Planeta Země je v problémech a velkých. To všichni víme nebo alespoň tušíme. Globální oteplování, efekt Niňo a Niňa, ozónová díra. Do nebe stoupající ceny ropy i potravin. A teď do toho ještě světoví politici dělají kotrmelce. A nejen oni…
"Honza málem králem..."
Nemíváte také občas pocit, že se svět obrátil naruby nebo že jste upadli do kómatu a vzbudili se po pár letech? Já si totiž jinak ani neumím vysvětlit, že se večer uložím do postele, vyrovnaný a s určitou představou o tom, co nás obklopuje a ráno je vše úplně jinak…
Před pár týdny jsem měl málem nervový šok, když se do presidentského křesla naší České republiky “jen tak tak” neposadil občan Spojených států Amerických. Sice uměl ještě obstojně česky, “Lendlův” americký přízvuk mu chyběl, ale i tak mi to silně připomnělo mládí, kdy jsme si s oblibou čítávali příběhy z Kocourkova. Přímý přenos i po internetu, pak byl skutečně špičkový a musím uznat, že “několikadenní bitva”, zákulisní pletky a tahanice byly hodně napínavé a neměly, minimálně co se Evropy týče, konkurenci. I rozuzlení zápletky nakonec skončilo jak v správném filmu – “Klausovským happy-endem”...
Je to pár dnů, co se vzbudím, zapnu počítač a z internetových deníků se na mne usmívá “nesmrtelný” president Libye Muammar Kaddáfí a ruku mu podává nikdo jiný než elegantní dáma reprezentující největšího libyjského nepřítele – USA. Chvilku ještě rozespalý přemýšlím, zda se jedná o fotomontáž nějakého vtipálka nebo “novinářskou kachnu”, ale pak mi nad hrnkem kafe dojde, že k dotyčnému “přátelskému” setkání skutečně došlo. Hledám tedy na fotkách slzy dojetí, neboť reprezentanti obou zemí sešli po více než 50 letech, ale asi si je stihli utřít ještě než je fotograf začal fotit. Uvažuji o čem asi mluvili? Že by Američané chtěli od “bývalého” teroristy Kaddáfího odkoupit “know-how”, jak se do vzduch vyhazují civilní letadla?
Když si v hlavě vyřeším toto dilema, oči mi sklouznou k jiné informaci: “Vatikán hledá čestné místo pro sochu slavného hvězdáře…” Zamžourám na titulek ještě jednou, abych se ujistil, zda vidím dobře a že se opravdu jedná o sochu Galileo Galilei, toho vědce, kterého církevní inkvizice pod fyzickým a hlavně psychickým nátlakem donutila, aby své učení o tom, že je to Země, která obíhá kolem Slunce a ne naopak, odvolal. Téměř po 400 letech ho prý budou rehabilitovat s tím, že současná církev proti vědě vůbec nic nemá, ba naopak. V té souvislosti mě napadá, jestli by milý papež také nerehabilitoval “ kondom”. Tu pomůcku, která by především v těch nejchudších zemích omezila to, aby se jejich obyvatele přestali “přemnožovat” a tím se i zabránilo tomu, že se v dohledné době nezačneme pojídat navzájem. To by Bůh, předpokládám, viděl asi jen nerad…
To, že stát, kde se zrodil Ku-Klux-Klan bude mít nejspíše od letošního podzimku černošského presidenta navíc s křestním jménem Hussein, mi přišlo vtipné ještě před pár týdny, teď už to beru jako fakt. Tím, že moje manželka je mulatka, mi Obamova barva pleti ani v nejmenším nevadí, ale představuji si ty všechny “úzkoprsé” a rasismem posedlé Američany, jak asi mají v noci klidný spánek. Ne že bych jim ho nepřál, ale jak se říká – “od nejodříkanějšího chleba, největší krajíc…” a zdá se, že obyvatelé USA budou na ten chlebík, stát frontu i vícekrát po sobě…
Nabídka humanitární pomoci hurikánem Gustav postižené Kubě Bushovou administrativou vypadá na první pohled jen jako prázdné gesto, ale jak je vidět časy se opravdu mění a tak by mě během příštích týdnů vůbec nepřekvapilo uvidět na hlavních zprávách CNN reportáž o tom, jak president Spojených států George W. Bush klečí u smrtelné postele svého “bývalého” úhlavního nepřítele Fidela Castra a modlí se za jeho uzdravení a po zádech ho poplácává Hugo Chávez…
Že to se stát nemůže? Kdoví. V problémech je přece planeta Země...
