K celému seriálu Nezávazného povídání o češtině mě vlastně přivedlo to, že jsem dvakrát v nějakých článcích použil nesprávný tvar přechodníku a byl za to po právu vypeskován. A když už jsem se dobrovolně vracel do školních škamen, vznikl z toho celý tento cyklus.
V souvislosti s přechodníky se mi vybavuje nezapomenutelné vyprávění Mistra Vladimíra Menšíka, který rozprávěl o tom, že chtěl začít psát nějaké paměti a po těžkém střetu s přechodníky to raději vzdal. Pokud mě paměť neklame, zaznělo to asi takto: Napsal jsem: „…bába z lesa jdavše, nůši klestí nesavše…“ Jářku: „Bábo, táhni si s tím klestím kam chceš!“ …a bylo po psaní…
Pracovat s přechodníky není jednoduché. Jednak jsou dosti archaické, tudíž nevidíme často vzory použití.
Ve Slovníku spisovné češtiny je přechodník definován jako „neurčitý tvar slovesný vyjadřující děj provázející nebo doplňující děj vyjádřený přísudkovým slovesem“. Zjednodušeně bychom tedy mohli říci, že přechodník může v určitých případech nahradit vedlejší větu uvozenou například spojkou „když“, nebo hlavní větu spojenou se zbytkem souvětí pomocí spojky „a“.
„Usednuvši na zápraží, začala usedavě plakat.“ (Usedla na zápraží a začala plakat.); „Děti, slyšíce otcův hromový hlas, utekly do sadu.“ (Děti, když slyšely otcův hlas, utekly do sadu.)
V praxi můžeme dnes přechodníky použít k ozvláštnění textu, nebo se s nimi setkat ve formě „ustrnulých přechodníků“ ve funkci předložky: „vyjma, počínaje“, či příslovce: „chtě nechtě“.
Zásada číslo jedna: Přechodníky se vždy vážou k podmětu věty, ve které se nacházejí (ať už je podmět vyjádřený, nebo zamlčený). Není tedy možné vytvořit například větu: „Dívaje se z okna, sněžilo.“ Správně musíme uvést: „Dívaje se z okna, sledoval, jak venku sněží.“
Zejména schopnost zařadit sloveso k určitému vzoru nám může pomoci při tvorbě správného tvaru přechodníku.
Typy přechodníků a jejich použití
- přechodník minulý (přines, přinesši, přinesše, napsav, napsavši, napsavše)
- přechodník přítomný (nesa, nesouc, nesouce, píše, píšíc, píšíce)
Podle významu můžeme přechodníky rozdělit dokonce na tři typy:
- přechodník minulý (sloves vidu dokonavého - přinesši, napsav, vytisknuvše)
- přechodník přítomný (sloves vidu nedokonavého - nesa, bera)
- přechodník budoucí (což je přechodník přítomný sloves vidu dokonavého, který se ale používá velmi zřídka - přinesa, přijda)
Prvním úkolem je rozeznat, kdy se děj odehrává (přísudkové sloveso), druhým rozhodnout o rodu podmětu.
Např.: „Přicházel na scénu, dívaje se na diváky.“ (děj současný); „Přichází na scénu, dívaje se na diváky.“ (rovněž děj současný); „Zadívav se na diváky, přišel na scénu.“ (děj předčasný, předpřítomný)
A krátká vsuvka o slovesných třídách
Snad si ještě vzpomeneme, že slovesa se časují podle pěti slovesných tříd. Tyto třídy jsou určeny na základě tvaru 3. osoby jednotného čísla přítomného času (zakončení -e, -ne, -je, -í, -á). V každé z těchto tříd (kromě páté) dále rozlišujeme několik vzorů. Jednotlivé vzory zachycuje následující tabulka:
Přechodník přítomný
U sloves, která ve 3. osobě množného čísla mají koncovku -ou (nesou, berou, tisknou), se přechodník tvoří takto:
- mužský rod - koncovka -a (nesa, bera, tiskna)
- ženský a střední rod - koncovka -ouc (nesouc, berouc, tisknouc)
- množné číslo (všechny rody) - koncovka -ouce (nesouce, berouce, tisknouce)
U sloves, která ve 3. osobě množného čísla mají koncovku -í, -ejí (-ějí) či -ají (kryjí, sázejí, dělají), se přechodník tvoří takto:
- mužský rod - koncovka -e (-ě), -eje (-ěje) či -aje (kryje, sázeje, dělaje)
- ženský a střední rod - koncovka -íc, -ejíc (-ějíc) či -ajíc (kryjíc, sázejíc, dělajíc)
- množné číslo (všechny rody) - koncovka -íce, -ejíce (-ějíce) či -ajíce (kryjíce, sázejíce, dělajíce)
Tabulka podle jednotlivých slovesných tříd a vzorů (Stručná mluvnice česká):
Přechodník přítomný (pravidelná slovesa)
Ale ouha! Máme ještě čtyři nepravidelná slovesa, která by nám při vytváření přechodníků mohla zatopit. Jedná se o slovesa být, jíst, chtít a vědět. U těchto sloves vypadají přechodníky následovně:
Přechodník přítomný (nepravidelná slovesa)
Přechodník minulý
Přechodník minulý se většinou tvoří jen od sloves vidu dokonavého, a to od kmene minulého. U sloves, jejichž minulý kmen končí souhláskou (přines-l), tvoříme přechodník takto:
- mužský rod - bez koncovky (přines)
- ženský a střední rod - koncovka -ši (přinesši)
- množné číslo (všechny rody) - koncovka -še (přinesše)
U sloves, jejichž minulý kmen končí samohláskou (pokry-l, vysáze-l, uděla-l), tvoříme přechodník takto:
- mužský rod - koncovka -v (pokryv, vysázev, udělav)
- ženský a střední rod - koncovka -vši (pokryvši, vysázevši, udělavši)
- množné číslo (všechny rody) - koncovka -vše (pokryvše, vysázevše, udělavše)
A tradičně výjimka: Tyto tvary přechodníku minulého (-v, -vši, -vše) se používají i u sloves vzoru tiskne. Kmen minulý, který standardně končí souhláskou (vytisk-l), je v tomto případě rozšířen o -nu-. Přechodník minulý má tedy tvar vytisknuv, vytisknuvši, vytisknuvše.
Jednotlivé tvary přechodníku minulého jsou uvedeny v tabulce:
Přechodník minulý (pravidelná slovesa)
A znovu, aby to nebylo tak jednoduché, máme tu čtyři nepravidelná slovesa:
Přechodník minulý (nepravidelná slovesa)
Přechodníky budoucí a předpřítomné jsou opravdu naprosto výjimečné a v zájmu rozsahu článku je ani neuvedu.
Tolik tedy předposlední díl. O genderově „vyvážených“ tvarech typu host/hostka, servír/servírka opravdu psát nebudu; mám na ně rezolutně odmítavý názor.
