Švýcarsko má také demokracii a že by trpěli úpadkem se moc neukazuje.

Souhlasím, že demokracie není šťastná, ale ani oligarchie ani diktatura nejsou lepší. Problém dnešní "demokracie" je, že lidé jsou líní přemýšlet a domýšlet a klidně si nechají kálet na hlavu od těch samých zlodějů dokolečka za slib, že po těch dalších volbách už se budou mít dobře. Ale pořád se ti schopnější mají relativně lépe a nemusí kvůli tomu donášet nebo dělat SNBáky. V oligarchii se buď dobře narodíte nebo se pravděpodobně dobře mít nebudete a to samé platí pro diktaturu.

Otázkou zůstává co s tím...dokud si tiskneme peníze a někdo nám půjčuje na život, tak to poběží, ale zásadní rozhodnutí přijdou, až to budeme muset splatit a nebude z čeho. Vzchopíme se a nenecháme se prodat do otroctví tak jako Řecko? Pošleme věřitele do háje s tím, že stejně věděli, že jim to nikdy nezaplatíme, tak ať teď nebrečí. To bude asi největší zkouškou naší "demokracie".

Několikanásobná karma.

"The best argument against democracy is a five-minute conversation with the average voter."  (Nejlepším argumentem proti demokracii je pětiminutová konverzace s průměrným voličem)

Tenhle výrok se obvykle připisuje Churchillovi. Asi by to chtělo vypsat konkurs na osvíceného monarchu...

Karma!

Ano, to ovšem přestává být demokracie v obecném smyslu, ale tzv. cochcárna (též žvanírna). Vše má své meze. Demokracie, aby mohla úspěšně fungovat, si musí sama stanovit neměnná pravidla (tedy i census), která zaručí, že nezdegeneruje na "vládu  - diktaturu davu".

Obávám se, že poslední "demokracie - konstituční monarchie vlastně" tu byla za R - U. I když všelijací výtržníci (viz Franta Sauer) nadávali na R - U soudy, tak ty naše by si z nich měly vzít příklad.

Často se uvádí kauza, kdy následník trůnu Ferdinand (z Konopiště) chtěl připravit sedláka o kus nějakého pozemku, protože by se mu hodil (asi do honitby). Zkoušel všelijaké zastrašování, až to šlo k soudu. Následník trůnu PROHRÁL. Podobně dvakrát souzený Karel Havlíček Borovský - stačil se obhájit sám, vyhrál.

A spravedlivé soudy jsou základem solidního systému.

A Jan Zábrana (v pamětech): "Demokracie .... vyžaduje lidi vyspělé.."

Chybí nám elita.

Trochu bych si zapolemizovala s těmi spravedlivými soudy. Chtělo by to nějak definovat spravedlivý soud. Vnímání spravedlivého soudu je poněkud subjektivní záležitost, často jde spíše o pocity a téměř vždy je i u spravedlivého soudu někdo poškozen. Co s tím? Spravedlivý soud by měl ctít zákony a jeho rozhodnutí by mělo být v souladu se zákony. Jenže to už dnes máme, žádný soud u nás nerozhoduje mimo platné zákony.

Autor má zajisté nějaké řešení.

Třeba bude mít i odvahu nám to řešení sdělit ...

Nedělejme si iluze. Ať už bude u vesla kdokoliv, byť bohatý či chudý, chytrý či rozumu mdlého, vždycky bude hrabat pod sebe, na vlastní hromádku. Lidé už jsou prostě takoví...

Proto je chybou je delegovat zastupitelsky, protože nebudou dbát zájmu voličů, ale svých.

No, vida. Když nepíšete o Rusku, má to hlavu a patu. Karma

Ale to jste nepochopil princip. O Rusku jsem psal pouze proto, že hlas Fojtíků, Hermánků, Havránků a Vyvadilů byl nesnesitelný. Musel nutně vyvolat reakci, jakoukoliv. Rozhodovat se musí lidé mezi dvěma věcmi. Jakmile je užíváno Fordova pravidla: „dodáme Vám jakoukoliv barvu vozu, když bude černá“, je povinností dodat druhou barvu.

Princip leží jinde: jeden text se Vám nelíbil a jiný líbil. Tak je to prosté.

A kdo má být ten, kdo určí, které hlasy jsou hlasy bláznů, a které rozumných lidí?

Jakýkoliv census.