Pane Závladský, vy jste takový kavárenský snílek, v současném vydání doma v teple u kafíčka a computeru, možná i cigárka. Společenská praxe je daleko složitější, vy chcete hrát špičkový fotbal bez pravidel. Pravidla jsou pro Vás oprátkou, znakem nesvobody. Ale abyste tu síť podnikatelských aktivit  udržel  z dlouhodobějšího pohledu v životaschopném stadiu, musíte pravidla mít, musíte je měnit, vyvíjejí se v místě a čase. Jiné v Nigerii, jiné v Británii. Pravda je vždy v určitém kompromisu, hledání kvalitních řešení v extrémech je nesmysl. Navíc to rozumné sešněrování je dáno lidskou podstatou - lidé jsou dost šmejdi - i podnikatelé (někteří zlojedi, někteří paraziti) ale i "proletariát".

Nikoli bez pravidel, ale s jednoduchými a jasnými pravidly. Nikoliv tak, že když fauluje Pepa, je to v pohodě, a když fauluje Tonda, dostane červenou.

Jen na doplnění Smith byl Adam. Ukazovat selhání volného trhu na telekomunikacích, kde stát reguluje jejich počet a stávajícím uděluje druh monopolu, je dost zavádějící.

Smith - moje chyba. V zápalu jsem přehlédl.

Neukazuji selhání trhu v telekomunikacích. Naopak poukazuji na kartel skoro-monopolů se souhlasem státu.

Když se tak dívám na americké filmy, tak řada z nich hrozí nebo vrcholí koncem světa.

Ale ani hollywoodští scénáristé si nedovedou představit konec kapitalismu.

Je to opravdu tak nemožné? Skutečně nic dalšího nemůže přijít?

Rozvoj společnosti, kvalita života, to je, myslím si, ovlivňovéno tolika faktory, že nepovažuji za správné to spojovat pouze s fungujícím nebo nefungujícím trhem.

Pokud si někdo přeje, tak může o volném trhu snít, ale to je asi tak všechno, co za současné reality může.