Celých 41 let lezli jsme do zadku Rusákům, učili se povinně ruštinu, do českého jazyka přebírali rusizmy, učili jsme se, jak sověti rozdojili kozla, jak účinně zkřížili krávu s vodovodem, různé chozrasčoty, subotniky apod.; prostě sovětský člověk, náš vzor. A pranic jsme nechtěli vědět o Gulazích, Stalinech, hladomorech, ale ani o Solženicinech, Vysockých a mnoha jiných.
Udělali jsme však jen přesně půloblouk: od jednoho extrému k druhému.
Už skoro nikde nevidíme „Rychlé občerstvení“, ale spíše nějaký „Fast Food“, už nemáme normální obchody, ale skoro všude jsou „Shopy“, nelze mít „Centrum péče o majitele mobilních telefonů“, ale musíme mít „Mobile Care“, musíme mít nějaká „Call Centra“, když by nám stačila obyčejná telefonní služba, dokonce i české „Nehtové studio“ jsem viděl prezentováno jako studio „Nechtové“, což je sice Slovenština, ale jak to, že to nepodchytila ani majitelka zmíněného studia, ani reklamní agentura, která jí vývěsní štít vyráběla? Proč musíme mít rozličné Brasserie, Kurnik-Shopy (to bude asi něco s kuřaty), proč musíme mít Congress-Hotely, když mohou být docela obyčejně kongresové (když už tu ambici mají). A příkladů by se našlo ještě na 50 stránek. Second Hand, a pořád pryč, a ani to neumějí pořádně napsat.
Jako bychom se stávali cizinci ve své vlastní zemi. I vlastně ty rozličné Super, Mega a Giga markety. (Vlastně další fyzikální předponou je Terra, ale to už asi nevědí – anebo to nemá ten správný „komerční tah“.) Už i ta Gambrinus liga (ač si o tom hodně myslím svoje) už musí být „Gambrinus League“.
Pořád musíme ty svoje hlavy násilím soukat do cizích zadků. Kruci, buďme ve své zemi už konečně svými pány!
Zase tolik cizích slov, kterým rozumí jen někteří a čeština tiše v koutě pláče.
Naposledy mě dojal nadpis nad přijímacím vchodem chirurgie v pražské Vojenské nemocnici: „EMERGENCY“. Proč probůh? To je u nás tolik anglicky mluvících řidičů sanitek, aby věděli kam jet? Emigrovala snad půlka Spojeného království Velké Británie a Severního Irska do Čech? Určitě ne!
Ne, přátelé! To jenom my si musíme pořád dodávat nějakého falešného sebevědomí jakousi „pseudo-světovostí“.
Ty názvy to ale nespraví! Stačí dobré služby za slušné peníze. A jmenovat se to může docela obyčejně: Franta Novák – Řezník.
