Než se v dalších článcích pokusím o malé „opáčko“ mluvnice, které jsem si naordinoval a které snad poslouží i Vám, dnes spíše trocha mentorování.
Jak snížit počet chyb na přijatelné minimum
Velmi často jsou naše autorské články plné prohřešků proti jazyku. Někdy z neznalosti, někdy z nepozornosti, někdy jen z laxnosti – neochoty zabývat se něčím tak „nedůležitým“, jako je pravopis a gramatika.
Pokusím se nastínit několik cest, jak se jich vyvarovat:
Odklad publikace
Nechte svůj článek „uzrát“. Napište si jej v nějakém textovém editoru (Word, Writer apod.), uložte a zkontrolujte až druhý den. Povšimnete si lépe vlastních chyb. (Osobně si články, na kterých mi velmi záleží, píšu nejprve propiskou do sešitu. A až je přepisuji do počítače, vidím ty neobratnosti, kterých jsem se v zápalu nad tématem dopustil.)
Achillova pata
Každý nějakou máme. Pro někoho je to psaní mě/mně, pro jiného interpunkce, pro dalšího třeba shoda podmětu s přísudkem. První čtení článku proveďte jen s ohledem na vědomí vlastní slabiny! Bez ohledu na děj. Vůbec není špatné číst pozpátku – nemyslím: „uktápzop tsíč“, ale od konce článku po jednotlivých odstavcích. Odstavci nešetřete: jedna ucelená myšlenka – jeden odstavec.
Čtěte po sobě alespoň dvakrát
Druhé čtení zaměřte na stylistiku. Při opakování stejných slov nalezněte synonyma. Nepřehledná souvětí rozdělte. Všimněte si také „vycpávkových vět“, bez kterých se text bez změny významu obejde. Lidé neumí číst dlouhé články – vidíme zde denně, že si komentátor přečte první dva odstavce článku a už má na věc ucelený názor.
Čtěte si nahlas
Je to pomalejší. Lépe odhalíte, kde Vám věty nedávají smysl, nebo vlastně znamenají něco jiného, než jste chtěli říci. Rozdíl mezi tím, co jsme chtěli vyjádřit a tím, co jsme ve skutečnosti napsali, bývá někdy propastný.
Korektor pravopisu
Určitě si jej zapněte! Odhalí (a někdy i sám opraví) většinu překlepů. (Pravda, někdy k naší zlosti, když například tvrdošíjně mění napsané slovo za jiné.) Ale nespoléhejte se na něj! Je to jen taková předsunutá hlídka. Například ani jednu ze tří chyb ve větě: „Chlapci bily ráda“ Vám korektor neodhalí. Je nutný lidský faktor.
Je lépe se zeptat
Buď jiné osoby, nebo raději Pravidel českého pravopisu, Stručné mluvnice české, Slovníku cizích slov a dalších. A nebo to přeformulujte.
Syndrom „autorské slepoty“
Někdy tu chybu ani po řadě přečtení prostě nevidíte. Zkuste to dát před zveřejněním přečíst někomu jinému (a nebuďte na své dítko autorsky urážliví). Tak, jak to bude vnímat on, bude to patrně vnímat i většina Vašich čtenářů.
Samozřejmě, nemá smysl se takto patlat s jediným e-mailem celý den. Ale článkům bychom měli věnovat zvýšenou pozornost – jsou jakousi naší vizitkou. Třeba podle výše nastíněných rad. Osobně články plné hrubek opouštím, i kdyby měl autor sebegeniálnější myšlenku.
Asi nelze požadovat, aby každý psal bezchybně. Ale málo chyb je vždy lépe, než mnoho chyb.
