S těžkým srdcem se mi to píše. Necítím k Cikánům osobní nenávist, ani výslovnou lásku, jako k etniku. Jen mám, jako řada lidí, nedobrou zkušenost.
Jak to popsal kolega Velebný, takto poslanec ČéeSeSDé, rozmyslí si důkladně (a zachová se rozličně), pokud na ulici potká tři Cikány, tři Hispánce, tři Vietnamce, tři Inuity, tři Američany, či tři Černochy. (A vida, je to češtinsky špatně. Pokud označuji příslušníka státu, jsem povinen psát velké písmeno, pokud označuji etnikum, píše se malé.) Takže tři cikány, tři inuity, tři černochy, tři hispánce…
Pře ale není o to, kde psát majuskule a kde minuskule. Spor, spíše nález, je v tom, že s Vietnamci, nebo Číňany nemáme mnoho špatých zkušeností. Žijí tady, dokonce až hojně, a snaží se existovat podle svých nejlepších schopností. Pravda, i mezi nimi jsou darebáci, jako v každé jiné národnosti, i naší. Ani inuieté nám nevadí. Vesměs necítíme významný odpor ani k náboženskému smýšlení předmětných. Snad jen islamisté nám některým vadí. Ale zase ne proto, že věří v Mohameda, ale v tom, jak se projevují: nesnášenlivě a militantně.
Nález zmíněného pana poslance (a je asi ve shodě s většinovou zkušeností) je takový, že když na chodníku potká tři cikány (ne Romy, to je jen malá část cikánstva), nutně začne být velmi ostražitý. V mírném případě mu zastoupí cestu a budou se bavit tím, že užijí svůj dialekt a to zrovna ne lichotivě („more… cokoliv“).
V horším případě mu cestu zahradí a budou se bavit tím, že se člověk bojí a ustoupí z chodníku. A v ještě horším případě bude napaden fyzicky, nebo „dobrovolně“ odevzdá část svého majetu v naději, že uchová zdraví, nebo život.
Veškerý údajný rasismus vychází jen ze zkušenosti. Kde máme zkušenost kladnou, nebo idiferentní, příliš se nebojíme. Opačná budí podvědomý strach. Ale společnost, kde se jedni musí bát druhých, nemá životaschopný základ a vždy způsobí konflikty.
O to větší pohoršení budí častá replika: „to (ono), je rasyzmus“. Ne, to není rasismus většinové společnosti. To je rasismus cikánů, kteří jsou absolutně intolerantní k většinové společnosti, RASISMUS CIKÁNŮ.
Poměrně trefným vnímám nález pana poslance Velebného, že se vytratily rodové a etnické zvyklosti cikánstva. Mívalo své přirozené autority, kterých velmi silně dbalo. Dnešní mladí cikáni tato pravidla nectí (a připusťme, ani mladí Češi nectí letitá pravidla svých otců a dědů).
Na druhou stranu ovšem musím napadnout pana poslance Velebného: „A co jste s tím za Vašeho mandátu udělal???“ Jedno velké nic! Kocábovo ministerstvo bylo jen typickou ukázkou bezmoci státní byrokracie cokoliv účelně řešit. Možná vytvořilo nějaké dotační programy, ale to samozřejmě řeší (a ještě špatně) jen důsledky, nikoliv příčiny.
Za stěžejní bychom měli brát, že domácí obyvatelstvo nejsou cikáni, ani indiáni. A pokud není většinová vůle, abychom se cikány stali všichni, pak ta minorita bude muset přistoupit na náš hodnotový systém. Nechovat se agresivně a nevnucovat na pseudorasistickém základě jiným svoji vůli.
Podobné tvrzení vyslovil premiér Austrálie Howard: „pokud se Vám v naší zemi, s našimi pravidly nelíbí, máte vynikající možnost z našeho státu odejít. Pokud využíváte naší blahosklonnosti dát Vám právo zde žít, pak respektujte naše domácí zvyklosti“. Obdobně se vyslovil i V. Putin (byť bych byl k jeho slovům poněkud ostražitější).
A samozřejmě je veliký rozdíl mezi rasismem negerským v USA a údajným rasismem českým v ČR. Má to jiné základy, byť styčné body se tam najdou. A EU si může řkat co chce, protože vůbec netuší o co jde, anebo to dokonce vnímá jako vítaný rozkol mezi tradiční, konzervativní národní státy.
Pevně věřím, že článek nebude vymazán, nebo odsunut do soukromých z rasistických důvodů, protože je rasově indiferentní, byť různá etnika zmiňuje.
Dokud cikáni (ta agresivní část) nepřestane být rasistická k majoritě, problém nelze vyřešit. Rasistická není majorita, rasistická (a významně) je ta minorita.
