Titulek se logicky netýká policie české, ale té, která má zajišťovat bezpečí a pořádek, tady u nás, v turistickém ráji – Dominikánské republice. Málokdo asi uvěří tomu, že zde každým rokem policejní příslušníci zastřelí stovky lidí, ale je to tak. Před pár dny byla zveřejněna zpráva Amnesty International za rok 2008, kde si to může každý sám ověřit. V ní je dominikánská každodenní realita popsána vcelku přesně a výstižně, ale malý komentář určitě neuškodí:
Vrazi v uniformách
Těch 455 osob, uvedených v titulku, bylo zabito při takzvané “výměně výstřelů”. Tak se zde pojmenovávají všechny případy, kdy místní policisté někoho zabijí nebo zastřelí. Naprostá většina z nich pak není nikdy nadále vyšetřována. Oficiální vysvětlení totiž vždy je jedno a to samé a zní: “Dotyčný byl policií hledán nebo pronásledován, případně chycen při činu a byl ozbrojen. Jako první začal střílet. Při opětování střelby ze strany napadených příslušníků, pak přišel o život.”
Tím je případ smeten ze stolu a nikomu nevadí, že dotyčný ani žádnou zbraň neměl nebo mu byla nastrčena. Co se také často v takových případech nezveřejňuje je, že při těchto “výměnách střel” jsou často zabiti také ti, kteří se k výměně výstřelů jen tak nachomítli nebo si je policejní hlídka s někým spletla...
Protestuješ? Kulku dostaneš
Desítky obětí a zcela nevinných, mají také policejní zásahy při různých protestních akcích civilního obyvatelstva, kdy jsou zpravidla reklamovány tak základní a běžné věci pro normální život jako elektrická energie, přísun užitkové vody, oprava nebo stavba nesjízdných komunikací nebo mostů, jejichž stav nebo neexistence brání v normálním rozvoji mnoha místních lokalit. K potlačení, nebo spíše rozehnání takových akcí se obvykle používá ostrá munice, výsledky jsou pak tragické. Mezi oběťmi pak v takovýchto případech bývají často i děti...
Kde je lidská důstojnost?
Kromě policejních “vražd” je v tom samém reportu Dominikánské republice vyčítáno ještě ponižování, fyzické týrání a mučení zatýkaných i zatčených, neoprávněné věznění, korupce justičního systému, otevřený rasismus vůči haitské menšině. Toto vše si zaslouží určitě hlubší komentář, ale o realitě nejlépe vypoví fotografie uvedená vedle tohoto odstavce, která byla pořízena před pár měsíci při zatýkání mentálně postiženého muže na jedné z důležitých ulic hlavního města Santo Dominga. Jen dodáváme, že dotyčný se ničeho nedopustil, pouze obtěžoval svou přítomností...
Kdo je kdo?
Téma samo o sobě je pak účast členů policejního sboru přímo při kriminálních akcích a to na té druhé straně. Prakticky není týden, aby se na nějakém přepadení nebo akci v které jsou zapleteny drogy, neobjevil "namočen" nějaký aktivní policista. Případů je nespočet a nejednou "ochránce pořádku" byl ten, který vše vymyslel, zorganizoval a se svými kumpány i provedl. Nejčerstvějším případem je týden staré přepadení pobočky firmy Parmalat ozbrojeným komandem v uniformách s nápisy Protidrogové oddělení, jejímž šéfem byl policejní major a jeho kolegy další policisté. Jen díky shodě okolností bylo několik z nich zatčeno, dva z nich svými "férovějšími" kolegy dokonce při pronásledování postřeleni. Rozpuštění kompletní policejní jednotky v turistickém centru Puerto Plata před pár týdny a zatčení 27 hodně vysoko postavených policistů, kteří tam "pracovali" i jako nájemní vrazi ve službách "narkomafie" je jen důkazem, že situace je velmi složitá a nebude vůbec lehké oddělit zrno od pleva, obzvláště když dominikánský policista pobírá průměrný měsíční plat cca 150 USD...
Protesty i přes pochvalu
Po přečtení našeho kometáře asi nikoho nenapadne, že by Dominikánská republika byla v celkovém souhrnu oficiálního hodnocení Amnesty International za svou situaci v dodržování a respektování lidských práv, pochválena. Ale je tomu tak. Důvod? Situace se údajně oproti jiným letům v zemi nezhoršila, což je prý pozitivní věc. Závěr opravdu neuvěřitelný a paradoxní, ale pochopitelný. Na seznamu zemí, které lidská práva nedodržovali a nerespektovali, jsou totiž nakonec jako každým rokem, státy zcela jiné.
Ani to však na dominikánskou veřejnost a její představitele neudělalo velký dojem a kritické reakce k zmiňované zprávě na sebe nedaly dlouho čekat. Asi nejostřeji ihned po jejím zveřejnění vystoupil nejvyšší zdejší představitel katolické církve, který prohlásil na účet dané zprávy prezentované ministryní zahraničí USA Hillary Clintonovou, že Spojené státy nemají právo nikoho kritizovat, když sami provádějí zvěrstva na civilním obyvatelstvu v Iráku a o tom, co se děje ve věznici v Guantanámu ví celý svět a tak by se raději měly věnovat svým problémům a nelézt "do zahrady" jiným.
Poněkud mírnější ve svém komentáři byl jeden ze zástupců dominikánské vlády, který se vyjádřil v tom smyslu, že i přestože zpráva byla uveřejněna nyní, uvedená hodnocení jsou zcela jistě ještě pozůstatkem administrativy presidenta Bushe a je jí proto třeba brát s rezervou.
Na jedné ruce by se dali pak spočítat ty osobnosti, které veřejně dokázali přiznat, že není třeba ukazovat prstem na druhé, ale uznat, že v hodnocení Dominikánská republika nedopadla daleko hůře jen díky shodě okolností...
Jeden metr na všechny
My jen dodejme, že příčinu k tomuto "antibushovskému" komentáři dala sama Hillary Clintonová, když při zveřejňování uvedla, že pro příště by USA chtěli být pro všechny ostatní země tím nejlepším příkladem k následování. Čímž dala jednoznačně najevo, že ani zdaleka “není všechno zlato, co se třpytí”…
Teď je ještě nutné také věřit, že k "měření" bude v budoucnu pro všechny používán i stejný metr...
