dovolím si nesouhlasit

Vyprávěčů neubývá - vy sám jste toho důkazem.

Ubývá, ale mezi námi dřímají další a noví se snad narodí

V úterý jsem učinil objev. Na dně jednoho šuplíku jsem našel 3 stránky strojopisu, které tam musely ležet minimálně 20 let, možná i 24, protože už si vůbec nevzpomínám, kdy jsem to datloval. Nejpravděpodobnějš to vzniklo v roce 1989 a děj je posazen do roku 1994 (takže vlastně takový scifi, který vůbec nepočítalo se změnou režimu).

Před pár hodinama jsem to přepsal do kompa a dumám, co dál. Jestli rovnou pokračovat ve vyprávění toho příběhu, protože ten přepis mě tak nějak nakopnul, nebo zda to nejprve dát přečíst někomu spisovatelsky zkušenějšímu, aby mi to zhodnotil, zda má smysl vůbec pokračovat...

Docela by mě zajímalo co jste tehdy napsal.

Já mám speciální knížky,

které čtu, když je mi mizerně. Jako první pomoc mám třeba Rozmarné léto. Na cesty mám kapesní vydání - rozměry 5x8cm, na chatu brožované vydání a "normální" knížku na doma.  Vždycky ji čtu jako bych ji četla poprvé, úžasná věc jako lék.

Vypravěčů neubývá,

jen jsou komerčně nezajímaví. Miluji knihy, jsem závislák na tištěném textu. Miluji příběhy i "jen" prostý popis krajiny, nálada, ráda si hraji se slovy a ještě raději pozoruji tuto hru u druhých.

Přeji pěkný den.

Re: Vypravěčů neubývá,

I Vám pěkný den.

Hezký den,

Petře, přeje jeden už dosti antikvariátní bloger . Přál bych si umět psát jako VY. Zdraví ZÁVISTIVEC z nedalekého Německa. hah

Re: Hezký den,

Děkuji Vám za tuto vlídnou závist a zdravím Vás do Němec. Petr