Nezávazné povídání o češtině (XIX)

Dnes bych se rád zaměřil na několik dalších chyb, které se vyskytují ve slovesných útvarech a s češtinou si příliš „nerozumí“. A úvodem malá vzpomínka na léta dávno uprchlá.

Měli jsme kdysi na češtinu pana profesora, který se velmi zajímal o etymologii. Ne, nebojte se, to není věda o motýlcích a broučích, ale nauka o zákonitostech vývoje slov a změnách jejich významu.

Když jsme vycítili, že se blíží nějaká pohroma ve formě zkoušení, či písemky na kterou jsme nebyli připraveni (a to jsme nebyli nikdy), jeden ze vzornějších studentíčků se přihlásil a zeptal se nevinně. „Pane profesore, já si vůbec nejsem jist slovotvorbou podstatného jména ‚medvěd‘.“ (Nebo jakéhokoliv jiného slova.)

A pan profesor ve své důvěřivosti vždycky na tuto udičku skočil. Počal vyprávět, že v původním tvaru se říkalo ‚medojed‘ a rozvinul celý ten postup vývoje slova, pak si vzpomněl na tchoře a po něm na veverku. A pak zazvonilo, pan profesor se podíval na hodinky a nevěřícně zakroutil hlavou. „Studenti, studenti, já chtěl dnes přezkušovat z vět vedlejších přívlastkových. Tak se připravte na příště!“ A většinou jsme se připravili.

Jakýkoli/kterýkoli

Obě slova z titulku mají význam neurčitosti, ale jejich užití je přísně vymezeno podle kontextu. Zjednodušeně lze říci, že „jakýkoli“ se používá pro výběr vlastností, kvality, zatímco „kterýkoli“ pro výběr z konkrétního souboru prvků. A to je už notný rozdíl!

Různé instituce, třeba pojišťovny, se občas chlubí na reklamních letácích, že smlouvy můžete projednat na „jakékoli naší pobočce“. Ale toto slovo odkazuje na výběr vlastností, kvality. Tou větou tedy říkají, že si můžete sjednat pojistku (či co jiného) na pobočce modré, zelené i bílé, na pobočce kamenné i dřevěné, kulaté i hranaté apod. Což je sice docela fajn, ale určitě to není to, co chtělo reklamní oddělení tímto textem sdělit.

Měli na mysli výběr z konkrétní množiny prvků, takže správně je: „na každé z nich pro vás danou věc sjednáme“. Na kterékoli z jejich výčtu.

Žádný

Zkusme další příklad: co je špatně na větě „nemám zájem o jakékoli reklamní ma­te­ri­á­ly“?

Čeština (na rozdíl třeba od angličtiny) umí užívat v negaci dvojí zápor. Angličan to má jednoduché: „I have no car.“ Mám žádné auto, nebo méně toporně, nemám auto. My to ale vyjádříme dvoj-záporem: „nemám žádné auto“.

A totéž platí i pro větičku z předminulého odstavce. Chceme-li to napsat správně česky, musíme uvést: „nemám zájem o žádné reklamní materiály“. Vcelku chápu v té chyb­ně zapsané větě ten akcent, že je nechci, ať jsou opravdu jakékoli. Ale jakmile tu větičku položíme do záporu, musíme říci: „žádné novinky“. Stejně, jako bychom nikdy nevyslovili: „nemám zájem o každé reklamní materiály“. Proto nelze užít slovo „jakékoliv“. V negaci musí být slůvko „žádný“.

I/ani

Jde o obdobu minulé kapitoly. Jestliže se v záporné větě mění „jakýkoli“ na „žádný“, musíme spojku „i“ nahradit vylučovací spojkou „ani“. Takže z kladné věty: „Na výlet s námi šel i Karel“ musí v záporu vzniknout, že: „Na výlet s námi nešel ani Karel“. Nelze říci, že: „na výlet s námi nešel i Karel“, ani: „na výlet s námi šel ani Karel“!

Pokud je ale v záporné větě přísudek od spojky „i“ hodně vzdálen, snadno se toto pravidlo přehlédne.

Záludné „to, ta“

„Moje finanční situace je mi jedno“. Zřejmě jde o jakousi zkrácenou verzi souvětí: „je mi jedno, v jaké jsem finanční situaci“, ovšem je to špatně. Chyba zřejmě pochází z domněnky, že když lze napsat „je mi TO jedno“ nebo „je mi VŠECHNO jedno“, může se za zájmena to/ta a všechno dosadit jakékoli podstatné jméno. Ne. A možná ještě slušivěji by mohl znít výrok: „na mé finanční situaci mi nesejde/nezáleží“.

Dokonavý vid v čase budoucím

Zaslechl jsem nedávno v nějakém filmu slova předcvičovatelky: „budeme se sou­stře­dit“. To nelze! „Soustředit se“ je vid dokonavý, dokončený jev. A při tvorbě budoucího času se nikdy nepojí se slovesem „být“. Stejně jako nevyslovíme: „budu kou­pit“. „Být“ lze použít spolu s videm ne­do­ko­na­vým: „budu kupovat“, a nejedná-li se o děj opakovaný, pak raději: „koupím“.

Proto v nedokonavém vidu a v budoucím čase musí ta větička znít: „budeme se sou­stře­ďo­vat“. A není-li to proces dlouhodobý, raději: „soustředíme se“. „Budu se soustředit“ je totéž jako „budu skočit“.

Tolik pro dnešek. A příště snad o návodech k použití a tupohlavých překladech z cizích jazyků.

Třeba: „Po vyprání vy být viset nechat muset“.