Mým původním vzděláním je slaboproudá elektronika. Nijak zvlášť jsem k tomu oboru netíhl, ale okolnosti tomu tak učinily. Paradoxní je, že ačkoliv jsem se učil pro podnik Řízení leteckého provozu, docházel jsem na výuku do podniku Kovoslužba, kde nás učili opravovat televize a sestrojovat elektronkové zesilovače zvuku.
Střední vzdělání jsem tak nějak dokončil. I když mi začínalo být jasné, že tudy cesta nevede.
V učebnicích se psalo i o jakýchsi hexodách a oktodách (triody a pentody už jim byly málo), které vymysleli nějací soudruzi v CCCP, pro blaho lidu, ale že to bylo „sto let za vopicema“ už nikoho nezajímalo. Dokonce měly elektrod více, než bylo nožiček ve standardní nónové patici.
Vybavuji si dosti přesně jediný odstaveček v té učebnici: Nějací chytrolíni v USA vymysleli, že když použijí krystalek nějakého vzácného kovu, proud na jednu stranu poteče a na druhou stranu nikoliv. Ne, holý nesmysl! Od toho máme elektronkovou diodu! Patřičně ji nažhavíme a až začne katoda emitovat elektrony, anoda je buď přitáhne, nebo odpudí.
A živě si vzpomínám na „pecky“, které jsem dostal od anodového napětí. Naštěstí bylo těch 300 V stejnosměrných, takže to člověka „koplo a odkoplo“, na rozdíl od napětí střídavého. V nejhorším jsem měl popálený koneček prstu a i když to smrdělo, dalo se to vydržet.
Profesora, který se nám pokoušel vysvětlit převodové charakteristiky tranzistoru h21, tedy β, zesílení tranzistoru, stíhala školská inspekce za nedodržování osnov. A podotýkám, že jsem se v tomto oboru vzdělával v letech 1976 a později.
A to už dávno bylo na trhu první československé plně tranzistorové rádio T-58 (T-2800B z podniku Tesla Praha, resp. Bratislava). Superheterodyn s mezifrekvencí 250 kHz, osazené devíti germaniovými tranzistory (2 × 154NU70, 3 × 153NU70, 104NU70, 3 × 103NU70), určený k příjmu pouze v pásmu broadcast (SV). Ke koupi byl za na tu dobu neslýchaných 1 300,- Kč. To byly skoro dvě měsíční výplaty! Byl vyráběn v letech 1958 – 1960 v počtu přes půl miliónu kusů – po malé inovaci. (Doma jsme jej měli v provedení modrém a slyšel jsem z něj všechny nedělní pohádky, i sobotní hry pro děti, dokonce jsme jej skrývali pod bedýnku, když jsme se z něj v osmašedesátém dozvěděli, že nás přepadla vojska „spřátelených“ armád…)
Babička si pořídila dokonce superstroj Dolly-3, model 2821B (1964 – 1970), který byl už z části osazen křemíkovými tranzistory OC170 a byl schopen přijímat kromě SV i vlny v pásmu VKV – přesněji v pásmu OIRT, 65,2 až 73,5 MHz a vlny krátké. Pro příjem SV a KV byla použita dvě vinutí na vestavěné ferritové anténě uvnitř pouzdra a pro příjem VKV byla uzpůsobena vnější teleskopická anténa. Mezifrekvence, kde se dosahuje největšího zesílení, byla posunuta na daleko chytřejších 468 kHz.
V době, kdy se již v Tesle Rožnov vyráběly zcela běžně klopné obvody a matematická hradla, jsem byl nucen učit se zpaměti nekonečně dlouhé vzorce soudruha Protopopova, či jak se ten sovětský akademik jmenoval. V praxi pak byly dočista k ničemu.
V osmdesátých letech jsem takzvaně „modernizoval“ telefonní ústředny na letišti Bratislava (Ostrava, Sliač, Kunovice, Poprad, Košice, Sophia, Varna atd.). Stydím se za to! „Nové“ ústředny byly plně „reléové“, napájené šedesáti volty a čistě elektromechanické.
V té době už Tesla Piešťany vyvíjela a dodávala integrované obvody typu CMOS. Dokonce i tranzistory řízené polem. A my se učili o stupidních tetrodách a hexodách.
Z vyšší školy už jsem později zběhl, protože mi začalo být jasné, že se zabývá více indoktrinací, než špičkovými poznatky daného technického oboru.
Dnes nad takovými věcmi nemusíme moc přemýšlet. Procesory pracují i bez našich znalostí a telefony pracují i bez hloubkové vědomosti o tom, jak to dělají.
Tak nejsem Ing. No a co?
