Tak tak. Hodí se k tomu hláška z filmu podobného názvu (Situace je vážná, nikoliv však zoufalá): "Jsou to kropiči!"

Co to je stát? Nějaké imaginární něco, co si dělá, co chce? Stát, to jsme my, jeho občané. A pokud stojíme za bačkoru, nemůže být ten stát lepší.

My občané si volíme své zástupce do parlamentu, senátu i do obecních správ. A volíme je k obrazu svému. I pana presidenta jsme si k obrazu (podobrazu?) svému zvolili !

Když někdo hořekuje nad dnešní stavem, který věru utěšený není, ptám se ho: A co jsi udělal ty osobně, aby bylo lépe? Odpovědi se většinou nedočkám.

Titulek článku je parafrází názvu toho filmu. 

Jde o poměr těch, kteří pro změnu něco dělají a těch, co si to takto přejí zachovat. A ten je až do finálního krachu nezvratný.

Strašně obdivuji všechny "ty koncepce a systémy" ministrů všech minulých vlád.

Měla vůbec nějaká koncepce a systém vlastně nějaký smysl?  Ano, měla. Vždy se na tom nakapsovat nějaký politik. Modrý, oranžový, rudý, zelený  či mnohobarevný!

Tak co, voliči, do voleb je poměrně daleko, ale slibem nikoho nezarmoutíš, že?

Bohužel

No právě.

A az dorazi hobit ze Zahradaku, tak se teprve dozvime, co vsechno mu stoupa....

 Ani není třeba jmenovat.

A tam, kde nestoupá, podpůrné prostředky. Na předpis. Zdarma. Opakovaně.  Neb nic, kromě reality, nezůstává tvrdé trvale. Ovšem tímto způsobem....Až k výšinám

Krasne napsane ... A bohuzel velmi smutne.