Ruce pryč!
Netulit!Hudo.com
Tulení Kocoura je jednoduché. Kocour je ochoten na to vlítnout kdykoliv. Má-li člověk splín, vyndá si rozespalého Kocoura z krabice nebo si ho vybalí z peřiny a chvíli ho intenzivně nuná. Kocour okamžitě startuje a přede, až okenní tabulky drnčí. Vráží mi hlavou do brýlí, strká nos do dlaně a vystrkuje zadek k nebesům.
Tulení Kočky je podstatně komplikovanější. Kočka mě tulí jen pokud chce ona. Je to většinou v situaci velice málo vhodné, a tak se mi dostává málo Kočkotulení a poměrně dost uraženého mňančení. Pokud se však sejdeme v čase a intenzitě touhy, je to nádhera. Kočka se usmívá, koutky se jí stočí nahoru a natahuje krk jako želva, aby se mohla hlavou zavrtávat do té části mě, kterou má nejblíž. Při šimrání pod bradou maličko otevře tlamku a slastně chrčí, při drbání na temeni hlavy rozčapí uši na stranu a být trochu zelenější, vypadá jako mistr Yoda. Kromě šimrání hlavy je však zbytek Kočky off limits. Jak ruka uklouzne jinam, je intimita pryč, Kočičí nadšení taky a je po mazlení. Kočka odchází.
Až do nedávna jsem si myslela, že jsem jediná, koho Kočka nechá, aby na ni sáhnul. Málokdy a jen na chvíli, ale nechá. V duchu se mi dmula hruď, když jsem viděla zklamané zachtívače tulení, před nimiž Kočka prchala. Kočka tulí jenom MĚ! Ale pak se Kočka zamilovala do H.
A tak přicházíme domů, Kočka leží na stole a H volá. „Nazdar kocouři!“ a oběma rukama Kočku načechrává a natřásá, schovává jí hlavu v dlaních, tahá ji laškovně za ocas a pokud je v dobrém rozmaru, točí s Kočkou na lesklém stole dokola. Kočka slastně mručí a H si rozkošnicky foukne do dlaní, aby se chlupy v prostoru rozvířily ještě radostněji. Nepochopitelně na ně zírám a bohapustě závidím.
Na podzim se médii prohnala zpráva o nedávno publikované studii amerických, brazilských a rakouských vědců pojednávající o kočičím stresu v souvislosti se spolužitím s dvounožci. Většina interpretací studii Bleskově vykuchala a z kontextu vytrhla tvrzení, že hlazení, které si my, dvounožci na kočkách vynucujeme je zdrojem stresu a může kočkám ublížit.
Přečteme-li si však výsledky výzkumu pozorně, přijdeme na to, že je to lež jako věž. Kočky žijící s lidmi se podle daného vědeckého usnesení dělí na ty, které se mazlí rády (a je jich většina), na ty, které se nemazlí rády a dají nám to naprosto jasně najevo (ach ano, to nejsou rudé, zanícené drápance na předloktí, ale psaná žádost o minimalizaci dlachnění) a konečně na ty, které mazlení rády nemají, ale zatnou zuby a drží (v této souvislosti mě napadá hláška „zavři oči a mysli na Anglii“, kterým viktoriánské matky radily svým dcerám, jak překonat odpor k sexu).
A právě jen ta skupina, která drží, ač nerada je skupinou stresovanou. Aby to však nebylo jednoduché, nezáleží jen na kočce, ale taky na situaci a na náladě obou mazlících součinitelů. Takže jsme tam, kde jsme byli – kočkám se to prostě někdy líbí a jindy ne. A právě proto je milujeme. A právě proto mají někteří lidé raději psy.
Petra Žallmannová
Hic sunt leones... aneb viděl Kocour ducha?
Bydlíme ve vilo-domku. H odmítá používat slovo vila, protože nemáme ani sala terrenu ani přijímací salón. Ale já jsem dítě z paneláku. Stavba, která se honosí dvěma koupelnami ve mně vzbuzuje úctu poplužního dvora. V současné době jsme však se vším, co vlastníme namačkaní ve třech přízemních místnostech. Horní patro se totiž opravuje.
Petra Žallmannová
Není chovatel jako chovatel
Kdo je to chovatel? Jen ten, kdo má kočky na chov, či snad i ten, kdo si rád kočičku pochová, nebo snad kočičí hrobník? Chceme-li si pořídit kočku a ať už z toho či onoho důvodu nezvolíme chlupatce z útulku, jdeme většinou na internet a hledáme, kde bychom co nejlevněji pořídili co nejlepší chlupatici. Výběr je opravdu široký a pro nadšeného prvomajitele aspiranta děsivě zahlcující. Jak neudělat chybu? A co je to vlastně chyba při výběru kočky? "Vždyť nám to k srdci přiroste, ať už to bude jakékoliv", chtělo by se říct. Pojďme se podívat na to, proč bychom měli vybírat pozorně.
Petra Žallmannová
Bojíte se své kočky?
Pokud ano, nejste jediní. Pod kočičí nadvládou žije překvapivé množství lidí a přiznají to až ve chvíli, kdy začne jít do tuhého a chlupatý šéfíček je zažene na chirurgii nebo do sprchového koutu. Druhá zmiňovaná destinace se stala útočištěm i jedné legrační rodinky v Británii. Jistě jste o tom četli. Kocourovi ruply nervy a rozhodl se ukončit dvounohou nadvládu. Měl to vymyšlené náramně – „ve sprcháči je vyhladovím, a až bude po nich, postupně odputují z mého rajónu odtokovým kanálkem“. Bohužel se mu celá mise trochu zhatila ve chvíli, kdy se dostavili policisté přivolaní páníkem, který si na svou poslední cestu velice prozřetelně přibalil telefon.
Petra Žallmannová
Jak se kočky vyrovnávají se svou vlastní dokonalostí aneb rámování
O tom, jak se kočky snaží vecpat do různých krabic už jsem na blogu psala. Při pozorném sledování kočičích vměstnávacích tužeb se ukazuje, že se nejedná pouze o krabice. Jedná se o jakékoliv stísněné prostory. Dlouho jsem uvažovala nad tím, co je k tomu pudí. Do jisté míry se dá tenhle maximální zábor prostředí vysvětlit kočičí agorafobií, která káže "kdo se schová vyhraje". Docela často mi volají známí i neznámí, že prý, když jsem přes ty kočky, tak ať jim poradím, co dělat, protože se jim ta jejich právě ztratila. Recept je vždycky stejný: stopečka něčeho ostřejšího nebo Diazepam. A čekat. V naprosté většině případů se totiž naštěstí jedná o saturninovský efekt zmizelé kuchařky a služebné Marie.
Petra Žallmannová
Rozhovor s dítětem o kočičí komunikaci
Včera byl u nás Toníček. Měl zrovna 4. narozeniny a velice toužil spatřit kočky. Vzhledem k předešlým zkušenostem jsem tomu nedávala velké šance a už předem jsem ho varovala, že „kočky asi spí“. „Spí? A kde spí?“ tázal se velice chytře aspirující zoolog. „To nikdo neví,“ pravila jsem tajemně a vpustila Toníčka plného očekávání do kuchyně. Poučen předešlými nezdary se plížil se jako lovec, ani lísteček se nepohnul, ani větvička nezapraskala. Jeho opatrný postup byl korunován polovičním úspěchem. Kocour už se vypařil, jak je jeho dobrým zvykem, ale Kočka seděla vzpřímeně v kuchyni na stole, připravená kdykoliv prchnout, ale zároveň plná překvapivě optimistického očekávání.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....
- Počet článků 117
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2267x