Britská premiérka Theresa Mayová na víkendovém sjezdu Konzervativní strany opět prohlásila: „Brexit znamená brexit.“ Česky něco jako: „Třešeň je třešeň.“ A s nadsázkou: „kuře není kachna.“
Mayové nicneříkající sofisma jen ilustruje její malou schopnost cokoliv sdělit běžnému člověku. Jestli se v tomto nezlepší, bude mít během procesu vystoupení z EU velký problém.
Ve svém projevu na výroční konferenci Konzervativní strany v Birminghamu vyjádřila názor, že se Británie odchodem z EU stane „opět zcela nezávislou a suverénní zemí a z této pozice bude utvářet svůj vztah s Evropskou unií.“ K tomu snad jen, že Británie zcela dobrovolně jako „nezávislá a suverénní země“ odsouhlasila a schválila všechny zákonné úpravy schvalované evropskými institucemi, aniž by kdy použila právo veta. Mayová zopakovala, že po červnovém referendu není cesty zpět. Má pravdu. Ignorováním výsledku referenda by parlament zničil svou staletí budovanou legitimitu. Dále je si jistá, že „odchod z EU Británie přemění v úspěch.“
Tak na to si koupím lístek do první řady. Totiž, odchod z EU je jedna věc, ale finální dohoda je zcela něco jiného. Mayová bude muset vyřešit nejsložitější rébus v evropských mezinárodních vztazích za posledních několik dekád.
Mayová dále řekla, že přece dřív nemohla a teď ještě stále nemůže odhalit britskou vyjednávací pozici vůči Evropské komisi, která nejspíš za EU povede jednání. To jsou jen takové floskule pro její fanoušky a neznalé, kterými se snaží zakrýt dosavadní bezradnost. Ujišťuji paní Mayovou, že evropští vyjednavači již čekají v zákopech a jako ostříži budou sledovat její kroky a briskně na ně reagovat. O tom ať nepochybuje. Všichni budou na veřejnosti mluvit hezky o společných hodnotách, o spolupráci, o přátelství až za hrob atd. A v zákulisí pak svádět diplomatické bitvy.
Velká Británie by sice mohla přeskočit dlouhé dvouleté vyjednávání a dohodnout se na prozatímním uspořádání a zůstat v rámci jednotného trhu, zatímco si vyjedná svůj konečný odchod z EU. To by snad uklidnilo trhy a investory, zejména ty mimoevropské. Ale proč by na to proboha komise přistupovala? Takhle Brity drží v hrsti, chcete-li v pasti.
To na druhou stranu ale nedává žádné právo spoluviníkům současného žalostně trapného stavu v EU, předsedovi EP Martinu Schulzovi či Martinu Sedlmayerovi, vedoucímu sekretariátu šéfa komise Junckera, tlačit na pilu a zcela nediplomaticky se vyjadřovat pro rychlý odchod VB. Oba asi moc nepřemýšlí do budoucna. Jen tím zbytečně přilili olej do ohně a vůbec ničemu nepomohli. Pouze ještě více popudili skeptiky v ostatních členských zemích proti nefunkční administrativě EU.
Zpět k samotnému brexitu. Každý, kdo alespoň trochu zná dějiny, umí číst mezi řádky a chápe mechanismy fungování mezinárodních vztahů, tuší, že článek 50 lisabonské smlouvy v důsledku potrestá každou zemi tak, aby žádná nemohla vyjít z členství bezpečně a bez ztráty kytičky. V tomto případě kytiček. I když ve hře je stále mnoho neznámých a pozice se mohou během jednání měnit, scénáře rychlého brexitu se řada britských podniků zákonitě obává. I když se podnikatelské nálady v Británii po prvotním šoku z výsledku referenda rychle oklepaly, může je brzký start tvrdých jednání o vystoupení zase pokazit.
Závěrem. Mayová vskutku není Thatcherová. Měla by se velmi dobře poradit s manželem Phillipem, finančníkem ze City a expertem na rizika, protože Velká Británie bude nepochybně tahat za kratší konec provazu a nejpravděpodobnějším výsledkem vystoupení bude, že prostě odsouhlasí všechny důležité požadavky Evropské komise.
Proč? Nelze zůstat na jednotném trhu a zároveň omezit svobodu pohybu. A členské státy EU nechtějí podpořit euroskeptiky ve vlastní zemi, takže budou chtít tvrdou dohodu a ví, že dlouhé vyjednávání by poničilo ekonomiku VB a na dlouhou dobu vyhnalo konzervativce z vlády.
Smlouva o EU znevýhodňuje každého "odpadlíka." Je v ní přesně napsáno:
Bez povolení orgánů EU nemůže VB vyjednávat bilaterální (dvoustranné) smlouvy s jednotlivými členskými státy v průběhu procesu výstupu.
Vyjednávání za Británii povede ne moc znalá politička, která se o víkendu tvářila, jak to všechno zvládne na výbornou. Nevím, zda to byla jen pouhá póza, nebo je skutečně přesvědčena o svých schopnostech provést VB bažinou mezinárodní diplomacie. Ono je to v důsledku jedno. Takový obtížný úkol by měly problém zvládnout i těžší váhy britské politiky. Ale ty se teď bohužel Británii buď nedostávají, anebo utekly před odpovědností.
*Titulek v nadpisu jsem si vypůjčil od britského komika.
** Blog popisuje možnosti, nikoliv souhlas/nesouhlas s tou kterou stranou.
