To je přece ten nejjednodušší návod, jak se neotrávit. Jinak, jen tak mezi námi, chuťově etylalkohol a metylalkohol nerozeznáte.
Po požití dřevitého lihu (metylalkoholu, CH3OH) dojde v játrech k jeho přeměně na formaldehyd (methanal, CH2O), ten se dále v těle mění na kyselinu mravenčí (nejsilnější karboxylová kyselina, CH2O2). Následně dochází k acidifikaci (překyselení) krve, rozvratu metabolismu, poškození zrakového nervu, odkysličení tělesných tkání a velmi často ke smrti.
Pokud dojde včas k indikaci, otrava se řeší podáváním čistého etylalkoholu (líh, alkohol, C2H6O), buď přímo do žíly, nebo sondou do žaludku tak, aby se udržela hladina etylalkoholu v krvi asi na úrovni 1,5 ‰. Metylalkohol se při této koncentraci lihu není schopen měnit na škodlivé zplodiny a postupně odejde z těla s močí.
Samozřejmě, nejjednodušší je prevence. Tedy vědět, který typ alkoholu hodláte požít. Každá laboratoř, která vlastní plynový chromatograf, je schopna přítomnost metylalkoholu naprosto jednoznačně a průkazně zjistit. Ale samozřejmě, nikdo nepoběží do laboratoře s každým štamprletem.
Z takových „domácích“ testů se někdy doporučuje zkusit vzorek pomocí barvy plamene. Předem před ním varuji! Je naprosto neprůkazný, ačkoliv je v palírnách hojně používán! Zabarvení plamene je způsobeno pouze přítomností sodíku. Z výše uvedených chemických vzorců obou alkoholů jasně odvodíme, že ani jeden z nich v molekule sodík neobsahuje, tudíž výsledek testu je irelevantní.
Jiná domácí metoda je sice triviální, ale už může posloužit objektivněji.
Hypermangan (manganistan draselný, KMnO4) máme doma v lékárničce asi každý. Do zkumavky, nebo čisté sklenky odměříme 1 ml zkoumaného vzorku alkoholu. Přidáme 4 ml 20% kyseliny sírové (H2SO4), dá se také běžně koupit, a v ledové lázni promícháme. Asi 1 g hypermanganu rozetřeme a vsypeme. Pokud je přítomen metylalkohol, dojde k reakci, zmizí fialová barva a vysráží se pevný černý burel (MnO2), který sedimentuje. Pokud metyl není přítomen, zůstane roztok fialový.
(V. Šedivec, J. Flek: Příručka analýzy organických rozpouštědel SNTL, Praha 1968, str. 146.)
Nejprůkaznější je reakce s vanilínem. Tato organická látka dává s každým alkoholem jiné zabarvení, ale to je již mimo domácí testování.
Další důkaz je pomocí reakce s kyselinou boritou, kdy vzniká v roztoku ethylester a nebo methylester kyseliny borité a ty se dají od sebe odlišit. Ale kyselinu boritou doma mívá málokdo a estery rozlišit také doma v kuchyni snadno nepůjde.
Protože se dá předpokládat, že vinou prohibice začne strmě narůstat pálení domácích alkoholů, ačkoliv je také zákon poněkud omezuje (a tradičně není schopen kontrolovat), lze očekávat frontální útok na prodejny laboratorních potřeb. Předem říkám, že Liebigův chladič, z kterého lze doma sestavit nejjednodušší destilační kolonu, je docela primitivní a mnoho jistoty neposkytne.
Daleko lepší jsou korálkové vertikální chladiče. Každopádně je třeba měřit teplotu par na vstupu do chladiče. Všechno, co se při zahřívání kvasu destiluje do nějakých 60 °C, jsou takzvané „zaboudliny“. Vyšší alkoholy propanol, isopropanol a glycerol a aceton. Ty je třeba nekompromisně vylít.
Od 64,7 °C se začíná destilovat metylalkohol, je-li přítomen. Vyvíjí se zejména v kvasech s dostatkem pektinu (nezralý angrešt, nezralá jablka a nezralý rybíz). I ten je dobrý tak maximálně nalít do nádrže motorky.
Až od 78,3 °C dochází k bodu varu etylalkoholu, který na výstupu z chladiče, destilační kolony, zachycujeme.
Pozor také na tzv. „dokap“, doběžek, výševroucí alkoholy (propylnatý, butylnatý, amylnatý), které výsledný produkt většinou chuťově pokazí a jsou spíše na úrovni technického lihu.
No, nechci tady dávat recept, jak doma pálit dobrý líh. Pokoušel jsem se vygúglit současný stav potravinářského zákona o domácí výrobě lihu, ale popravdě jsem moc neuspěl. Pokud někdo máte info, hoďte to prosím do diskuse.
A na závěr snad dobrá zpráva z agenturních zdrojů: „Obviněných v metanolové aféře už je 22, zhruba čtvrtina z nich je z vyšších pater.“ Řekl v diskusním pořadu České televize šéf speciálního policejního týmu Václav Kučera s tím, že se policisté pomalu dostávají ke zdroji metanolu.
A na úplný konec: léta destiláty nepiji, protože mi valně nechutnají a nemám je k životu zapotřebí. Ale natruc proti té prohibici jsem si včera objednal Gin Fizz. Bez problémů mi jej slečna namíchala. Trochu potajmu, ale dostal jsem jej. Kde to bylo, nikomu neřeknu.
