Tak nám ministr vnitra Milan Chovanec chce oblažit dny všední i sváteční svým svěžím nápadem rekreece Pomocných stráží Veřejné Bezpečnosti. Aby to tak nebilo do očí, má se to jmenovat Policejní asistenti a protože Veřejnou bezpečnost už zaplať bůh nemáme, tak to bude patrně PA-PČR.
Osvěžme si pro začátek nedávnou historii: Milan Chovanec je ten pučista, který se také zúčastnil přísně utajené schůzky protisobotkovské kliky uvnitř sociální demokracie s presidentem republiky v Lánech, ale zavčasu zjistil odkud vítr fouká a tak pěkně po soudružsku své kolegy napráskal. Za odměnu se poté stal ministrem vnitra.
Zprávu uveřejnily v pátek Lidové noviny. Podle Chovancových slov by „…hlavním úkolem bylo dohlížet ve městech a obcích na bezpečnost. Mezi jejich úkoly by patřila osvětová činnost. Přednášeli by na školách a v domovech důchodců o prevenci kriminality. Na přechodech pro chodce umístěných před školami by hlídali bezpečnost provozu. Jistou naději by mohli dát i majitelům chat a zahrádkářským koloniím. Právě tam by číhali na případné zloděje, které by pomohli zadržet. A mohli by také občas kontrolovat osamělé seniory a handicapované, o něž se nemá kdo starat. Síť policejních asistentů by pak pomáhala při pátrání po pohřešovaných dětech či při pořádání kulturních a sportovních akcí.“
Ono tedy nic nového pod sluncem, na podobný nápad přišel už někdy v roce 2007 korunní princ ODS, Ivánek Langer: „…Rozhodně nepůjde o žádné PS VB,“ uklidňoval okolí tenkrát Langer. „Lidé, o nichž je dnes řeč, musí mít hlubokou znalost prostředí, a tak se stanou neocenitelnými pomocníky policistů,“ dodával tehdy ministr vnitra.
Pomocná stráž Veřejné bezpečnosti sloužila v komunistickém režimu k udržování veřejného pořádku a k organizaci prvomájových průvodů… Členem se mohl stát (krom jiných kritérií) občan, oddaný socialistickému společenskému a státnímu zřízení. Dále měl požívat všeobecné vážnosti a důvěry. Lidová tvořivost přiřkla zkratce PS-VB alternativní význam: „Pitomec Stojící Vedle Blbce“ [Zbyněk Petráček: Škola mladých deprivantů, Lidové noviny, 1. 10. 2009].
V praxi však šlo o tiché, spící informátory a donašeče řízené povětšinou Státní bezpečnosti, nebo řídícími orgány VB.
Tehdy i dnes, zůstává otázkou, jakým způsobem budou tito konfidenti pro spolupráci s Policií získáváni. (Jak jsem někde zahlédl, mohli by být verbováni např. uličními organizacemi „některých“ politických stran…)
Ale vážně: už jen z představy, že by tito lidé sledovali svým bystrým zrakem své okolí a „upozorňovali“ na podezřelé jevy mi jde mráz po zádech. Lidová síť profesionálních donašečů. Ne, že by to bylo něco nového.
Tak, jako tenkrát, by se hned prvními adepty stali deprivanti, drobní zlodějíčci a darebáčci; za drobné službičky od policie, buď za přimhouřené oko, za drobnou informaci z policejních spisů, za smáznutí bodových trestů, pomluvičky a přímluvičky. Takoví parchantíci, jako nám dobře známý Povrazníkův agent.
Práskačství je některým čecháčkům zcela vlastní a je jedno, zda v Bartolomějské sedí rada Vacátko, v Petschkově paláci ústředí Gestapa, nebo v kachlíkárně StB. Také by třeba šlo zavést znova institut domovních důvěrnic.
Mimo veškerou pochybnost by si Chovancovu oranžovou pásku PA [práskačský agent] na rukáv navlékly naprosto stejné charaktery, jako před 40 lety.
