Dnes se zaměřím především na časté chyby stylistické. Protože je čeština jazykem velmi flexibilním, měly by se její jemnosti využívat. A je škoda, když z pohodlnosti zanikají.
Vokativ
Ještě než se podívám na některé jiné zažité nešvary, zmíním chybné používání 5. pádu (vokativu). Prvním je převážně jihočeský zvyk pozměňovat tvar příjmení. Ve vokativu je používán přivlastňovací tvar vlastních jmen: „Paní Nováků, podejte mi sůl; Paní Závladských, máte pravdu; Pane Koubů, takhle by to dále nešlo“. Zřejmě se jedná o zkrácený tvar: paní z chalupy (rodiny) Nováků. Pokud však ta dáma nemá v občance výslovně zapsáno, že se jmenuje Marie Nováků (což většinou nemá – ovšem jsou výjimky: třeba Tomšů), používání přivlastňovacího tvaru je chybné.
Druhým, a velmi rozšířeným zvykem, je kombinace vokativu a nominativu (1. p.). Téměř vždy dnes můžeme slýchat kombinace: „pane Novák, pane Kouba“. Některé jazyky tyto kombinace připouštějí, některé vokativ vůbec neznají: „Jean, come here“, ale čeština tradičně používala vokativ u obou jmen: „pane Nováku, pane Svobodo“. Osobně se domnívám, že by se měl tento tvar využívat.
Jinak tomu ovšem může být v případech, že se jedná o jména cizí, nebo tehdy, kdy by docházelo ke změně kořenové souhlásky, např.: „pane Langře“. Tam zní lépe kombinace s nominativem: „pane Langr“, podobně: „pane Peake“.
V hovorové češtině slýcháme čím dále více tvar: „pane doktor“ místo „pane doktore“. A podobně: „pane soudce“ místo „pane soudče“. A vidíte, tady k měkčení kořenové souhlásky došlo právě z důvodu druhotného odlišení tvaru nominativu a vokativu.
Pasivum
Trpný rod je zcela legitimní součástí našeho jazyka, ale neměl by se nadužívat. Převážně nám zde zase působí angličtina. „Spotřebitelova potřeba kvalitního výrobku není naplňována“. Co nám tato větička říká? Ano, vnímáme, že spotřebitel není spokojen. Jen byl z té věty odstraněn hybatel děje, jaksi za to nikdo nemůže. Alibismus. Oč lépe by znělo: „Spotřebitel (od nás) nezískal kvalitní výrobek, který chtěl“.
Podobně: „Naše ponorky jsou vyráběny moderní technologií“. Jo aha, takže výrobce za nic nemůže. Ráno přijde a ejhle, ponorka se sama vyrobila (asi ji udělala ta technologie). Ale přece česky je: „Ponorky vyrábíme…“. Nebo se výrobci za svou práci stydí? Tak ještě jinak: „Používáme moderní technologie…“. A je to.
V dnešním světě se zdá, jakoby nikdo nic nedělal (a tudíž za to nemůže nést zodpovědnost). K věcem „dochází“, všechno „je provedeno“, případně „realizováno“, opatření též „byla provedena“, „odhlasováno bylo“. (Že, paní Parkanová.) Já ne! To oni!
Přesně: „U Vaší osoby došlo ke snížení úrokové sazby směrem dolů.“ Pominu ten pleonasmus (hromadění různých slov se stejným významem), kde je konec věty zřetelně nadbytečný, protože těžko snižovat úrokovou sazbu směrem nahoru. To už to nikdo neumí říci česky a s odpovědností za ten fakt: „Snížili jsme Vám úrokovou sazbu“. My, my za to můžeme.
Když už jsme u těch pleonasmů, obzvláště křupavý byl titulek v novinách: „Ceny potravin stoupají vzhůru“. No kam jinam, že?
Ale zpět k trpnému rodu. Ponejvíce se objevuje v úředním žargonu (vládním, poslaneckém, policejním apod.). Někdo tady zmínil v komentáři hantýrku hasičskou: „Došlo k zahoření požáru – následně došlo k povolání sil až z Litoměřic a postupně k jeho lokalizaci“. A nikdo za nic nemůže.
Takže to téma ukončím jedním lahůdkovým souvětím: „Došlo u něj k vypití dvanácti piv a několika rumů, načež byl můj nos rozbit jeho pěstí, což vedlo k mé hospitalizaci v nemocnici.“
A ten pleonasmus si tam jistě najdete sami. :-)
