Cameronova „Sofiina volba“ a britská (ne)budoucnost v EU

Hluboce se mýlí ti, kteří prohlašují o vítězství Konzervativní strany ve čtvrtečních volbách, že jde o potvrzení úspěšné politiky Davida Camerona. 

Staronový premiér Cameron je svým vítězstvím postaven před „Sofiinu volbu“ v rozhodnutí o budoucí pozici Velké Británie v Evropě, do kterého se sám vmanipuloval politickými chybami. Podpoří–li vystoupení VB z EU, vyhoví tím sice mnoha spolustraníkům a ultranacionalistům (UKIP), ale ztratí Skotsko. Cameron pak může, až bude v závěru druhého funkčního období odcházet z  Downing Street č.  10,  v dolní sněmovně  nechat schválit svůj poslední návrh zákona o škrtnutí slova „Velká“ z názvu státu. 

Chce David Cameron zlikvidovat VB?

Evropa bude s napětím, obavami, ale také s jistou škodolibostí sledovat naplnění zásadního Cameronova předvolebního slibu: vyhlásit v r. 2017 referendum o setrvání Velké Británie (VB) v Evropské unii (EU).

I za cenu jistého nezvolení v příštích volbách by Cameron referendum vyhlašovat neměl. Proč? Velká Británie vystoupením z EU ztratí na zajímavosti a přijde o vliv formulovat názory a prosazovat je v mezinárodním společenství. Britští euroskeptici (část toryů a obskurní parta kolem křiklouna Nigela Farage aj.) se mylně domnívají, že znovuzískání způsobilosti taktizovat a lavírovat v mezinárodních vztazích za to stojí. Možná před sto lety. Dnes ne. VB odchodem z EU přijde o zbylou sílu a respekt. Stane se 60 milionovou zemí bez respektu Číny a Spojených států, bez skutečného vlivu ve světě. Jen tím dokončí svůj pozvolný poválečný sestup z piedestalu, který završí proevropští Skoti svým vystoupením ze svazku s Anglií, Walesem a Severním Irskem.

Chce snad VB přijít o privilegovaný přístup k evropskému trhu?

Společný evropský trh je skvělou britskou myšlenkou. Britský obchod s EU tvoří asi 50% britského vývozu. Opačně z EU putuje do VB asi 10% unijního exportu. S Čínou a Ruskem je VB v hlubokém deficitu. EU je trh s 500 mil. obyvateli s nejvyšší průměrnou životní úrovní na zeměkouli.

Euroskeptici si myslí, že postačí smlouva o volném obchodu. Část se dokonce ve své neznalosti a sebestřednosti domnívá, že britský trh je tak cenný, že ho EU nebude moci opomíjet. To je pyšná teze. Jen hlupák si může myslet, že poté co zapříčinil rozvod, budou nadále vztahy mezi (již pouze) partnery klidné. Sobeckost a partikulární zájmy se v mezinárodních vztazích (pokud nejste USA) neodpouští (viz. Rusko a Ukrajina). V bilaterálních jednáních s EU budou Briti tahat za kratší konec provazu. „Opuštěná manželka“ žádné privilegované smlouvy nepřipustí a nepodepíše. VB bude kvůli přístupu na evropský trh přispívat do kohézních fondů jako Švýcarsko a Norsko s tím, že už neovlivní ani čárku v předpisech a normách. Za 1% HDP ročního příspěvku do rozpočtu EU vystoupení nestojí. Nota bene příspěvku, který se díky existenci společného trhu každoročně vrací asi 15 krát. Skvělý byznys skončí.

Je důvodem možného vystoupení z EU Brity nenáviděná evropská byrokracie?

Nejen u nás, ale i v Británii existuje silný mýtus o „masách evropských byrotechnokratů“ v Bruselu. Jen pro připomenutí: britská daňová, celní a námořní správa zaměstnává cca 100 tis. úředníků, 3 krát víc než celá EU dohromady. Británií kolují výmysly o evropské legislativě a direktivách přicházejících z Bruselu. Občanům by měl někdo sdělit, že se obvykle jedná o návrhy jednotlivých členských států, které se snaží hájit své „národní“ výrobky. Nařízení nejsou diktáty z Bruselu, ale úpravy, s nimiž Cameron a jeho předchůdci dobrovolně souhlasili, schválili je a podepsali. A i přes to ovlivní v primární a sekundární britské legislativě jen asi 20% schválených zákonů.

Velká Británie si musí konečně sama přiznat, že již není velmocí. A podle toho také jednat. Už dnes reálně hrozí přesun světového finančního centra z Londýna někam jinam (Dubaj, Šanghaj, New York). Britský exit bude pro konkurenty požehnáním. Britský průmysl, téměř zlikvidovaný dogmatickými reformami baronky Thatcherové, je pouhou karikaturou původní průmyslové invence Albionu konce 19. století. Dnes ho vlastní čínský (Jaguar), německý (Mini Cooper, Bentley, Rolls Royce) a indický kapitál (Lakshmi Mittal). Nadnárodní korporace nejsou altruisté. Jim je britský nacionalismus ukradený. Ty se přesunou vždy tam, kde je to pro ně ekonomicky a politicky výhodné. To je jediný zákon velkého byznysu.

Na to vše by měli Britové myslet, až se budou za necelé dva roky rozhodovat ve volebních místnostech, jak dál.

David Cameron se za posledních 5 let stal karikaturou konzervativního politika, protože Tory, věřící v sílu zastupitelské demokracie, by nikdy nevyhlásil referendum.

Bůh ochraňuj Británii!