Video na MS ve fotbale - zásadní pokrok ke spravedlnosti s jasnými rezervami.

Vyšší spravedlnost s nemalým zdržováním, nejednotná pravidla používání, konec informační převahy diváků na stadionu nad rozhodčím, proč technika nehlásí i další zásadní situace- třeba ofsajd, když to umí ?

MS světa ve fotbale v Rusku umožňuje rozhodčím využívat ve všech zápasech video. Což dnes ještě není obvyklé  ani v nejlepších ligových soutěžích v Evropě.
Využívání videa opravdu přináší vyšší spravednost do rozhodování. 
Má to spoustu příjemných důsledků. 
Video je a hlavně bude  bičem na bohaté kluby, že musí (nebo alespoň daleko častěji budou muset) vyhrávat zápasy na hrou na hřišti a ne s pomocí rozhodčího.
Je bičem na rozhodčí, jejich chyb musí ubýt, pokud mají možnost vidět opakování situací. A za takové chyby mohou být přísněji trestáni.
Je bičem na hráče s oblibou simulující či protestující (často jsou to hvězdy, protože jim se simulování snadněji promíjí).
Je požehnáním pro fotbal, protože spravedlivý fotbal baví diváky mnohem více než typické darování gólu či gólové situace (např. penalty ideálního trestného kopu, nespravedlivého vyloučení soupeře) ve prospěch papírově silnějšího a bohatšího mužstva a následné nudné dohrávání zápasu z povinnosti při pečlivé obraně silnějšího mužstva.

V neposlední řadě ale také odstraňuje překvapivou převahu diváků na stadionu nad rozhodčím (a i nad hráči na hřišti)
Jistě si vzpomínáte na obrovské tragédie, kdy při fotbalových utkáních po celém světě docházelo po sporných verdiktech rozhodčích k hromadným bitkám diváků často se spoustou mrtvých. A při hledání způsobů jak nejitřit vášně v hledišti se používal i zákaz opakování sporných situací na velkoplošných obrazovkách (dodnes myslím platí v Česku na hokejových stadionech)
Dnes je to však kontraproduktivní. Divák si při mistrovství světa pustí v hledišti na chytrém mobilu přímý televizní přenos a ví o sporném zákroku více než rozhodčí. Paradoxně rozhodčí a hráči na hřišti jsou těmi, kdo o sporném zákroku či ofsajdu ví z celého stadiónu (a z celého světa!) nejméně!

Velkým problémem byl nejednotný metr kdy a jak video používat.
Je využití bylo  plně v moci hlavního rozhodčího. A to není dobře. I nejlepšího rozhodčího typu Collina občas šálí zrak. Ale cítí se jistý a video nepoužije přes protesty chumlu hráčů a pískot publika.
Tenis ukazuje cestu. Je třeba dát mužstvu, které se cítí poškozeno, možnost vyžádat si jeho použití.
Je otázkou kolikrát. Jednou za zápas? Jednou za poločas? Nebo (po vzoru tenisu) i vícekrát až třeba do první neúspěšné reklamace verdiktu? V tom zase hraje významnou  roli faktor zdržování a rozkouskování hry. Lidé chtějí sice spravedlivou ale také hlavně co nejplynulejší zajímavou hru bez zbytečných prostojů.
Jakým způsobem žádat? Jednoduše, třeba jako v hokeji. Právo může mít třeba kapitán nebo hlavní trenér. Projeví ho například na dálku (aniž by k rozhodčímu musel běžet) jasným gestem. Např. zvednutím obou rukou nad hlavu a vytvoření z prstů obdelnik -tedy symbolickou obrazovku.
Na gesto kapitána mohou upozornit rozhodčího bližší hráči mužstva.

Komunikace rozhodčího s pomocí vysílaček je OK.
Není v pořádku to, že on situaci znovu nevidí ale spoléhá se na názor videorozhodčího. Ten se tím de fakto stává hlavním rozhodčím zápasu a to vůbec není žádoucí. Ovšem žádoucí není ani pobíhání hlavního rozhodčího někam daleko k monitoru kvůli každé sporné situaci. To mi dost vadilo.
Je určitě v technických možnostech mít alespoň chytrý mobil v kapse, nebo lépe nějaké chytré brýle, které si sudí nasadí a na které mu situaci rozfázovaně promítnou.
To by situaci vyřešilo. Pak by nevadilo téměř nikomu nevadilo i více situací za zápas řešených videem.

Možnosti techniky jsou dnes obrovské.
Dle mého názoru by zvládla i přesné posuzování tak složitého pravidla jako je pravidlo o ofsajdu.
Alespoň toho původního jednoznačně definovaného pravidla. Dnes se výklad pravidla o ofsajdu změnil ve volný a nejasný připomínajíci pak ve výsledku "spravedlnost" asi jako v hodnocení v krasobruslení.
Prapůvodní ofsajd je zhodnocením situace v okamžiku dotyku hráče s míčem. 
Ten se počítačově dá rozpoznat jako každá situace, kdy míč změní směr či rychlost pohybu či současně třeba i rotaci. Samozřejmě je nutno rozlišit od dotyku míče se zemí.
Tak jako jestřábí oko v tenise takto pozná okamžik dotyku tenisáku s kurtem, na kamerách vidí rychlost dopadu i prohnutí a tedy dotykovou plochu a její obrys . Nebo dokáže přesně vypočítat největší prohnutí v okamžiku dopadu  ze směru pohybu, rychlosti, rotace a znalosti mechaniských znalostí použitých míčků  pomocí počítače.
Také ve fotbale stačí v reálném čase při každém dotyku jakéhokoliv hráče s míčem zkontrolovat, kdo se míče dotkl a jaké je postavení všech hráčů na ploše. Při použití několika kamer a při možnosti dát jich několik pod střechy tribun (prakticky letecký pohled), je minimální množství sporných nerozhodnutelných situací, způsobených zákryty hráčů při skrumážích. A sudímu může ve sluchátkách pípnout ofsajd popř. sporná situace na hranici ofsajdu (nejasná  kvůli velkému chumlu hráčů či třeba není jasné zda se míče dotkl útočící či bránící hráč). 

Lze také technicky  místo čistě obrazových informací zapojit i třeba čipy do kopaček hráčů a do míčů (viz třeba biatlon) a tím zdvojit posuzování polohy hráčů a míče.
Rozhodně je to v možnostech techniky už dnes a umožnilo by to vyřešit spravedlivě další zásadní momenty přímo ovlivňující uznání či neuznání gólu.

V každém případě jsem videem nadšen a moc se těším na jeho častější a chytřejší používání.