Za teoretickými východisky nenáviděné norské sociálky Barnevernu můžeme vidět inspiraci teoretickými spisy psycholožky Kari Killénové. Ve své domovině je považována za významnou odbornici přes rodinu.
Před čtvrt stoletím zformulovala dnes osmdesátiletá psycholožka svoje domněnky ve svém díle Multidisciplinární vzdělávání na základě pozorování 17 zanedbávaných dětí. Tvrdí, že děti ohrožené „malou láskou svých biologických rodičů“ se musí odebírat hned při porodu. Porodní asistentky jsou vzdělávány v rozpoznávání odchylek od „normality“ a musí příslušným úřadům hlásit, když se jim zdá, že matka nejeví dostatečnou radost z příchodu potomka na svět. Tzv. poporodní blues (poporodní psychóza) rodiček jim asi nic neříká. Dokonalý Lebensborn, při kterém zaplesá srdce každého pravověrného nacisty.
Nejdůležitější je podle Kari Killénové prevence: „Ve svých pracích zastávám takový názor, že pokud existují vážné obavy o péči dítěte, je nutné důkladně posoudit rodiče, jejich úlohu, samotné dítě i celkovou životní situaci rodiny a předtím, než se zváží odebrání dítěte, investovat úsilí sociálních pracovníků do prevence. To je v souladu se zákony o ochraně dětí,“ uvedla v nedávném rozhovoru pro Echo24. Spolupráce se sociálními pracovníky a psychology by u rodičů, kteří „vykazují znaky“ vedoucí k zanedbávání svých potomků by tedy měla začít už během těhotenství. Rodiče podle ní nehrají v životě dítěte až tak zásadní roli, přednější je péče, byť v pěstounské rodině. Sociální pracovníci oznámí potenciální možné zanedbání péče vyšší instanci (Barnevern) a ta následně v součinnosti policie a soudů (svatá dobroto!) jedná.
Nad všemi těmi jejími slovy, jako pouhý pozorovatel (díky bohu!), bych mávl rukou. Ale jednu z tezí opravdu nelze nekomentovat. Podle psycholožky je zanedbávání péče o děti dědičné. Byl-li vystaven zanedbávání či zneužívání v dětství některý z rodičů, je velmi pravděpodobné, že se to projeví i v jeho rodičovské péči. Podle Killénové je to hlavní indikátor, vedoucí k nízkému sebevědomí dítěte.
Hrůzná slova. „Panská morálka“ v praxi. Killénová a spol. přece ví, co je pro děti nejlepší. A rodiče to musí pochopit. A když nepochopí teď, pochopí později. Kam se poděl rozum, humanita, křesťanský náhled? Kam se tím paní vrací? Vždyť i norští Vikingové před příchodem křesťanství byli vůči svým dětem láskyplní a chránili je.
V Norsku žije podle odhadů zhruba milion dětí, ročně jich Barnevern rodičům odebere tisíce. Nepochybuji, že v mnoha případech je to naprosto opodstatněné. Ale tvrdit, že určitému druhu zanedbávaní či zneužívání je vystavena až čtvrtina dětí je velmi ošidné. Killénová tím mj. říká, že abnormálně velká skupina norských rodičů jsou sociopati.
Oprostím-li se od osobního názoru, že psychologie je iracionální pavěda, kde nemohou být s plné šíři uplatňovány empirické (vědecké) postupy, tak mi i přesto nejde do hlavy, jak mohl takový skvělý národ podlehnout v něčem tak osobním jako je rodinná výchova tezím dámy, léčící si svá životní traumata z dětství (otec alkoholik) a nepovedené výchovy vlastních dětí (nestýkají se s ní a odmítají ji) na celé společnosti.
