Velká Británie se za labouristických i konzervativních vlád v minulých desetiletích stala zemí, kde vzdělání přestalo být smyslem školy. V Británii se na výbušném postu ministra školství střídají politici jako na běžícím pásu.
Před dvěma lety vyhodil Cameron z vlády schopného Michaela Govea, který se s plnou vervou pustil do přestavby upadajícího anglického školství. Byl politicky obětován.
Od konce vlády Margaret Thatcherové se britské školství rozpadlo na školy elitní a velmi mizerné školy státní. Vzpomínám, jak jsem před lety navštívil běžnou anglickou školu. Dojem z toho byl příšerný. Ve třídě bylo cca 30-35 žáků všech národností, hluk jako ve včelím úle, učitelka a tři asistenti se tam pokoušeli řevem něco dětem sdělit, ale byl to dost problém, když polovina z nich ani pořádně nemluvila anglicky. Prostě hrůza. Nedivím se, že podíl placených soukromých škol v Anglii vzrostl ze 3 % na 10 %. I ten chudý Brit, chce-li mít vzdělané dítě, vezme ho do soukromé (nejlépe katolické) školy a platí školné jak mourovatý. Prostě návrat do 19. století.
Podle mezinárodního srovnání Pisa klesli žáci anglických základních a středních škol z 8. místa v matematice na 28., ze 7. místa ve čtení a porozumění textu na 29. a ze 4. v přírodních vědách na místo 18. místo. Podle vlastních statistik je 20 % dětí po ukončení povinné školní docházky „funkčně negramotných“ (poloviční analfabeti). V dnešní informační společnosti produkují britské státní školy nezaměstnatelné. Britští zaměstnavatelé si stěžují u mladých Angličanů především na negramotnost (53 %), na neschopnost počítat (42 %), na nezpůsobilost chovat se kompetentně vůči zákazníkům (40 %) a na neexistenci základních komunikační schopností (40 %).
Zprávy OSN o vzdělání z roku 2012 mluví poprvé o nárůstu funkční negramotnosti ve vyspělých zemích. Být funkčně gramotný znamená, že mladý člověk zvládá základní matematické operace v grafech, obrázcích, textech i tabulkách. Umí analyticky uvažovat a následně nacházet správná řešení problémů. Dokáže vypočítat úroku z půjčky, orientovat se v mapě, umí si spočítat daně a napsat životopis. Dokáže pochopit rozdíl mezi reklamou a skutečnou realitou, pochopí návody, příbalové letáky a vyzná se v jízdních řádech.
V Británii bylo ve zkoumaném vzorku populace označeno 21,8 % mladých za funkčně negramotné. Funkčně negramotní jsou sice blbí a ovladatelní, ale též obtížně zaměstnatelní a nemají co ztratit. Co ale stále mají, je volební právo. Boris Johnson a Nigel Farage v závěru kampaně šli až na dřeň a začali hlásat, že jim v Británii pracující Poláci a spol. vezmou jejich sociální dávky.
Nebudou nakonec hlasy této skupiny ty rozhodující? Byla by to ironie dějin, když by se později ukázalo, že v kolébce demokracie a vzdělanosti (viz. Oxford, Cambridge, London School of Economics and Political Science) o zásadních otázkách rozhodují pologramotní analfabeti.
*Pro diskutující: text není o podpoře/nepodpoře Brexitu.
