Nejprve obecně. Je stále nepříjemnějším zjištěním, že se mnozí novináři ve sbírání komentářů k různým tématům obracejí stále na ty stejné provařené televizní obličeje
(ekonomie – Šichtařová, Zahradník; životní prostředí – geolog Cílek; školství – konzultant bez vzdělání Feřtek aj.), které nikdy neodmítnou vystoupit a glosovat cokoliv a kdekoliv, i když o tématu ví jen málo a vaří z vody. Hlavně být viděn.
Jedna z nich, popekonomka Šichtařová, v minulém týdnu odpověděla na Facebooku na množící se dotazy novinářů k možnému vystoupení ČR z EU. Mimo jiné prohlásila: „Vzhledem k tomu, že ČR se postupně transformuje do čistého plátce do EU rozpočtu, ani ztráta strukturálních fondů by ho nebolela, naopak ztráta těchto strukturálních fondů, u nichž je třeba spolufinancování, by vedla k ozdravení veřejných financí.“ Dále poukazuje na příklad Švýcarska, které není členem EU, a přitom se mu ekonomicky daří. Obavy přemýšlivějších ekonomů, politiků atd. z protireakce EU a finančních trhů zlehčuje a glosuje jako „čiré fantasmagorie.“
Chtěl bych ubezpečit paní ekonomku, že vzhledem k tomu, že jsme promrhali cca předchozích 10-15 let jakýmsi pseudorozvojem, který nejlépe charakterizuje „nebudování státu“, ale vytváření klientelistických sítí ve stavebnictví, v poradenství, na krajské úrovni (u nás ve Zlínském kraji dokonce zdomácněl termín „Lukášovina“) i ve městech, a nevyužívání dotací ke skutečnému rozvoji, tak ještě dlouho budeme čerpat, nikoliv čistě přispívat.
Dále, její přiklad následování Švýcarska není z ekonomicko-politických důvodů na ČR aplikovatelným vzorem (specifická „švýcarská identita“, obava z redukce vlivu a moci kantonů atd.). Jen na okraj, Švýcarsko, ale také Norsko, přispívají na politiku EU (životní prostředí, azylová politika, rozšíření EU) a musí se přizpůsobovat relevantním vnitřním rozhodnutím EU, aniž mají sebemenší podíl na rozhodovacím procesu. Nemají možnost ovlivňovat proces rozšiřování EU, přitom ale musí akceptovat uzavřené dohody se „starou“ Evropou i s „novou“. Oba přispívají do Fondů EHP a Norsko dále do speciálních „Norských fondů“. Jen v předcházejícím 5letém období do fondu vložilo 1,9 mld. EUR. A to je jen zlomek jejich příspěvků. Z dějin víme, že neutralita byla vždy draze a krvavě vybojovaná a udržovaná. A ne každý si ji mohl a může dovolit, či je mu dovolena.
Je posledních několik let pro českou politiku a ekonomickou publicistiku typické, že strukturální fondy nejvíce kritizují ti, co z nich žili, živili své blízké a politické podnikatele. Spousta „televizních expertů“ psala a stále píše analýzy a studie pro české rozvojové agentury (CzechInvest apod.), ministerstva aj., placené z našich daní a … z evropských peněz. Velmi často nejsou pod vějičkou obav ze ztráty know-how veřejně dohledatelné. Něco málo dohledat lze. Např. sama Markéta Šichtářová (Next Finance) pro CzechInvest v prosinci 2005 napsala studii o dopadu projektu výstavby továrny Hyundai Motor Company v Nošovicích na českou ekonomiku čítající včetně úvodu a závěru kratičkých 14 stran. Studie byla právníky z FrankBold kritizována jako povrchní, hodnotící aktuální stav a nenabízející žádné (skutečné) odpovědi. Prostě cca za den napsané. Za tento opus inkasovala 29900 Kč. Není jediná. Ale měla by si dávat pozor na to, až zase bude kázat, že slova by vždy měla souznít s činy a ne se nechat potajmu „po socialisticku“ krmit za státní a navenek to kritizovat.
V širším kontextu se díky přízni novinářů stávají tito lidé spolutvůrci běžného (mainstreamového) náhledu na současnou politiku u většinového obyvatelstva, které se rádo podívá na televizní zprávy, ale nemá čas a chuť hluboce přemýšlet a složitě hledat souvislosti v tom, co ve zprávách slyší a vidí. Mám na mysli (v dobrém) běžné konzumenty zpráv. Proto mně vadí, že v poslední době jsou v médiích slyšet jen ti s extrémně vyhrocenými názory a postoji na úplně všechno. Ostatně sami posuďte. (Nejen) paní Šichtařová nám podsouvá myšlenku, že ČR má být sobecká a včas z EU vystoupit, dříve než začne přispívat do společné evropské kasy větší částkou peněz, než kolik z ní vyčerpá. Bohužel zároveň nedokáže nebo nechce říci, co se pravděpodobně stane, až to uděláme, jaká jsou rizika? Atd.
Proč se spoléháme na povrchní glosy „televizních expertů“ - novodobých Brouků Pytlíků? Jsme líní myslet a sehnat si další informace z jiných zdrojů? Nebo jsme už neschopní cokoliv do hloubky sledovat? Nebo už jsme si zvykli na to, že na talíři dostaneme Xkrát předžvýkané sousto a stačí nám, že jakž takž dobře vypadá!?
Novináři jim pomáhají v tom, že jejich názory pak převezmou a prezentují jako všeobecný názor.
PS: Btw. základní otázka, na kterou měla na Facebooku novinářům nabídnout odpověď, má znít, kdo se bez koho v konečném důsledku může obejít? EU bez ČR, anebo ČR bez EU?
