Severokorejský diktátor Kim Čong-un, čínskými špióny přezdívaný „Tlustý Kim Třetí“, oproti svým běžným zvyklostem tentokrát nepřehání a korejské rakety se nebezpečně přibližují k Evropě a Severní Americe.
Kimovy technologie sice nejsou nejnovější, ale i tak se z malé, chudé a hladomory ničené země stává v kombinaci s nezpochybnitelným jaderným arsenálem vojenská regionální mocnost. Čína, klíčový asijský hráč, dnes zcela otevřeně kalkuluje s možností dobytí jižního poloostrova pomocí asymetrické války.
Přiznejme si, že to Západ celé prokaučoval. Výhružky Donalda Trumpa, který danou situaci na Korejském poloostrově zdědil, o „masivní vojenské reakci“ vůči Kimovi nepůsobí vůbec přesvědčivě. Tvrdí-li západní i čeští bezpečnostní experti, že jediným řešením je odstranění Kimova režimu dříve, než miniaturizuje vodíkovou pumu, tak by měli také říct to za B, tedy jaké by to mělo následky. Bez pochyby statisíce mrtvých obyvatel Soulu, ležícího pouhých 60 km od hranic s KLDR a statisíce mrtvých Japonců, na které by se patrně Kimův útok zaměřil v asymetricky vedeném konfliktu. Proč? Japonsko je za učiněná příkoří před a za II. světové války na svých sousedech ve východní Asii oblíbené asi tak, jako německý Landsmannschaft mezi českými komunisty. A s tím Kim patrně ve svých plánech počítá.
Kim III. jen oprášil a lehce poupravil sovětskou strategii ve Studené válce, spojenou se zaměřením raket na civilní cíle (města a aglomerace). Tato na první pohled nelidská koncepce má v logice války jednoznačně obranný význam, kdy je nesmyslné zaútočit jako první a nechat nedotčené strategické arzenály nepřítele. Souviselo to s tím, že SSSR musel v průběhu závodů ve zbrojení dohánět náskok USA v počtech jaderných náloží a jejich nosičů. Dle postupů v rámci „strategických válečných her“, kdy vojenští experti zkoumají různé scénáře a varianty útoků „rudých“ a „modrých“ v konfliktních částech světa, vychází nastíněná varianta Kimova postupu jako jedna z pravděpodobných. Tedy bude-li Kim zatlačen do kouta, z kterého nebude úniku.
Kimův jaderný a kosmický program vykazuje stále lepší výsledky a to s takovou intenzitou, o které se jeho otci Kim Čong-ilovi ani nesnilo. Za pouhé 4 roky provedl Kim III. dvakrát více nukleárních testů (cca 70) než jeho otec za téměř 20 let u moci.
Ač se to dnes nezdá, Kim ve svých rukou nedrží špatné karty. Za prvé, tajné služby podávají o Kimovi, severokorejských politicích a armádě tak protichůdné informace, že by z toho jeden zaplakal. Vždyť se dodnes dohadují o tom, kdo je Kimova manželka, kolik má Kim dětí, jak se jmenují a kdy se vůbec Kim narodil?! Jestliže jednu z mála relevantních informací o jménech dětí podá Kimův přítel Denis Rodman (bývalá basketbalová hvězda NBA), tak něco není v pořádku. Za druhé, Kim může spoléhat na „slabosti“ Západu – humanitu, lidská práva, demokratické hodnoty, které se v mezinárodních vztazích stávají spíše přítěží. Provedl by Donald Trump preventivní útok (Preemtive strike) na severokorejské strategické cíle s vědomím, že zabije statisíce nevinných obyvatel? „Válečné hry“ počítají s pouhou americkou protireakcí v mezích konvenčních (nejaderných) zásahů.
V minulých staletích ty nejsilnější velmoci neustále vylepšovaly armády („militarizovaný darwinismus“). Kompromisy mezi panovníky a vládami, kvalitní mocenské zázemí, ale také loajální důstojnický sbor přispěly k tomu, že se západní státy staly na Zemi vojensky nejefektivnější. Bylo zřejmé, že nezápadní společnosti musely po roce 1945 provést dalekosáhlé změny, pokud se chtěly vyrovnat Západu. A ony to udělaly.
Na potenciálně jaderný konflikt není nikdo (mimo samotných Severokorejců) vojensky ani mentálně připraven. Žádná země nemá opravdovou strategii, jak čelit riziku nukleárního konfliktu. Generálové se chystají vždy na „minulou válku“. Když se roku 1863 zeptali náčelníka pruského generálního štábu Helmutha Karla von Moltkeho na plánování operací, tak prohlásil: „Žádný plán nepřežije první setkání s nepřítelem, přesto je důležité plánovat. Bez plánování si o neúspěch přímo říkáte.“ Přesně to měl Západ v minulých letech udělat, ale nějak na to zapomněl. Proto je momentálně lepší nedělat nic a s „Tlustým Kimem Třetím“ se dohodnout. I za cenu velkých ústupků a hledání cest, jak Kimův režim alespoň trochu polidštit.
Změnu režimu v Severní Koreji si musí její obyvatelé provést sami.
