Je to dost sporné. Aristoteles (a další starověcí političtí filosofové) neměl páru o liberální demokracii národního státu, měl na zřeteli malé politické jednotky s omezenou přímou demokracií. Jeho kritika demokracie byla cílena na jiný koncept, než který tento pojem označuje dnes. Dnešní demokracie je někde na pomezí mezi polyteiou a demokracií. Aristotelův "mezon" je v systému přítomen v ústavě. Demokracie jako model je sice přežitá, ale je potřeba spíše reforma než likvidace.

Čím je pro nás přínosná existence tohoto státu? Jděte se kouknout na Ukrajinu, do Sýrie, do Libye nebo kousek jižněji do Afriky... Pokud někde žije deset milionů lidí, je schopných respektovat společnou vládu a funguje to relativně dlouhodobě, tak to má nedozírnou hodnotu. A my bychom to měli čistit, zfunkčňovat, do krve to hájit.

Demokracie je dobrá tam kde se lidé navzájem znají a kde rozhodují o svém majetku. Demokracie aplikovaná na velké celky je jen nástrojem chytrých, jak ty hloupé okrást a donutit je pracovat pro ně zadarmo.   Jinak vám dávám karmu. 

Nemám rád Vaši brň, nebrání mi to však souhlasit s názorem. Možná definujete přesněji, než já článkem postihl.